Soustava ALMA pozorovala molekulární výtrysk velmi vzdáleného kvazaru

Kvazary jsou vlastně nesmírně aktivní centra velmi vzdálených galaxií, v nichž supermasivní černá díra polyká spoustu hmoty. Jsou extrémně zářivé a pro astronomy představují velice cenný zdroj informací o mladém vesmíru. Přesto toho o nich stále mnoho nevíme a ne zcela rozumíme mechanismu, díky němuž kvazary září.

Výzkumný tým, který vedl Dragan Salak z japonské Univerzity Hokkaidó, jako první potvrdil doposud jen teoretické předpoklady a pozoroval mohutný molekulární výtrysk (molecular outflow) u kvazaru, který pozorujeme ve vesmíru starého méně než miliardu let. Podrobnosti výzkumu Dragana Salaka a jeho kolegů zveřejnil na počátku února odborný časopis Astrophysical Journal.

Velmi vzdálený kvazar

Konkrétně šlo o kvazar J2054-0005, který je jedním z nejzářivějších kvazarů ve velmi mladém vesmíru. Podle vědců to byla jasná volba pro pozorování molekulárního výtrysku. Ke svému výzkumu vědci využili soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile. Jde totiž o jediné zařízení, které je dostatečně citlivé na to, aby mohlo detekovat výtrysky molekulárního plynu, tedy plynu tvořeného jednoduchými molekulami, v tomto případě molekulami OH, v raném vesmíru.

„Podle teoretických výzkumů by výtrysky molekulárního plynu měly hrát významnou roli ve vzniku a vývoji galaxií, protože ovlivňují proces tvorby hvězd,“ vysvětluje Salak. „Kvazary jsou obzvláště energetickými objekty, a proto lze očekávat, že jejich molekulární výtrysky budou opravdu intenzivní.“

TIP: Astronomové vystopovali nejstarší kvazar: Je vzdálený přes 13 miliard světelných let

Salak a jeho tým uspěli. Jejich pozorování představuje první věrohodný důkaz, že masivní výtrysky molekulárních plynů z kvazarů ve velmi mladém vesmíru opravdu existovaly, a že ovlivňovaly vývoj galaxií už na samotném počátku. Potvrdilo se, že kvazary mohou potlačit tvorbu nových hvězd v dotyčné galaxii tím, že svou aktivitou vypudí molekulární plyn mimo galaxii.