Sopečný věnec u Kadaně: Tip na výlet ke kadaňským vulkánům

Hnědouhelný důl Merkur, dráty vysokého napětí, komíny a chladírenské věže tepelných elektráren Prunéřov a Tušimice tvoří hlavní dominanty krajiny v bezprostředním okolí starobylého města Kadaň. Když si tyto moderní „ozdoby“ dokážete odmyslet, dominantou se stane několik kopců v okolí města. Všechny jsou sopečného původu. 

Stepí porostlý Jelení vrch

Vulkánem číslo jedna je v okolí Kadaně 364 metrů vysoký Jelení vrch, jenž osamoceně vystupuje v industriální periferii východně od města. Značka na něj nevede a na místě o něm nejsou k dispozici žádné informace. Je proto logické, že jako místo pro vycházky do přírody se rozhodně příliš často nevyužívá. Orientace je pro člověka, který nezná zdejší industriální terén, docela obtížná a důvěrnější seznámení s mapou je tedy nezbytné. Vrchol je holý, porostlý jen stepními trávami a poskytuje zajímavé, i když v některých směrech dost bizarní pohledy do okolí. Taková je ovšem realita dnešní doby.

Geologové odhalili, že Jelení vrch je erozním torzem podpovrchové části malého vulkánu, který vznikl během jedné erupční fáze (tzv. monogenetický vulkán). Kužel byl tvořen převážně nezpevněnými struskami navršenými během erupce strombolského typu. Základní stavební hmotou dnešního pahorku je čedičové těleso, které vyplňovalo přívodní dráhu. Tuto kompaktní horninu, kterou lze pozorovat například ve vrcholových skalkách, lemují hrubozrnné, silně proplyněné strusky, z jejichž báze pocházejí nálezy úlomků dřev zasypaných při sopečné erupci. Láva se z někdejší sopky rozlévala do šířky a čela jejích tekoucích proudů dnes tvoří táhlé vyvýšeniny sousedního Bystřického kopce (356 metrů) a Zlatého vrchu (361 metrů). Ani na ně nevede žádné turistické značení, zato přes ně doslova visí dráty vysokého napětí. Ze Zlatého vrchu se ale nabízí asi nejhezčí pohled na historické centrum Kadaně.

Torza lávového proudu

Další řetěz kopců lemuje Kadaň plynule ze západu a severu. Patří k nim ve směru z jihozápadu na severovýchod: Svatý kopeček (402 metrů), Prostřední vrch (597 metrů) a Zadní kopec (395 metrů). Dříve se považovaly za zbytky lávových výplní přívodních drah drobných freatických vulkánů, novější poznatky však sérii těchto vrchů spojují s nedalekou stolovou horou Úhošť, která tvoří krajinnou kulisu Kadaně na západním obzoru. Sdílí s ní podobnou stavbu a tvoří v podstatě její pokračování, přerušené údolím Ohře. Nejedná se tedy o samostatné zbytky malých vulkánů, jako v případě Jeleního vrchu, ale o rozbitá a erozí vymodelovaná torza několika na sobě ležících lávových proudů, které kdysi vyplňovaly terénní depresi a přitekly na území dnešní Kadaně od jihozápadu z centra doupovského vulkánu. Některé vrstvy lávových proudů na Úhošti, Svatém kopečku a Prostředním vrchu jsou petrograficky (složením a vlastnostmi hornin) zcela totožné. 

Zajímavostí vrchů západně od Kadaně jsou lahary (bahnotoky) obsahující kalcifikované kmeny a větve o průměru až 40 cm, dokonce i uspořádané po směru někdejšího proudění. Jejich nálezy popisuje odborná literatura. Pozorovatelné bývají však pouze ve výkopech během jednorázových stavebních aktivit. Zajímavé výchozy čedičů poskytují západní svahy Svatého kopečku s vyhlídkou Strážiště, které jsou součástí přírodní památky Svatý kopeček. Vede tudy i krátká (1,5 km) naučná stezka Přírodou svatého vrchu s 11 zastávkami. Turistickým lákadlem je 16 metrů vysoká rozhledna.

Stolová hora s příkrými srázy

Rovněž velmi zajímavou přírodní lokalitou je již zmíněná stolová hora Úhošť, která leží tři kilometry jihozápadně od Kadaně. Představuje klíčové místo k rozluštění geologické stavby sopečných Doupovských hor, a zároveň je to také enkláva zachovalé přírody, která je chráněná jako národní přírodní rezervace.

Úhošť (Burgberg) má kosodélníkový půdorys (1 200 × 600 metrů), přičemž nejvyšší nadmořskou výšku (593 metrů) dosahuje u jižního okraje, odkud se mírně uklání k severovýchodu. Úhošť byla původně součástí jednolitého hřbetu vybíhajícího z centrálních partií Doupovských hor, vodní eroze ji však postupem času oddělila a vymodelovala do podoby stolové hory s příkrými, na západě skalnatými srázy, které převyšují okolí až o 150 metrů. Masiv Úhoště je budován sérií devíti na sobě ležících lávových příkrovů čedičového složení, které přitekly od jihozápadu z někdejšího sopečného centra doupovského vulkánu. Jejich profily vystupují v okrajových srázech hory a díky nerovnoměrné odolnosti vůči zvětrávání podmiňují zřetelnou stupňovitost svahů. Odolné a tvrdé polohy čedičů vystupují na okrajích stolové hory v podobě bizarních skalisek a nabízejí úžasné pohledy do krajiny.

Ostrov stepní přírody

Z hlediska biologického představuje Úhošť významnou stepní a lesostepní lokalitu s bohatým výskytem rostlin, plazů a ptáků. Absence pastvy však způsobuje zarůstání a znehodnocování stepních ekosystémů křovinami. Původní dubohabřiny se zachovaly na severozápadním úbočí.

V národní přírodní rezervaci, zřízené roku 1974 na celkové výměře 208 ha, roste na 560 druhů cévnatých rostlin. Mezi nejvýznamnější patří tařice skalní, hvozdík sivý a bělozářka liliovitá. Orchideje reprezentují lilie zlatohlávek, pětiprstka žežulník a kruštík širolistý. Stepní trávy jsou tvořeny několika druhy kavylů, z nichž kavyl olysalý zde dosahuje svého nejzápadnějšího rozšíření. Nepůvodní porosty, s nimiž ochránci přírody tvrdě zápasí, představují rychle se rozrůstající porosty borovice černé.

Rovněž ze zoologického hlediska je Úhošť mimořádně významná. Chráněné území je součástí vyhlášené Ptačí oblasti Doupovské hory, navržené mezi Evropsky významné lokality. Hnízdí tu například výr velký, včelojed lesní, lelek lesní, lejsek malý nebo pěnice vlašská. 

Vzhůru na Úhošť

Úhošť ovšem není jen přírodně cennou lokalitou, ale je známá jako kultovní místo vyznavačů keltské kultury. Historie zdejšího osídlení však sahá mnohem hlouběji. Již v době bronzové tady existovalo opevněné hradiště knovízské kultury, jehož zbytky jsou nejlépe patrné při jihozápadním okraji planiny. Po Keltech se tu usadili také Slované.

Lidé tu byli perfektně chráněni strmými svahy stolové hory a dokonce zde měli i trvalý zdroj vody v podobě dvou malých, nevysychajících jezírek. Rozlehlá odlesněná náhorní pláň umožňovala provozovat zemědělskou a pasteveckou činnost, což zajišťovalo pravěkým obyvatelům soběstačnost a nezávislost. Hora Úhošť byla některými badateli hypoteticky určena za jedno z míst, kde mohl stát hrad Wogastisburg, u něhož Slované vedeni Sámem roku 631 slavně zvítězili nad Franky.

TIP: Na výlet do Polska: Dobrodružné vápence polských Tater

Jak vidno, i v přírodě a krajině silně zatížené průmyslovou výrobou lze objevit pozoruhodné enklávy, které stojí za vidění a podrobnější průzkum. Na rozdíl od většiny vyhlášených přírodních lokalit v naší vlasti, které decimuje neúnosná návštěvnost podporovaná zábavním turistickým průmyslem, je téměř jisté, že potkat lidi při toulkách po sopečných kopcích u Kadaně bude ta největší přírodní vzácnost.