Solární jachta, ekranoplán, trimarán: Pět podivuhodných mořských plavidel
Brázdit oceány pomocí motorů či větru není nijak neobvyklé. Některé lodě však využívají sluneční svit nebo ekologické palivo, s vlnami spíš splývají, než aby je rozrážely, a v případě nutnosti se dokonce umějí vznést nad hladinu
ekranoplán typ: létající, vznášedlová loď | vznik: 60. léta 20. století
Ekranoplán v sobě kombinuje nejlepší vlastnosti letadla, vznášedla a lodi: Do rychlosti 80 km/h se chová jako plavidlo, při 100 km/h se díky tzv. dynamickému přízemnímu efektu „mění“ ve vodní kluzák a ve 150 km/h je z něj (mírně neohrabané) letadlo. Uvedenou technologii zdokonaloval v 60. letech Sovětský svaz, který chtěl stroj využívat v armádě: Ekranoplán se totiž díky letu ve výšce několika málo metrů nad hladinou dokázal vyhnout lodním minám, nedal se zasáhnout torpédy, nemusel se dotýkat hladiny, takže jej nezachytily sonary, a zároveň nelétal dost vysoko, aby jej detekovaly radary. Řada technických zádrhelů a komplikací však jeho plné nasazení znemožnila.
Trnitá cesta na dno
Ady Gil typ: trimarán | vznik: 2005
Trimarán – neboli loď s třemi trupy – s názvem Earthrace zkonstruovala společnost Calibre Boats původně s cílem překonat rekord v obeplutí světa. Plavidlo poháněl motor na biodiesel a využívalo i řadu dalších ekologických materiálů. Na první cestu oceánem vyrazil Earthrace v roce 2007, nicméně u Guatemaly se srazil s rybářskou lodí a jeho plavba se musela přerušit. Také pokus v roce 2008 provázelo mnoho komplikací, posádka jej však po 60 dnech úspěšně dokončila. Poté se plavidlo přejmenovalo na Ady Gil a ochranáři ho nasadili do boje proti japonským velrybářům: Po nehodě ovšem trimarán skončil na dně moře.
Experimentální plavidlo Sea Shadow, tedy „mořský stín“, se zrodilo ze spolupráce amerického námořnictva, vládní agentury Defense Advanced Research Projects Agency (DARPA) a společnosti Lockheed. Dvoutrupý stroj se vody zdánlivě dotýkal pouze dvěma tenkými plochami, pod hladinou měl ovšem plováky, v nichž se nacházely i motory. Unikátní tvar pomáhal lodi zdolávat vlny vysoké až 5,5 metru a skrýval ji před radary. Plavidlo se sice podařilo dokončit už v roce 1984, ale veřejnost ho poprvé spatřila teprve o devět let později. Sea Shadow navíc nikdy nevyplul do akce: Výroba skončila jedním prototypem, který byl v roce 2012 prodán a rozebrán na součástky.
Být jako voda
Proteus typ: adaptabilní katamarán | vznik: 2007
Katamarán Proteus je sice zatím ve stavu prototypu, přesto se může pochlubit neotřelým přístupem k mořeplavbě: Jedná se o tzv. adaptabilní plavidlo, které vlny nerozráží, ale díky svým pomyslným končetinám se jim přizpůsobuje. Nejezdí tedy „ve“ vodě jako klasické lodě, nýbrž spíš „na“ ní. Prototyp měří na délku 30 metrů a uveze až 12 tun nákladu. Pohánějí ho dva dieselové motory, zajišťující dojezd 8 000 km, přičemž maximální rychlost dosahuje 55 km/h (30 uzlů). Na palubě se nachází zázemí pro dvoučlennou posádku, která je k řízení lodi zapotřebí.
Tûranor PlanetSolar představuje aktuálně největší plavidlo poháněné sluneční energií: Jeho trup měří na délku 31 m a pokrývá ho 537 m² solárních panelů. Ty slouží k dobíjení lithiových baterií o celkové hmotnosti 8,5 tun, které následně napájejí dva elektromotory. V roce 2010 obkroužila jachta Zemi jako první dopravní prostředek poháněný sluncem, a to za úctyhodných 584 dnů. V současnosti loď využívá nadace Race for Water, jež se zaměřuje na ochranu oceánů.