Smrt skokem z Eiffelovy věže: Osudný pád vynálezce Franze Reichelta
Roztáhnout křídla a udělat krok do neznáma, tam, kde pevnou půdu pod nohama nahradila nebezpečná hlubina. Nezřítit se, ale letět. My lidé chceme vždycky to, co nemáme. Tak jako náš krajan Franz Reichelt v roce 1912.
Odvěká touha člověka být volný jako pták se promítla do mnoha mýtů a legend. Téměř ve všech kulturách však privilegium vznášet se nad zemí náleželo jen bohům a jim podobným bytostem. Jenže kdo by se aspoň na okamžik nechtěl stát nebešťanem?
Krajan dobývá Paříž
Každá schopnost ovšem něco stojí. A ze všech těchto příběhů zaznívá jednoznačné ponaučení: nikdo by se neměl vzpírat přirozenosti. Je potřeba stát nohama pevně na zemi. Doslova. Přání rozlétnout se ke svobodě se vymstilo Íkarovi i perskému králi jménem Kay Kāvus. Ani tyto odstrašující příklady ovšem nefungovaly bezezbytku. Touha nepodrobit se zákonům fyziky tak hnala naše předky vpřed.
Jedním z těch, kterým vděčíme za možnost létat, byl i francouzský krejčí Franz Reichelt, který se ovšem narodil v ústeckém Štětí. Záhy se však s rodinou přestěhoval do země galského kohouta, kde získal francouzské občanství a jméno François.
Dále už nic nenasvědčovalo tomu, že by jeho život měl směřovat nějakým neobvyklým směrem. Žil docela obyčejně a otevřel si poměrně úspěšný oděvní salón zaměřený převážně na rakouské výletníky směřující do hlavního města. Touhu vykonat nemožné a umožnit lidem létat v sobě však nedokázal potlačit.
Inspirativní neúspěch
Reichelt se o létání začal více zajímat až poté, co se dozvěděl o tragických neúspěších prvních letců. Všechno ovšem nebylo tak černé. Například v roce 1783 byl úspěšně vyzkoušen padák otevřený ještě před seskokem. Tento vynález se dále vyvíjel, takže na počátku 20. století už existoval model vhodný pro větší výšky. Ovšem takový, který by se dal použít třeba z letadla, stále chyběl.
V roce 1911 proto nabídl Colonel Lalance z francouzského Aéro-Clubu cenu v hodnotě deset tisíc franků tomu, kdo vytvoří padák pro letce. Jeho hmotnost přitom nesměla přesáhnout pětadvacet kilogramů. Reichelta štědrá odměna nadchla a rozhodl se tedy vyžít svých znalostí krejčího. Využít chtěl lehoučké materiály, jako třeba hedvábí. Záhy začal navrhovat, kreslit, stříhat, sešívat a zkoušet vynález.
Výsledkem byl parašutistický oblek, který se příliš nelišil od ochranných oděvů, jež v té době nosili letci. Svůj vynález však vyztužil pruty a vylepšil hedvábnou klenbou a gumou. Doufal, že právě tyto prvky přinesou revoluční změnu.
Sám sobě dobrovolníkem
V prvních testech figuroval pouze panák vybavený složenými hedvábnými křídly. Postupně však měl být tento prototyp proměněn na oblek pro parašutistu. Odění bylo slabým bodem celého nápadu. Významná letecká společnost La Ligue Nationale Aérienne ho odmítla testovat kvůli příliš slabému materiálu. Nadšence však neúspěch neodradil.
Nejprve shazoval panáky z vnitrobloku svého domu na Rue Gaillon, a poté začal skákat sám. Zkraje se vrhal z nižších pater domu a po jednom takovém pokusu mu kromě pachuti neúspěchu zůstala i noha v sádře. Přesto věřil, že za vším stojí malá výška a jakmile se dostane do dalších pater, budou výsledky mnohem přesvědčivější. Byl si svou pravdou natolik jistý, že u pařížského oddělení policie požádal, zda smí použít Eiffelovu věž. Po více než roce odmítání jednoho dne uslyšel „Ano“! Seskok tedy naplánoval na 4. únor roku 1912.
Cena za odvahu
Když nadešel osudný den, policie si myslela, že Reichelt použije jednu ze svých figurín. Vynálezce úmysl skočit sám neodhalil až do sedmé hodiny ranní. Nejen jeho přátelé ale i strážci věže se ho pak snažili odradit. Marně. „Chci experimentovat sám na sobě a bez jakéhokoliv podvádění. Chci dokázat, že je můj vynález opravdu důležitý a kvalitní,“ nechal se slyšet. Když se mu jeden ze svědků snažil vysvětlit, že se zařízení kvůli malé výšce prvního patra neotevře, muž, který chtěl vstoupit do dějin jako autor převratného vynálezu, odvětil: „Uvidíte, jak vám já i můj padák poskytneme ten nejpřesvědčivější z argumentů, který zpochybní všechna vaše popírání!”
TIP: Pokrok si žádá oběti: Kteří objevitelé zaplatili za své vynálezy životem?
Naposledy pak pozdravil dav optimistickým „Uvidíme se později“ a v 8.22 se vrhl dolů. Padák se složil kolem jeho těla a krejčí po pádu ze sedmapadesáti metrů okamžitě zemřel. Jeho smrt byla zachycena na fotografiích i ve filmu, což tragickou událost proměnilo na mezinárodní senzaci. Ačkoliv se mu nepodařilo vyplnit si životní sen, stal se aspoň symbolem snílků, kteří svou touhu zaplatili životem.
