Přírodní rezervace Tajba: Poslední želví svět bývalého Československa

Národní přírodní rezervace Tajba je mrtvým ramenem řeky Bodrog (součást CHKO Latorica), která se nachází v blízkosti obce Streda nad Bodrogom ve Východoslovenské rovině. Rezervace o rozloze 27,36 hektarů představuje vzácný pozůstatek mokřadních společenstev v různých vývojových stádiích a je významným stanovištěm pro mnoho druhů herpetofauny. Žijí zde například užovky stromové a obojkové, ještěrky obecné a zelené, skokani skřehotaví, blatnice skvrnité, ropuchy zelené, rosničky zelené a kuňky obecné. Vedle nich je zde možné pozorovat nejrůznější vodní a brodivé ptactvo. Prioritou číslo jedna této lokality je však vyhynutím ohrožená želva bahenní (Emys orbicularis).

Vznik „želví“ rezervace

Na Slovensku jsou dnes kromě Tajby želvy hlášeny i z jižních oblastí od povodí Dunaje, okolí Piešťan, na Záhorské nížině a v okolí Komárna. Ojedinělé nálezy pak pocházejí i z dalších částí Východoslovenské roviny. Původ těchto izolovaných populací je však kvůli nejrůznějším amatérsky vedeným introdukčním pokusům nejasný.

TIP: Africká plazí apokalypsa aneb Po stopách želv s blankytně modrýma očima

Bezesporu nejvíc je želva bahenní spojována s NPR Tajba. Vzestupný trend početnosti želv na této lokalitě si v minulosti vynutil uvažovat o ochraně území jako takového. Její histrorie však nebyla vždy růžová, jak výstižně popisuje pan Radoslav Rigler v článku „Korytnačka bahenná (Emys orbicularis), jej chov a výskyt na východnom Slovensku“. Zřízení rezervace Tajba navrhl Dr. Štolman a dne 25. května 1966 byla tato „Štátna prírodná rezervácia“ schválena. Těžba mrtvého ramene, vápnění, sběr rákosí či výstavba odchovny pro polodivoký chov kachen, či bažantů, to vše ale mělo negativní vliv na populaci želv, kvůli níž byla rezervace primárně založena.

Strastiplná pouť mladých želv

Želvy se za posledních více než čtyřicet let po vyhlášení rezervace musely vypořádat s lecčím. Přečkaly i olejovou havárii, když splašky z ní odtekly odpadovým kanálem přímo do jižní části rezervace. Populace se tehdy naštěstí nacházela hlavně v těch místech, které nebyly oleji přímo zasaženy. Nejvážnějším problémem je však dlouhodobě pokles vodní hadiny na Tajbě, který od upravování koryta řeky Bodrog trvá dodnes. Tento jev sebou nese hned dva zásadní problémy – jednak se želvy nemohou dostat na místa, kde dříve kladly vejce a i když se tam některé samice propracují, mají vylíhnutá mláďata ztížené podmínky dostat se zpět k vodě, která je od místa líhnutí momentálně vzdálená asi půl kilometru. Na tomto úseku navíc určitě neujdou pozornosti predátorů.

K tomu každým rokem hladina klesá, a pokud se nevymyslí a finančně nezajistí plán, jak dostat vodu zpět do Tajby, může lokalita a s ní nejspíše i želvy zaniknout úplně. Abychom však nebyli výhradně negativističtí, je potřeba zmínit, že v posledních letech bylo odpozorováno, že želvy se nevyskytují jen na Tajbě, ale také v okolních kanálech. Bylo v nich nalezeno množství jedinců, kteří pravděpodobně přirozenou cestou migrují na další vhodná stanoviště.

Na úvod zklamání

S Tajbou jsem měl poprvé možnost seznámit se jednoho příjemného jarního dne. Ihned jsem se začal rozhlížet po vysněných „korytnačkách močiarnych“, ale jak mne hned zpočátku zchladil můj průvodce Peťo Haváš, často se mu při návštěvě lokality stává, že zde nevidí ani jednu želvu. Nicméně mne vede k jednomu místu, kde snad i v mdlém a většinou za mraky schovaném slunci zahlédl krunýř. A opravdu! Na vyschlém, položeném rákosí se vyhřívá dospělý samec želvy bahenní. Takže hned napoprvé docela úspěch.

Petr a já se později připojujeme k ostatním lidem ze skupiny, kteří se pomalu vrhli na hlavní náplň dne – vyhrabávání snůšek želv a zhodnocení jejich stavu po zimě. Kamarád Stano Danko zrovna zarazil lopatku do země a opatrným rozhrabáváním půdy začal hledat vajíčka. Želví hnízda se zde nacházejí na dostatečně prosluněných místech, která v kombinaci s vlhkou písčitou půdou poskytují snůšce optimální podmínky pro vývoj. Na tomto území je označených 5–6 hnízd.

Předpokládá se, že v rámci celé Tajby by se jejich počet měl pohybovat okolo 30 až 40. První vyhrabaná snůška však byla pro všechny spíše zklamáním. Z deseti vajec byly jen 4 vylíhnuté, 3 neoplozené a zbytek byla vyvinutá, ale uhynulá embrya. I to je však výsledek, který je třeba brát v potaz.

Odložené líhnutí

Propracováváme se k další snůšce a brzy je jasné, že tentokrát nás čeká lepší výsledek. Vytahujeme nejen vyklubané zbytky skořápek, ale dokonce živé malé želvy. Nevěřím vlastním očím. Embryonální hibernace je sice u tohoto druhu známa, ale vidět tento jev doopravdy je úplně jiný zážitek.

Je potřeba si uvědomit, že malé želvy byly v zemi prakticky celý rok! Po páření, které u tohoto druhu probíhá na lokalitách střední Evropy od května do června, samice v červenci naklade snůšku, která může obsahovat dvě, šestnáct nebo až dvacet kusů. Za nepříznivého, deštivého, či celkově chladného a krátkého léta však nedojde k úplnému embryonálnímu vývoji, jenž vyvrcholí podzimním líhnutím, ale jeho pozastavení. Želvy si tak vyvinuly zajímavou strategii, kdy jsou schopné ve vajíčku a v půdě přečkat celý podzim a zimu a teprve až s jarním oteplením dokončí embryonální vývin. Následně se v květnu nebo i dříve líhnou. To se již děje v době, kdy dospělé želvy pracují na další generaci.

Cesta tam a zase zpátky

Rozmnožovací strategie želv bahenních jsou i z jiných důvodů dost zajímavé. Samci se při námluvách přichytí samici končetinami o karapax (horní část krunýře, spodní strana krunýře samců – plastron – je k tomu speciálně přizpůsobena vklenutím) a v této poloze mohou zůstat až dva týdny. Přitom se samice stále pohybuje a to jak ve dne, tak i v noci.

Nakladená vejce jsou oválná s pevnou vápenitou skořápkou a samice je svépomocí klade do předem vyhrabaného důlku nejčastěji do měkkého písčitého substrátu, který je rovněž významný pro úspěch rozmnožování.

Samotné kladení však musí být z želvího pohledu pěkná dřina. Samice absolvuje značnou vzdálenost k místům vhodným pro nakladení, tekutinou z análních vaků zvlhčuje místo na kladení, vyhrabe jamku, v intervalu 1–3 minuty naklade vejce, zahrabe jamku a vrací se zpět do vody. Vylíhnutá mláďata pak tuto trasu absolvují také, ale jen směrem k vodě.

Počítání v jiném světě

Za normálních okolností trvá vývoj vajec 80 až 140 dní a mláďata se líhnou již v září, nebo říjnu. Nepříznivé zimní období přečkají zahrabána v bahně a žijí pouze ze zásob, které jim poskytl žloutkový vak. Pokud se vylíhnout nestihnou, sázejí na výše zmiňovanou embryonální hibernaci. Tehdy se však vylíhnutí dočká méně zárodků než v případě pozdější nebo mírnější zimy, jak jsem se mohl sám přesvědčit. Během odpoledne, jež jsme Tajbě věnovali, jsme ve výsledku vyhrabali několik desítek malých želviček, které tak k naší radosti poslouží pro další populační posilnění zdejší populace, i když zdaleka ne všechny se dožijí reprodukčního věku.

Člověk si na Tajbě připadá jako v jiném světě. Mokřady, bujný porost, množství skřehotajících zelených skokanů a směs zvuků tvořená nejrůznějším hmyzem a ptactvem, opravdový želví svět, možná poslední, který v jeho původní podobě můžeme ve střední Evropě pozorovat. Doufejme, že to bude možné ještě hodně dlouho.

Chtěl bych poděkovat Ing. P. Havašovi, MVDr. S. Dankovi, P. Šimanovi a MVDr. A. Burešové za perfektní exkurzi po NPR Tajba. Nemalý dík patří také MVDr. M. Gálovi, který celou tuto exkurzi za želvami navrhl a uskutečnil.

Lovec v brnění

Želva bahenní (Emys orbicularis) je nádherný plaz posetý množstvím drobných žlutých skvrn, teček a paprsků položených na tmavém, až černém podkladě. Jde o druh ohrožený vyhynutím a to zejména v oblastech střední Evropy, kde jednotlivé lokality tvoří fragmentované populace s často nízkou hustotou jedinců. Na mnoha lokalitách (např. v Rakousku) se drží již jen díky záchranným programům nebo jsou její původní populace zcela vymizelé (např. ČR). V jižnějších částech areálu je však relativně běžným obyvatelem sladkých (někdy i brakických) stojatých, či slabě tekoucích vod.

Želvy bahenní s oblibou vyhledávají zarostlé okraje řek a jezer, slepá ramena, mokřady a kanály, kde jim dané prostředí zabezpečuje jak potravu, tak potřebnou ochranu. Na březích těchto míst se často sluní v hojnějších počtech, ve vodě pak aktivně loví potravu, kterou tvoří hlavně různí bezobratlí, ale i obratlovci, jako poraněné ryby nebo žáby.