Slavné číslo jedna: Vyzkoušeli jsme na střelnici pistoli FN M1900

Jméno Johna Browninga je mezi fanoušky zbraní až patologicky známé a tento konstruktér získal mnohá prvenství také v kategorii samonabíjecích pistolí. Výstřelem jeho FN M1910 spustil lavinu událostí, na jejímž konci vypukla první světová válka, protože ji použil k atentátu na Františka Ferdinanda d’Este Gavrilo Princip. 

Známějším Browningovým typem byl sice Colt 1911, jenž sloužil přes 70 let v americké armádě a stal se naprosto kultovní zbraní. Vrcholem jeho tvorby se stal Browning HP, ale tato evoluce začala právě modelem s označením No.1.

Nejspolehlivější pistole

John Browning přicházel s jedním zbraňovým patentem za druhým a o jeho výtvory projevily zájem různé zbrojovky. O „jedničku“ se zajímali také v Belgii. Stalo se to díky známosti a přátelství s inženýrem Hartem Bergem, jenž koncem 19. století přesídlil do Lutychu, kde začal pracovat pro zbrojovku Fabrique Nationale (FN). Firma se zrovna snažila prorazit na civilní trh a Berg přemluvil Browninga, aby přijel do Belgie prezentovat některý ze svých výrobků. Na jaře 1897 konstruktér skutečně dorazil a přivezl s sebou prototyp pistole Browning No. 1 a 500 nábojů.

Zbraň inženýry FN naprosto ohromila, protože se z ní vypálilo všech 500 ran bez jediné závady, čímž se stala nejspolehlivější pistolí té doby. Za tři měsíce obě strany podepsaly smlouvu na výrobu a prodej No. 1 po celé Evropě, nicméně se zákazem distribuce v USA a Kanadě – kvůli Browningovým smlouvám s firmou Colt. 

První sériově vyráběné zbraně se začaly prodávat v lednu 1899 a v témže roce se po samonabíjecí pistoli začala ohlížet také belgická armáda. Vyzkoušela mnoho evropských zbraní, ale nakonec sáhla právě po tomto typu. Vojáci však požadovali řadu úprav, a tak FN záhy sjednotila produkci na takzvaný vojenský model, jenž se od původní No. 1 lišil. Změny zahrnovaly například zesílení těla zbraně, větší střenky, oko pro pojistnou šňůru, indikátor napnutého úderníku a mnoho dalších.

Ve všech koutech světa

Kromě belgické armády si pistoli jako doplňkovou zbraň pro důstojníky objednalo také Rakousko-Uhersko či vojenská akademie generálního štábu v Sankt-Petěrburgu (na Petrohrad přejmenován až v létě 1914). Zbraň dále používaly policejní složky například v Dánsku, Švédsku, Norsku, ale také některé sbory v Německu či strážci zákona v Paříži. Oblíbenost u policejních oddílů dokládá využití tohoto typu také u československých legií v Rusku, konkrétně u strážnického oddílu (vojenská policie).

Prezident Spojených států Theodore Roosevelt vlastnil model 1899 s perleťovými střenkami, který ukládal do nočního stolku u postele. Dne 30. srpna 1918 pak s Browningovou pistolí spáchala Fanny Kaplanová atentát na Lenina. Za druhé světové války vyráběla Čína kopii FN 1900 a v Severní Koreji se produkovala pod označením Type 64, dokonce i ve verzi s tlumičem. Do 4. srpna 1904 belgická FN prodala 100 000 kusů a v dalších pěti letech vystoupalo číslo na půl milionu. Jejich výroba běžela nepřetržitě až do roku 1914 a podle dostupných informací vyšlo z belgické zbrojovky celkem 724 550 pistolí.

Naše zkušenost

Na střelnici jsme měli možnost vyzkoušet typ FN M1900 z roku 1908. Zbraň je nebývale lehká, uzoučká a s velmi oblými jemnými liniemi a přes svůj věk je naprosto ideální pro skryté nošení. Maličký zásobník pojme sedm nábojů a vypouští se pomocí zobáčku u dna zásobníku, což je lehce neohrabané. Otočná pojistka u palce je tužší a polohy jsou označené FEU (střelba) a SUR (zajištěno), dle objednávek mohly být v němčině či angličtině. Natažení závěru je jako u většiny starých zbraní těžší. 

Nízko položená hlaveň a zajímavý vratný systém zajišťují velice příjemný malý zpětný ráz a opravdu překvapivou přesnost. Ač nemám malé ruce a většina pistolí je mi „malá“, tato mi až s podivem v ruce dobře seděla. Kolega měl obavy o kůži mezi palcem a ukazovákem při pohybu závěru, ale ač se před střelbu již s kůží loučil, pistole ho nepokousala. Jen mířidla jsou na mne velice úzká. Přední mušku jsem na terči často musel hledat. Výstražník zakrývající pevná mířidla velice oceňuji, ale bylo vtipné sledovat kolegu, který se po vystřílení zásobníků divil, kam mu mířidla zmizela.

Při koupi jsem se velice bál výhozního okénka, které je velice blízko kloubu ukazováčku, ale pochyby po několika ranách zmizely. Ovšem je třeba si dávat pozor a nestát blízko stěny střeleckého stavu, vyhazuje vystřelené nábojnice velice kolmo. Tento typ pistole by jistě uspěl také u dnešních zákazníků a v případě, že by dostal modernější střenky, přepracoval se zásobník a výstražník by třeba dostal reflexní barvu, zbraň by byla perfektní například pro sebeobranu.

Vlastním tuto pistoli již řadu let a nikdy sem neměl problém s jakýmkoli druhem střeliva, takže není divu, že tento model slavil ve své době takový úspěch. Má však také jednu velkou nevýhodu, jíž se Browning u pozdějších modelů už vyvaroval – nedá se rozebrat bez pomoci šroubováku. Po vyšroubování dvou šroubů vysuneme závěr dopředu a v případě, že to nejde, je třeba jej dvakrát natáhnout a pustit, pak se posune sám. Popotáhneme bicí pružinu dopředu a i s vodítkem ji vyklopíme nahoru z držáku na rámu. Potom vysuneme zadní část závěru dozadu. Hlaveň je pevně spojena s rámem.

Finanční stránka

Pistole FN M1900 se dá dnes stále zakoupit v obchodech se zbraněmi a cena se pohybuje od 5 000 Kč, vytrvalý zájemce najde i kus v dobrém stavu. Samozřejmě se nebavíme o luxusních verzích s perletí a rytinami, které belgická zbrojovka svého času také nabízela. Pokud má člověk zájem o sbírání pistolí první poloviny 20. století, tato by mu rozhodně neměla chybět a je běžně dostupná. Nejenže se dá pořídit za rozumné peníze, ale svou práci spolehlivě zastane na střelnici, lze ji využít k sebeobraně a střelba není o mnoho dražší než v případě moderních pistolí. 

Náboj ráže 7,65 mm Browning bohužel v posledních letech zdražil, ale svátečního střelce cena 300–400 Kč za krabičku po 50 nábojích jistě nezruinuje. Navíc nehrozí trápení se sháněním střeliva, jak je tomu v případě jiných historických zbraní. Problém však může být se sháněním náhradních zásobníků na tuzemském trhu. Na zahraničních aukcích se sice dají objevit, bohužel se však jejich cena pohybuje dost vysoko a často převyšuje polovinu hodnoty samotné zbraně.