Škumpy užitečné i zrádné: Jedovatý břečťan i dárci vosku

Škumpy u nás sice přirozeně nerostou, ale dva zástupci tohoto rodu – škumpa orobincová (Rhus typhina) a škumpa lysá (Rhus glabra) jsou běžně pěstované zahradní rostliny. Tyto dva druhy jsou si velmi podobné, ale jinak jsou škumpy, kterých je popsáno kolem 300 druhů, mnohem víc různotvaré.

Řada škump jsou rostliny užitkové – získávají se z nich třísloviny a z plodů tuk. Z plodů škumpy voskové (Rhus succedanea) je navíc možné vyloučit vosk na výroby svíček. Některé mají využití v medicíně, v Číně jsou proti celé řadě neduhů používány hálky škumpy čínské (Rhus chinensis).

TIP: Jako fénix z popela aneb Životodárná síla zuřícího ohně

Známá je však spíše jedovatost těchto rostlin. Některé z nich totiž v latexu obsahují olejovitý uroshiol, směs alkylovaných katecholů, který způsobuje silné alergické reakce. Zvláště zákeřné je, že první příznaky se mohou objevit i po více než 24 hodinách od setkání s alergenem a léčba může trvat až půl roku.

K nejobávanějším druhům patří severoamerický „jedovatý břečťan“ – škumpa kořenující (Rhus radicans). Udává se, že v USA je ročně zaznamenáno až 350 000 vážných případů otrav jedovatými škumpami. Nebezpečné mohou být pro citlivé osoby i herbáře, a to přes 100 let od sběru rostliny! Jedovaté škumpy se od ostatních liší lysými žlutobílými plody a jsou někdy řazeny do samostatného rodu Toxicodendron.

Škumpa koželužská (Rhus coriaria)

Opadavý keř s lichozpeřenými listy se podobá škumpě orobincové. Jako zdroj taninu ho využívali již ve starém Egyptě, v Řecku s jeho pomocí barvili vlnu. Ve středověku se z ní mimo jiné získávala černá barva na vlasy, která našla široké použití i v lékařství.

Mleté sušené plody se dodnes používají jako koření na ryby, grilované maso, do vařené rýže či pro ochucení jogurtu. Známé jsou především pod názvem sumach (sumak).

Velikost: do 3 m
Doba květu: březen, duben
Květenství: koncové, hustá vzpřímená stěsnaná lata
Rozšíření: Středomoří, Malá Asie, Blízký východ, Kavkaz

Škumpa lakodárná (Rhus verniciflua syn. Toxicodendron verniciflua)

Opadavý strom se zpeřenými listy. Latex (urushi) složený především z uroshiolu po polymeraci poskytuje vynikající tvrdý černý nebo červený lak, který se používal ve východní Asii již od starověku na lakování šperků, šperkovnic, nábytku a hudebních nástrojů. Lak polymeruje poměrně dlouho za vysoké vzdušné vlhkosti, proto se původně nechával tvrdnout v jeskyních. Je velice odolný jak mechanicky, tak i chemicky (proti kyselinám i zásadám). Získává se naříznutím kmene v polovině léta. Čerstvý je ovšem silně alergenní. Pro citlivé osoby je nebezpečný také kouř z hořících větví či výpary za horkých dnů.

Z plodů je možné získat tuk, listy jsou bohaté na tanin a vyrábělo se z nich hnědé barvivo. Používá se také jako léčivá rostlina proti parazitům, zastavení krvácení a v současnosti se zkoumá její využití při léčbě rakoviny.

Velikost: 15–20 m
Doba květu: květen
Květenství: řídké, převislé 
Rozšíření: Himálaje, Čína, Korea, Japonsko

Škumpa oválná (Rhus ovata)

Stálezelený keř s tuhými oválnými listy. Plody mají mírně kyselou až nasládlou chuť a vyrábí se z nich osvěžující limonáda. Používá se též na ochucení různých cukrovinek. Z listů bohatých na tanin se vaří čaj. Listy se sbírají na podzim a slouží také jako hnědé barvivo a mořidlo. Často se vysazuje na chudých suchých lehkých půdách, protože její rozsáhlý kořenový systém pomáhá předcházet erozi.

Velikost: do 3 m
Doba květu: březen
Květenství: koncová vzpřímená lata
Rozšíření: jihozápad S. Ameriky