Škodí, nebo prospívá? Jaké jsou dopady hněvu na naše zdraví?
„Uklidni se, ať nedostaneš infarkt,“ říká se, když je třeba utlumit zjitřené vášně a vzkypěné emoce. Může silné vzrušení opravdu vyvolat fatální cévní příhodu? Jak jsou propojené city a zdraví organismu? A může nám rozčilení i v něčem pomoct?
Před deseti lety vzbudila velkou pozornost sdělovacích prostředků studie, v níž harvardští epidemiologové došli k závěru, že když se lidé silně rozčílí, čelí v následujících dvou hodinách bezmála pětinásobně vyššímu riziku infarktu myokardu, než když zůstanou v klidu. Dvě hodiny jsou v lidském životě celkem zanedbatelná chvilka, a tak sami autoři výzkumu publikovaného v lékařském časopise European Heart Journal konstatovali, že pro zdravé lidi nepředstavuje rozčílení nijak významnou hrozbu.
V populaci 10 000 lidí by za rok neměly padnout na vrub rozčílení více než čtyři oběti na životech. Na druhé straně ale vědci upozorňovali, že pro jednotlivce se zvýšeným rizikem infarktu, např. pro lidi s vysokým krevním tlakem, můžou být následky rozčílení horší. Stejně tak čelí vyššímu riziku infarktu zřejmě ti, kteří se rozčilují častěji.
Nafouknutá bublina
Sdělovací prostředky interpretovaly záchvaty vzteku jako masovou pohromu, která ročně připraví o život tisíce lidí. Někteří novináři dokonce připsali na vrub rozčílení vedle infarktů myokardu také případy zástavy srdce nebo srdeční arytmie. Ze studie ale nic takového neplynulo. Její autoři čerpali z popisů okolností 4 500 případů infarktu myokardu zachycených v odborné lékařské literatuře.
Z těch vyplývalo, že se někteří pacienti skutečně pár hodin před infarktem silně rozčílili. Studie však neodpovídala na některé důležité otázky. Například nebylo jasné, jak často se lidé rozčílí bez jakýchkoli zdravotních následků. Hodnoceny byly pouze údaje od těch, kdo utrpěli infarkt. A tito lidé si nemuseli okolnosti dobře pamatovat. Zpětně mohli míru svého vzteku nevědomky zveličit. Jasný nebyl ani mechanismus, jakým by rozčílení mohlo infarkt vyvolat.
„Je zapotřebí provést další výzkum,“ zdůrazňovali kritici zkreslené interpretace harvardské studie. Zároveň ale přiznávali, že by se lidé měli naučit své emoce ovládat osvědčenými relaxačními technikami, protože to může jejich celkovému zdraví jen prospět.
Vztek a cévy
Volání po dalším výzkumu vyslyšela řada vědeckých týmů. Nedávno přispěli k nalezení odpovědi na otázku, jak může hněv přispět ke kardiovaskulárním chorobám a infarktu myokardu, američtí vědci z týmu vedeného Daichim Shimboem z newyorské Columbia University. Do své studie sice zapojili jen 280 dobrovolníků, ale při laboratorních testech vědci důkladně prověřili jejich reakci na silné emoce. K účasti ve výzkumu získali zdravé dobrovolníky s průměrným věkem kolem 26 let. Náhodně je rozdělili do čtyř skupin a vyšetřili, jak reagují jejich cévy na zátěž. Každé skupině pak navodili jiný druh emocí.
Ve třech skupinách měli dobrovolníci za úkol po dobu osmi minut vyprávět příhodu ze svého života. Někteří vzpomínali na smutnou událost, jiní na situaci, kdy se rozčílili nebo kdy se báli. To u nich navodilo pocit zlosti, strachu nebo lítosti. Čtvrtá skupina dostala za úkol stejně dlouhou dobu nahlas počítat po jedné. Ti si tak navodili neutrální pocity.
Když byl dobrovolník se svým úkolem hotov, změřili mu vědci reakci cév na zátěž. Vyšetření proběhlo ihned po skončení úkolu a pak ještě po 3, 40, 70 a 100 minutách. Vědci zjistili, že schopnost roztáhnout cévy, a zvýšit tak průtok krve, byla významně snížena u dobrovolníků, kteří zažili hněv. Snížená reakce cév přetrvávala zhruba po dobu 40 minut a pak se cévy vrátily k normální reakci. Navození jiných emocí, tedy strachu a smutku, reakci cév na zátěž nijak neovlivnilo.
Předchozí výzkum ukázal, že snížená schopnost cév reagovat na zátěž roztažením je předzvěstí rozvoje aterosklerózy. Ve stěnách takto postižených cév se zvýšenou měrou usazují tuky, což vede nakonec k rozvoji kardiovaskulárních chorob a následně ke zvýšenému riziku infarktu myokardu a mozkové mrtvice. Důvody, proč právě hněv negativně ovlivnil funkci krevních cév, zůstávají nejasné. Podle Daichiho Shimba je zřejmě ve hře hned několik faktorů.
Chemická laboratoř emocí
Hněv může aktivovat tzv. autonomní nervový systém, který řídí celou řadu tělesných funkcí a jehož akce neovládáme vůlí. Reguluje například tepovou frekvenci. Významnou roli mohou sehrát také hormony vylučované do krevního oběhu při stresu. Nelze vyloučit, že silné emoce hněvu zesílí zánětlivé reakce ve stěnách tepen. Shimbo předpokládá, že se na celém procesu podílejí buňky výstelky krevních cév, tzv. endotelu, o němž je známo, že řídí roztahování cév v reakci na zátěž.
Roztahování a smršťování cév (tzv. vazodilatace a vazokonstrikce), a tím i průtok krve tkáněmi, jsou prostřednictvím buněk endotelu řízeny molekulami plynů označovaných souhrnně jako gasotransmitery. Už dlouho je známa zásadní role, kterou při vazodilataci sehrávají plynné molekuly oxidu dusnatého (NO). Tento gasotransmiter si cévy samy vyrábějí rozkladem aminokyseliny argininu pomocí enzymů ze skupiny syntáz označovaných souhrnně zkratkou NOS (z anglického nitric oxide synthase).
Účinků oxidu dusnatého na cévy využívají léky odvozené od molekuly nitroglycerinu. Z těch se v organismu uvolňuje oxid dusnatý a vyvolá rozšíření cév a zvýšení průtoku krve orgány. Úlevu to přináší pacientům s aterosklerózou, kteří mají omezený průtok krve např. koronárními tepnami zásobujícími krví srdeční svalovinu. Místem vydatné produkce NO je i nervová tkáň. Jestli hněv nějakým způsobem zasahuje do tvorby oxidu dusnatého, ale není známo. Roztažení cév vyvolává také plynný sirovodík, dnes označovaný jako sulfan. Ten je sice prudce jedovatý a toxicitou překonává kyanid, ale buňky ho v nepatrných množstvích produkují rozkladem aminokyseliny cysteinu a využívají ho jako signální molekulu. Také role sulfanu ve vztahu k následkům záchvatů vzteku zůstává nejasná.
Hněv – škodlivý i prospěšný
„Na základě dřívějších studií jsme měli velmi důvodné podezření, že hněv může negativně ovlivnit stav srdce a cév. Tato studie na zdravých dospělých pomohla zaplnit mezeru v našich znalostech a ukazuje, jak k takovému poškozování může docházet,“ říká členka Shimbova týmu Laurie Friedman Donzeová. „Studie také ukazuje, jak důležitá je podpora aktivit, které lidem pomáhají se zvládáním hněvu. Je to jeden ze způsobů prevence kardiovaskulárních chorob, jež jsou hlavní příčinou úmrtí v naší zemi.“
V dalších studiích se chtějí vědci ze Shimbova týmu soustředit i na starší dospělé se zdravotními problémy, kteří pravděpodobně užívají léky, včetně léků vyvolávajících roztažení cév. Vědce také zajímá, nakolik by mohly pozitivní emoce, jako je radost nebo smích, zvrátit nepříznivé účinky hněvu na kardiovaskulární systém. Za důležité považují programy radící lidem, jak zvládat hněv.
Jako zvlášť významné se to ukazuje u lidí, kteří se rozčilují často. Těm by mohlo pomoct sportování, jóga, relaxační cvičení nebo kognitivně behaviorální terapie. Při té je pacient náchylný k záchvatům vzteku postupně vystavován podnětům, které ho rozčilují, a to se zvyšující se intenzitou. Učí se přitom zvládat obtížné situace nejprve „nanečisto“ s terapeutem a později sám. Nacvičuje si stresové situace a relaxační techniky, s jejichž pomocí dokáže zachovat chladnou hlavu. Efektivní strategie kognitivně behaviorální terapie pro zvládání hněvu se mohou lidé naučit i z vhodných učebních textů.
Při „léčbě“ zlosti, je třeba zohlednit fakt, že sklony k hněvu jsou individuální a promlouvá do nich i dědičné založení. Příkladem je gen pro enzym monoaminooxygenázu A, který se podílí na „úklidu“ molekul přenašečů nervových vzruchů, tzv. neurotransmiterů, vyplavovaných do mozku při stresové zátěži. Gen se vyskytuje v dlouhé a zkrácené formě, přičemž zkrácená forma s sebou nese snížený výkon při „úklidu“ neurotransmiterů. Lidé, kteří zdědili krátkou formu genu, mají mozek po stresu na delší dobu zaplavený těmito přenašeči nervových vzruchů, a vzrušení u nich proto přetrvává delší dobu. Zjednodušeně řečeno, těmto lidem trvá déle, než jim „vychladnou“. U lidí s kratší variantou genu pro monoaminooxygenázu A tak hrozí silnější a delší záchvaty zlosti.
Pozitivní stres
Hněv je sice silně negativní emoce, ale v našem životě sehrává nezastupitelnou úlohu. Slouží jako obranná reakce v situacích, kdy se cítíme ohroženi. Zdaleka nejde jen o přímé fyzické hrozby. Zlost se dostaví i v případech, kdy se cítíme ošizeni nebo podvedeni. Hněv jiných lidí rozeznáme celkem spolehlivě z výrazu jejich tváře a reagujeme na něj v zásadě dvěma protichůdnými způsoby. Můžeme se také rozhněvat, ale stejně tak se můžeme začít bát. Hněv a strach představují různé strany jedné mince. Hněvem se připravujeme na boj, strach nás naopak ponouká k útěku. Pro obě strategie je nezbytný přísun energie, protože jsou spojeny s velkým fyzickým vypětím. Tomu odpovídají reakce organismu rozezleného a vystrašeného člověka.
Rozzlobenému člověku se napnou svaly. Do krve se mu uvolňují neurotransmitery známé jako katecholaminy, které zajistí mobilizaci energie. Ta vystačí k pokrytí enormního výdeje energie po dobu několika minut. To je také důvod, proč mají rozezlení lidé tendenci konat ihned, bez jakýchkoli odkladů. Musí využít energii, dokud ji ještě mají k dispozici. Současně s tím se začne tělo připravovat na boj – zrychlí dech i tepovou frekvenci a zvedne krevní tlak. Zrudnutí v obličeji je důsledkem zrychleného průtoku krve, která vstupuje do končetin a připravuje je na fyzickou akci. Do orgánů, jež nejsou nezbytně nutné pro boj, jde naopak krve méně. Pozornost člověka se zužuje, nakonec se soustředí jen na cíl hněvu a nevšímá si ničeho jiného. Mění se i další fyziologické pochody, třeba trávení.
Jak se zklidnit?
„Nepropadejte šílenství, budete zdravější,“ radí lékaři z americké Johns Hopkins University. Konstatují, že se při silném stresu uvolňují do lidského organismu látky označované jako katecholaminy, které kromě jiných reakcí organismu vyvolávají i nárůst krevního tlaku. Vede to k poškození cév včetně těch, jež vyživují srdeční svalovinu.
Kardiologové z Johns Hopkins University doporučují pro zklidnění:
- Vytvořte si odstup od věcí, které vás rozezlily. Třeba počítejte do desíti nebo jednoduše odejděte.
- Buďte asertivní, nikoli agresivní. Svůj nesouhlasný názor můžete dát najevo v klidu, bez zbytečného rozčilování, křiku, výčitek nebo výhrůžek. Projevy zlosti vám v prosazení vašeho názoru nepomohou. Riskujete, že své protějšky vyprovokujete k záchvatu zuřivosti, a pak už je jakékoli přesvědčování neúčinné.
- Relaxujte. Někdy stačí jen zhluboka dýchat. Pomáhá i meditace, jóga nebo sportování.
Významně si lidé pomohou, pokud sníží své osobní riziko infarktu myokardu. To platí pro všechny, nejen pro ty, kteří už trpí některou z kardiovaskulárních chorob. Zcela jistě pomáhá zdravý životní styl, jímž lze ubrat z nadváhy, srazit hladiny cholesterolu v krvi a snížit krevní tlak.
