Singapur: Lví město se silou tygra

Název Lví město se nevžil okamžitě a během 14. století byl ostrov pod jménem „Temasek“ (Mořské město) začleněn do království Srivijaya, ovládanému ze Sumatry. Díky strategické poloze se Singapur stal významným přístavem, ale příjezd Portugalců v roce 1613 bohužel znamenal jeho zkázu. Vojáci tehdejší koloniální mocnosti město vypálili a postarali se o to, že na dvě století zcela upadlo v zapomnění.

Založení moderního Singapuru je důsledkem střetu zájmů tehdejších koloniálních mocností. Mezi 16. a 19. stoletím byla oblast Malajského poloostrova postupně obsazována evropskými státy. Jako první se v regionu výrazně zapsali Portugalci, kteří obsadili v roce 1509 Melaku a ovládali z ní Melackou úžinu. To byla velká výzva pro Holanďany, kteří dokázali v průběhu 17. století dostat pod svoji kontrolu většinu místních přístavů a zajistili si obchodní monopol především na hlavní obchodní artikl regionu – koření. Ostatní koloniální mocnosti, včetně celosvětově dominantních Britů, měli přístup na tento trh velmi omezený. Holanďané dusili briský obchod buď úplnými zákazy přistání a pohybu britských lodí nebo neúměrně vysokými poplatky.

Za tohoto stavu vstoupil v roce 1818 na scénu Sir Thomas Stamford Raffles, jmenovaný zástupcem guvernéra britské kolonie Bencoolen na Sumatře. Raffles měl silnou nechuť vůči holandskému obchodnímu monopolu a usiloval o to, aby místo dominantní mocnosti v jihovýchodní Asii zaujala Británie. Britové měli v té době k dispozici malajský přístav Penang a sumatránský Bencoolen. V roce 1786 založený Penang se sice velmi rychle uchytil, ale šlo vlastně o jediný přístav, který holandské nadvládě konkuroval. Většímu využití Bencoolenu bránilo jeho umístění směrem na Indický oceán a nikoli do Melacké úžiny, kudy vedly hlavní obchodní cesty s Indií a Čínou. Rafflesovi bylo jasné, že takto se monopol Holanďanů nikdy nepodaří porazit, a proto se všemi silami zasadil o založení nového přístavu. Přesvědčil lorda Hastingse, generálního guvernéra Indie a svého nadřízeného v hiearchii Britské Východoindické společnosti, aby vypravil expedici, jejímž úkolem bylo vyhledání nové vhodné základny pro britský obchod.

Raffles přistál v Singapur 29. ledna 1819 a okamžitě rozpoznal jeho potenciál. Umístění na nejjižnějším cípu Malajského poloostrova blízko Melacké úžiny, hluboký přírodní přístav, dostatečné zdroje pitné vody i dřevo na stavbu a opravy lodí – bylo zde vše, co nový přístav potřeboval.

V ústí řeky Singapur výprava objevila malajské osídlení s několika sty obyvatel, kterému vládl Temenggong Abdu'r Rahman. Ostrov byl ovšem oficiálně pod nadvládou johorského sultána Tengku Rahmana, jenž byl ovládán Holanďany. Raffles ale ukázal, že je nejen geniální vizionář, ale taky schopný diplomat. Využil toho, že Temenggong a jeho poddaní byli loajální Tengku Husseinovi, staršímu bratrovi vládnoucího sultána, který žil v exilu v Riau. S pomocí Temenggonga a jeho lidí se Rafflesovi podařilo propašovat Husseina zpět do Singapuru a nabídl mu, že jej uzná jako právoplatného johorského sultána se zajištěným ročním příjmem. Na oplátku měl Hussein udělit Britům právo vybudovat v Singapuru obchodní přístav. Formální smlouva byla podepsána 6. února 1819 a vzniku jednoho z nejvýznamnějších světových přístavů nestálo nic v cestě.

Raffles opustil Singapur prakticky po podpisu smlouvy a jako správce ustanovil majora Williama Farquhara. Protože byl Singapur přístav otevřený všem obchodníkům, brzy jej začali využívat všichni, kdo se chtěli vyhnout vysokým holandským poplatkům a restrikcím. Během několika následujících let výrazně vzrostl jak počet obyvatel, tak roční obrat a s podpisem dalších smluv se Singapur stal v roce 1824 britským vlastnictvím.