Silní kluci, slabé holky: Dilema kamzic při výběru partnera
Obecné pravidlo říká, že u savců plodí větší samci zdravější potomky. Zdálo by se, že ani kamzíci nejsou výjimkou. Biolog David Coltman z Albertské univerzity ovšem objevil genetickou záludnost, která by měla samičky kamzíka běláka přimět, aby si výběr partnera pořádně rozmýšlely.
Velcí, zdatní samci kamzíků běláků (Oreamnos americanus) většinou odsunou své subtilnější soky stranou a dostanou se k žádoucím samicím. Výsledek jejich páření ovšem nemusí byt vždy jen pozitivní. Zatímco potomkům mužského pohlaví předají své fyzické atributy a s nimi i naději na sexuální úspěchy, dcerám se takových výhod do vínku nedostane. Z dosud neznámého důvodu mají totiž silnější samci tendenci plodit drobnější a méně zdatné potomky ženského pohlaví.
Kamzíci běláci žijí v nadmořských výškách dosahujících až 4 000 metrů a jsou největšími savci, kteří se v těchto místech vyskytují. Život v místech, kam se nedostanou predátoři, je po většinu jejich života zbavuje nutnosti bránit se před svými přirozenými nepřáteli. Drsná horská příroda a život na strmých svazích přesto přeje především silným a zdravým jedincům. Malé samice jsou tak značně znevýhodněny a tudíž z evolučního hlediska nežádoucí.
Přitom rod v každém případě potřebuje nejen zdravé a silné samce, ale i samičky podobných kvalit, jejichž otci jsou v převážné většině naopak menší samci. Biologové zatím neví, do jaké míry tento fakt ovlivňuje dospělé samice při výběru partnera.
Populace těchto horských koz se na většině míst jeví jako stabilní, i když ne všude je situace v tomto směru úplně růžová. Zatímco v Yellowstonském národním parku je povolený kontrolovaný odstřel běláků, v Kaskádovém pohoří jejich populace mírně klesá a jsou zde pod ochranou.
