Sicílie: Země na úpatí vulkánu
Sicílie zaujímá ve Středozemním moři výsostné postavení. S rozlohou odpovídající Moravě představuje nejen největší ostrov na jihu Evropy, ale s pěti miliony obyvatel i ten nejlidnatější. Nepřehlédnutelnou ji však činí zejména masivní sopka Etna opředená mýty
Plocha vlajky se poněkud netradičně člení úhlopříčně na červené a žluté pole: První symbolizuje nezávislost, druhé revoluci. Na první pohled však upoutá pozornost tzv. trinacria, symbol tří ženských nohou vystupujících z hlavy bájné Gorgony Medúzy. Jeho původ není přesně znám, ale podobný obrázek zdobil již řecké mince ve 3. století př. n. l. Vlajka se oficiálně užívá teprve od roku 2000.
Činný vulkán se tyčí 3 326 m nad hladinu moře, tedy téměř třikrát výš než Vesuv stojící za zkázou legendárních Pompejí. Etna bývala dokonce ještě vyšší, ale erupce v roce 1981 z ní 21 metr „ukousla“. Z geologického hlediska je sopka nepřetržitě aktivní a de facto neustále hrozí výbuchem. Místní obyvatelé si ovšem s rizikem velké starosti nedělají.
Ostrov slunečního svitu
Okolí „hory všech hor“, jíž se říká rovněž Mongibello, patří k nejúrodnějším oblastem ostrova, čehož Sicilané náležitě využili. Lokální klimatické podmínky jsou navíc pro teplomilné plodiny jako stvořené: Konkrétně Katánie se koupe ve slunečním svitu 2 258 hodin ročně, zatímco v Česku jde asi o 1 800 hodin.
Celosvětově prosluly místní citrusy a rovněž víno – málokdo ví, že se po Apulii jedná o nejvýznamnější italský vinařský region. Zemědělství odjakživa představovalo pro Sicilany klíčový zdroj obživy, a do značné míry to platí i dnes, přestože primát již převzal bobtnající turistický ruch. Zahraničních návštěvníků každý rok přibývá, což místní většinou kvitují. Polovina z nich totiž na turistech existenčně závisí a cizinci také pomáhají udržet nad vodou skomírající ekonomiku.
Hospodářství na dně
Průměrný zahraniční návštěvník by to sice na první pohled nejspíš nepoznal, nicméně Sicílie se dlouhodobě potýká s následky hospodářské krize a nedaří se jí vymanit ze začarovaného kruhu nezaměstnanosti a státního dluhu, který již narostl do gigantických rozměrů. V roce 2012 se dokonce ocitla na pokraji bankrotu a z hlediska HDP stojí na samém konci žebříčku jednadvacítky italských regionů (hůř je na tom pouze Kalábrie).
Sicilské hospodářství navíc řeší ještě jeden závažný problém – nechvalně proslulou mafii, jež doslova prorůstá státní infrastrukturou (viz Chapadla zločinu). Přes dlouholetou snahu úřadů o její vykořenění si zločinecká organizace i téměř po dvou stoletích stále drží ohromný vliv. Počet jejích aktivních členů se odhaduje na pět tisíc a údajně disponuje majetkem v hodnotě 1,6 bilionu dolarů.
Chapadla zločinu
Pojem „mafie“ označuje v palermském dialektu hrdost či sebevědomí a stát se členem této výhradně mužské tajné společnosti znamená mimo jiné uspět v rituálním souboji s protivníkem a následně složit slib mlčenlivosti, tzv. omertu. Počátky mafie se datují do 2. poloviny 19. století, kdy se její první členové chopili moci, načež prostřednictvím násilí a kriminálních činů záhy ovládli státní správu. Postupem času se jim podařilo infiltrovat de facto všechny sicilské státní instituce i zemědělský sektor. Začít na Sicílii podnikat bez svolení mafie je tak dodnes v podstatě nereálné.
Stručné dějiny
Vzhledem ke své poloze v srdci Středomoří byla Sicílie početně osídlena již ve starověku. Kolem roku 800 př. n. l. započala souběžná kolonizace Řeky i Kartáginci a v té době také vznikla většina dnešních významných měst: Messina, Syrakusy či Katánie. V letech 264–241 př. n. l. se na Sicílii odehrály klíčové bitvy první punské války, v nichž Římané porazili Kartágince. Následně ostrov ovládli a podrželi si ho až do rozpadu západořímského impéria.
Středobod světa
Zmíněná událost z roku 476 otevřela cestu dalším kolonizátorům, takže se správa Sicílie v následujících staletích přelévala od Ostrogótů k Arabům či Normanům. Palermo získalo status metropole a zároveň se stalo jedním z nejvýznamnějších měst tehdejšího světa. Sicílie se proměnila v region vévodící hospodářsky i kulturně celé Evropě a na dlouhou dobu tvořila významnou obchodní křižovatku.
Ve 13. století se přičlenila k aragonské koruně a pod italská křídla se dostala až při velkém sjednocení země v roce 1861, zásluhou revolučního vůdce Guiseppeho Garibaldiho. Od té doby už se plné nezávislosti nikdy nedočkala, nicméně krátce po druhé světové válce jí italská vláda přiznala částečnou autonomii.
Magnet na turisty
V průběhu dějin ostrov poznamenaly také přírodní katastrofy. Výbuch Etny v roce 1669 si vyžádal na sto tisíc životů, ničivé zemětřesení o tři dekády později proměnilo v sutiny řadu měst. Přesto se Sicílie brzy stala jedním z hlavních cílů evropských cestovatelů a již v roce 1767 vyšel v Německu první průvodce. Zájem sice utlumily dvě světové války, ale ve druhé polovině 20. století začal turismus opět vzkvétat a v roce 1997 ho významně podpořilo i zapsání prvních sicilských památek na seznam UNESCO. Dnes jich na něm figuruje celkem osm, přičemž poslední přibyla před čtyřmi lety.
Lidé
Obyvatelstvo
Počet obyv.: 5 029 680; očekávaná doba dožití: 81,8 roku; prům. počet dětí: 1,36 na ženu; věková struktura: 17 % obyv. do 19 let, 21,2 % obyv. starších 65 let; městské obyv.: Palermo má 668 tisíc obyv.; náboženství: 83,3 % římští katolíci, 12,4 % bez vyznání, 3,7 % muslimové, 0,6 % ostatní; oficiální jazyk: italština; obyv. pod hranicí chudoby: 41 %; gramotnost: 98 %.
Politika
Státní zřízení: italský region; prezident: Nello Musumeci; volby: regionální volby se konají každé čtyři roky.
Ekonomika
HDP na hlavu: 19 647 USD (odhad z r. 2017; ČR – 35 500 USD); měna: euro.
Geografie
Rozloha: 25 711 km², asi jako Morava; charakter území: hornatý povrch sopečného původu, nížiny tvoří jen 14 % území, především na jihu; podnebí: středomořské, s mírnými a krátkými zimami a suchými horkými léty; min. noční / max. denní teploty (°C) v Palermu: leden–březen 11/16, duben–červen 13/25, červenec–září 22/29, říjen–prosinec 12/23; nejnižší a nejvyšší bod: Atlantik (0 m) / Etna (3 326 m).