Sériový vrah Ed Gein: Kdo byl skutečný Buffalo Bill z Mlčení jehňátek?

Krutého vraha Eda Geina by zřejmě nikdo nikdy neodhalil, kdyby si tento nenápadný chlapík nezapomněl 16. listopadu 1957 v železářství Berenice Wordenové v Plainfieldu účtenku na nemrznoucí směs do zámku. Podnikatelku, která ten den zmizela, hledali ve městě policisté a Eda Geina se pouze chtěli zeptat, jestli pohřešovanou neviděl. Po příjezdu na jeho sedm mil vzdálenou farmu už ale nikdo z vyšetřovatelů odpověď hledat nemusel. 

Byla studená noc, a protože na farmě nebyla zavedena elektřina, museli si šerifovi muži na cestu svítit baterkami. Bizarní Geinův dům vypadal jako smetiště. Policisté se dusili v závějích hnijících odpadků a nejrůznějšího haraburdí, přes které se špatně dostávalo dál do domu. Když se šerif Arthur Schley snažil prodírat hromadou zapáchajících věcí v kuchyni, náhle o něco zavadil. Jakmile zvedl hlavu a zamířil na objekt baterkou, strnul. Na jednom z trámů viselo za roztažené nohy vykuchané bezhlavé tělo ženy – Berenice Wordenové. 

To, co šerif našel, ale nebylo jediné hrůzné překvapení. Jak sami policisté později vyprávěli, ten den objevili farmu smrti. V domě Eda Geina se povalovaly dvě holenní kosti, čtyři lidské nosy, miska vyrobená z lidské lebky, takzvané masky smrti sešité z lidské kůže či deset ženských hlav. Z lidské kůže byla i jedna nalezená peněženka, stínidlo na lampu, holínky nebo košile. Čím více prostupovali domem, tím hrůznější objevy nacházeli. Vrcholem byl oblek sešitý z mnoha lidských kůží, na který pravděpodobně Gein použil těla až patnácti žen. 

Bláznivá matka a rodinné peklo

Ed Gein měl podle vyšetřovatelů i psychologů šílené dětství, které značně poznamenala jeho matka. Narodil se 27. srpna 1906 jako Edward Theodore ve Wisconsinu a měl o sedm let staršího bratra Henryho. Matka obou synů Augusta Geinová byla náboženská fanatička a oba chlapce vychovávala podle přísného morálního kodexu. Henry ani Eddie od své matky nikdy neslyšeli pohádku, místo toho jim vyprávěla strašidelné příběhy z Bible, kázala jim o zlu alkoholismu a sexuality. Varovala je před všemi ženami na světě, včetně sebe samé. Despotická Augusta byla stejně tvrdá ke svým synům, i k manželovi, nezaměstnanému alkoholikovi Georgeovi, kterého považovala ze překážející nulu. 

Augusta tvrdě dřela, aby mohla svou rodinu přestěhovat na venkov, daleko od možných hříchů, daleko od lidí, kteří by synům mohli pokazit jejich morálku. V roce 1914 se tak Geinovi přestěhovali do Plainfieldu, kde měli nejbližší sousedy čtvrt míle daleko. Přestože se Augusta snažila, aby se chlapci s nikým nestýkali, ve škole tomu přece jenom nešlo zabránit. Eddieho ale děti příliš v lásce neměly. Byl zženštilý a plachý, většinou utíkal s knihou v ruce do vlastního světa. Jakmile se pokusil s někým ze třídy skamarádit, jeho matka mu to zakázala. Chlapci tak nakonec dospívali v rodinném kruhu, s otcem alkoholikem a matkou despotickou ženou, která uvěřila, že jsou její synové stejně neschopní jako jejich otec.

Záhadná smrt bratra

Eddie považoval svého staršího bratra za dříče a muže pevného charakteru, kterého chtěl napodobit. Po smrti otce v roce 1940 vzali sourozenci na svá bedra několik zaměstnání, aby mohli své matce finančně vypomáhat. Ed často hlídával děti v sousedství a podle svých slov byl tehdy opravdu šťastný. Celý život mu chyběla matčina láska, byl opožděný, a tak se cítil ve společnosti mladších spokojenější než mezi svými vrstevníky.

Henry si všímal toho, že bratr citově strádá, a vinil z toho matku, na níž byl však Eddie totálně závislý. Několikrát se dokonce rozhodl matku nahlas kritizovat. A právě stále častěji se opakující kritické výstupy Henryho vůči Augustě možná vedly k jeho předčasné smrti při požáru v roce 1944. Oheň se tehdy nebezpečně blížil k jejich farmě a bratři se jej pokoušeli hasit. Eddie tvrdil, že ztratil bratra z dohledu. Poté, co byl požár uhašen, zavedl Ed policisty přímo k tělu mrtvého Henryho. Nebyl popálený, zato na hlavě měl modřiny. Přesto policisté případ dál řešili jako nehodu. Nikdo nevěřil, že by tak plachý chlapec jako Ed Gein byl schopen zavraždit svého milovaného bratra. 

Policie nakonec prohlásila, že se Henry udusil. Eddie mohl být šťastný, svou matku měl celou pro sebe. I když jen nakrátko, 29. prosince 1947 zemřela po mozkové mrtvici. „Eddie tehdy ztratil jediného přítele a jedinou pravou lásku. Najednou byl na světě úplně sám,“ uvádí Harold Schechter v knize Deviant, v níž popsal charakter Eda Geina. Jednačtyřicetiletý zničený muž žil od té doby na farmě sám. A právě tehdy začal se svým bizarním koníčkem – nočními návštěvami hřbitovů. 

Podivín v Plainfieldu

Gein trávil přes den volný čas s knihami, studoval anatomii, jeho pokoj byl plný časopisů s nacistickou tématikou a návody, jak exhumovat lidská těla. Vize, které jej při čtení napadaly, pak často vyprávěl dětem, které příležitostně hlídal. Nikdy nevynechal nekrology v místních novinách, jež se pro něj staly bezednou studnicí ženských jmen, ze kterých si mohl vybírat. Když mu matka zakázala jakýkoliv kontakt s živými ženami, rozhodl se Eddie navštěvovat ty mrtvé. 

Přestože později policisté tvrdili, že byl Ed Gein nekrofilní, při výsleších vždy přísahal, že nikdy s žádnou mrtvolou neměl pohlavní styk. Tvrdil, že se do hrobů vkrádal z jediného důvodu – toužil být ženou, chtěl cítit, jaké to je mít velká prsa a ženské pohlavní orgány. Ženy jej fascinovaly, nikdy nedokázal pochopit, jakou moc mají nad zdánlivě silnějším mužským pokolením. Ženská těla z hrobů si proto donášel do svého domu. Často dokonce mezi lidmi ve městě vtipkoval o tom, že má doma lidské hlavy. Nikdo mu nevěřil. 

Vše se začalo měnit ve chvíli, kdy začali policisté z Wisconsinu evidovat nárůst pohřešovaných osob. První z nich byla osmiletá dívenka Georgia Wecklerová, která se ztratila při cestě ze školy domů. Policisté po ní neúspěšně pátrali, stejně jako po druhé oběti – patnáctileté Evelyn Hartleyové. V roce 1952 se z lovu nikdy nevrátili ani Victor Travis a Ray Burgess, o dva roky později zmizela ze svého pracoviště Mary Hoganová.

Policisté byli bezradní. Důkazů měli málo a případů přibývalo. Jasné bylo jen to, že všichni pohřešovaní zmizeli v okolí Plainfieldu nebo Wisconsinu. Když v roce 1957 nalezli v Geinově domě Berenice Wordenovou, začali pečlivě zkoumat i další prostory na farmě. Věřili, že by právě Ed Gein mohl být tím, kdo spojuje všechny pohřešované lidi z okolí. 

Gein zpočátku odmítal připustit, že by kohokoliv zabil. Po nějaké době ve vazbě se ale rozpovídal a policistům bez problémů vylíčil, jak zavraždil Berenice Wordenovou. Pamatoval si každý detail toho večera a tvrdil, že byl v nepříčetném stavu, který jej přiměl zblízka ji zastřelit. O ostatních tělech nalezených v jeho domě ale stále tvrdil, že je našel v hrobech místních hřbitovů. Po několika dnech výslechů svou výpověď vrah z Plainfieldu ještě jednou změnil a přiznal se k vraždě Mary Hoganové. Opět tvrdil, že byl omámený a nevěděl, co dělá. Vzpomínal si pouze na to, že ženu omylem zastřelil. Bez známky emocí či lítosti hovořil o všem věcně, občas při vyprávění působil až vesele. 

Sexuální psychopat

Psychologové, psychiatři a další odborníci, kteří se Eddieho případem zabývali, jej označili za schizofrenika a sexuálního psychopata. Gein se podrobil sérii psychotestů, které prokázaly, že za jeho úchylku může nezdravý vztah s matkou a špatná výchova. Matka u něj svým přístupem vypěstovala zvrácený postoj k ženám. Přestože se k nim Eddie chtěl přiblížit, nevěděl jak. Na jednu stranu je toužil poznat, na druhou stranu je nenáviděl. Láska a nenávist k opačnému pohlaví v něm soupeřily tak dlouho, až z něj vyrostl šílenec. 

Zatímco se Ed Gein podroboval dalším testům a lékařským prohlídkám, policisté pročesávali okolí jeho farmy. Nakonec objevili pozůstatky deseti žen. Aby zjistili, jestli Gein skutečně těla vykopal z místních hrobů, museli požádat o dodatečnou exhumaci. Všechny hroby byly skutečně poškozené a většině těl chyběly orgány nebo končetiny. Spojitost Geina s ostatními vraždami v okolí Wisconsinu se jim tak nepodařilo prokázat. A to i přesto, že v jeho obydlí byly nalezeny části těl, které nepatřily ani vykopaným mrtvolám, ani dvěma starým ženám, k jejichž zabití se přiznal.

Mediální šílenství

Geinův bizarní příběh lákal jako magnet. Stal se prvním vrahem – celebritou. Po uveřejnění jeho činů přijížděly do Plainfieldu davy novinářů i turistů, kteří chtěli spatřit dům hrůzy. Zatímco vrah seděl ve vězení, začal být známý po celém světě. Stal se synonymem pro takzvaného „vraha od vedle“, šílence, kterého může mít v sousedství každý. Navenek si žije svůj nenápadný život v šedi, a přitom je neodhalitelným vraždícím monstrem.

Usedlíci z jinak malého a nevýrazného města ochotně poskytovali novinářům informace. Většina z nich tvrdila, že byl Gein zvláštní, měl divný smysl pro humor, byl plachý a tichý. Na vraha jej nikdo netipoval.

Ed Gein byl umístěn v ústavu pro duševně choré a jeho majetek šel do dražby. Místní obchodní společnost farmu koupila a lidem nabízela možnost nahlédnout do Eddieho šíleného království za poplatek. Místní obyvatelé byli rozzuření a morbidní muzeum ve svém městě odmítali. V roce 1958 farma shořela na popel. Když se to Gein dozvěděl, řekl pouze: „To je jen dobře.“ Podle policie měl oheň na svědomí neznámý žhář.

Po deseti letech v ústavu rozhodl soudce, že je Gein schopen stanout před soudem. V roce 1969 byl skutečně shledán vinným z vraždy prvního stupně. Později však odborníci prohlásili, že byl v době zabíjení nepříčetný. Skončil tak opět v nemocnici pro duševně choré.

Vzorný vězeň

Rodiny zavražděných i těch, jejichž těla Ed Gein vykopal z hrobů, volaly po spravedlnosti. Tvrdily, že mnohonásobný vrah unikl trestu, a žádaly nový soud. Nikdy nepřišel. Ed Gein zemřel po dlouhém boji s rakovinou 26. července 1984, v osmasedmdesáti letech. Je pochovaný v Plainfieldu vedle hrobu své matky. A v těsné blízkosti hrobů, z nichž kdysi kvůli svým zvráceným choutkám odnášel mrtvá těla.