Satelity mise Swarm detekují magnetické signály oceánských přílivů
Trojice satelitů mise Swarm poskytuje velmi přesná data o pozemském magnetickém poli a jeho zdrojích, včetně pohybu mas mořské vody.
Evropskou konstelaci Swarm tvoří tři satelity, které studují geomagnetické pole Země. Naše planetární magnetické pole, které se rozprostírá od zemských hlubin do okolního vesmíru, vytvářejí především pohyby roztaveného železa vnějšího jádra Země. Existují ale i další zdroje zemského magnetismu, jako jsou magnetizované horniny v zemské kůře a kupodivu i oceány.
Pozemské oceány si obvykle nepředstavujeme jako zdroj magnetického pole. Slaná voda je ale ve skutečnosti elektricky vodivá. Když se proudění mořské vody při přílivu a odlivu pohybuje zemským magnetickým polem, vzniká slabý elektrický proud, který zase naopak generuje magnetické signály. Ty mohou být detekovány z vesmíru.
Dálkový průzkum magnetického pole Země
Satelity mise Swarm operují na oběžné dráze ve výšce 462 až 511 km a měří zemské magnetické pole s největší přesností v historii. Díky tomu dovedou zaznamenat zmíněné magnetické signatury vytvářené pohyby mořské vody při přílivu a odlivu a odlišit je od jiných, silnějších zdrojů pozemského geomagnetického pole. Mise Swarm začala v roce 2013 a měla původně trvat 4 roky. Satelity ale pracují už 12. rok, i když na orbitě samozřejmě nevydrží věčně.
Alexander Grayver z německé Kolínské univerzity a jeho kolegové využili data mise Swarm o magnetismu mořské vody a sestavili z nich nové modely této zvláštní komponenty pozemského magnetismu. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil odborný časopis Philosophical Transactions of the Royal Society A.
Jak uvádí manažerka mise Swarm Anja Strømmeová, studie Grayverova týmu potvrzuje, že data získaná satelity Swarm mohou posloužit ke studiu pohybů a vlastností mas mořské vody. Také je z nich možné vyčíst leccos zajímavého o struktuře svrchní části zemského pláště, včetně rozložení magmatu, které má spojitost se sopečnými erupcemi.
