Sardinie: Středomořský Karibik se pyšní předlouhou historií
Přezdívku „Karibik ve Středomoří“ si druhý největší ostrov Středozemního moře vysloužil díky mimořádně průzračným vodám. Stejně přitažlivým turistickým lákadlem se však staly i tisíce záhadných kamenných staveb, jež po sobě zanechala někdejší starověká civilizace
Poněkud netypická bílá vlajka rozdělená na čtyři pole, každé s hlavou maura hledící doprava, pochází zřejmě již z 15. století, ačkoliv se tehdy ještě erb neužíval jako státní symbol. Jeho podoba se také měnila, hlavy pohlížely různými směry, měly zavázané oči nebo nesly korunu. Dodnes navíc není zcela jasné, komu náležejí, zřejmě však znázorňují poražené arabské krále. Současná podoba vlajky byla oficiálně přijata v roce 1952.
Původ současných Sardiňanů, o nichž se v turistických průvodcích často mluví jako o „hrdém národě“, dodnes obestírá tajemství. Nevíme přesně, kdy a odkud první lidé na Sardinii dorazili, archeologické nálezy však napovídají, že k tomu došlo již v průběhu středního paleolitu. Ostrov o rozloze Moravy, který má dnes zhruba tolik obyvatel jako Praha, se během následujících tisíciletí stával cílem různých migračních vln a jednotlivá etnika se mísila (viz Stručné dějiny). Zřejmě nejvíc stop pak po sobě zanechala tzv. kultura nuragů, s kořeny pravděpodobně na severu Afriky.
Záhadné megality
V období jejího největšího rozkvětu, zhruba v letech 1800–1100 let př. n. l., vyrůstaly jako houby po dešti megalitické kamenné stavby, jejichž přesný účel se dosud nepodařilo zcela objasnit. Podle historiků mohlo jít o obranné tvrze, sídla králů či chrámy. Vzhledem k jejich značnému počtu se ovšem badatelé nejčastěji kloní k názoru, že se jednalo o běžná obydlí.
Uvedené hypotéze by odpovídala i rozmanitost staveb: Jejich společný znak představuje tvar komolých kuželů, ale ty největší – tyčící se do výšky až dvaceti metrů – uvnitř ukrývají i schodiště či důmyslně propojené místnosti. V některých se dochovalo rovněž původní vybavení, například pískovcový trůn.
Ráj stoletých
Není vyloučeno, že právě mísení kulturních a etnických vlivů přineslo Sardiňanům jejich současný post nejen evropských, nýbrž dokonce světových premiantů, pokud jde o průměrný věk dožití. Jako „ráj dlouhověkosti“ se tradičně označuje Japonsko, ale nejnovější statistiky posunuly italský ostrov do čela pětice tzv. modrých zón, tedy oblastí s nejvyšším podílem stoletých obyvatel.
TIP: Chcete bydlet na prosluněné Sardinii? Radnice zde nabízí domy za 1 euro
Důvod může spočívat kromě jiného v izolovanosti, jež umožnila uchovat původní životní styl – a později přinesla i další výhodné podněty: Kvůli spojení s okolním světem moderním Sardiňanům nezbylo než velmi rychle ovládnout digitální technologie, takže počátkem 90. let byla na ostrově mimo jiné spuštěna první italská webová stránka a rovněž se tam zrodil první evropský on-line deník. I díky popsaným faktorům patří současná sardinská ekonomika mezi nejvýkonnější na jih od Říma, přestože jde o jediný italský region postrádající dálnice a příjmy do tamní kasy plynou primárně ze zemědělství. Ostrov například představuje největšího globálního producenta sýra pecorino: Mléko pro jeho výrobu poskytují čtyři miliony ovcí, kterých tak na Sardinii žije téměř třikrát víc než lidí.
Mohla to být Atlantida?
Hypotéz, kde ležela bájná Atlantida, existují desítky a právě Sardinie patří mezi horké favority. Teorie italského novináře Sergia Fraua z roku 2002 ztotožňuje tzv. Herkulovy sloupy, za nimiž se měla oblast nacházet, se Sicilským průlivem. A někdejší vyspělou civilizaci podle něj představovala kultura nuragů. Dodnes přitom skutečně nevíme, co zapříčinilo její pád, a nelze vyloučit, že ostrov kdysi zasáhla ničivá vlna tsunami, což by rovněž odpovídalo Homérovu popisu. Ti, kdo katastrofu přežili, pak podle Frauovy teorie dopluli k italské pevnině a založili tam etruskou civilizaci.
Stručné dějiny
Nejstarší osídlení Sardinie se datuje již do pravěku a nálezy opracovaných oblázků dokládají, že tam první vyspělé kultury vznikaly už v neolitu. Starověk pak přinesl mísení různých etnik, přicházejících nejčastěji z východního Středomoří, případně ze severu Afriky, kde měli zřejmě kořeny i budoucí tvůrci slavných kamenných nuragů. Na Sardinii připluli kolem roku 1800 př. n. l. a jejich nadvláda trvala necelé tisíciletí. Poté je postupně vytlačovali Féničané, Kartáginci a nakonec Římané, kteří v roce 227 př. n. l. učinili z ostrova svou provincii a spravovali jej až do 5. století.
Rozpůlený ostrov
Po pádu Západořímské říše se Sardinie stala součástí rychle vzkvétající Byzance, tehdy však již narůstala touha po samostatnosti a přibližně od 9. století usilovali Sardiňané o nezávislost – což se pochopitelně nelíbilo pevninské Itálii, kde se mezitím rozšiřoval vliv Pisy a Janova. Spor o strategický ostrov vyústil roku 1258 v jeho rozdělení na dvě části: Janov získal sever, Pise připadl jih.
Nicméně už o čtyřicet let později bylo všechno jinak, když se Sardinie ocitla v hledáčku španělské dynastie Aragonců. V roce 1323 si ostrov podmanil král Alfonso Aragonský a za úřední jazyk prohlásil katalánštinu, čímž započala španělská nadvláda trvající až do 18. století.
Zpět pod italská křídla
Do italských rukou, konkrétně pod Sardinsko-piemontské království, se Sardinie vrátila v roce 1717, po skončení válek o španělské dědictví. Od roku 1948 má status italské autonomní oblasti, nicméně úplnou samostatnost, o kterou v průběhu dějin usilovali, tamní obyvatelé nikdy nezískali.
Lidé
Obyvatelstvo
- počet obyvatel: 1 628 400
- očekávaná doba dožití: 82 let
- průměrný počet dětí: 1,1 na ženu
- věková struktura: 13,5 % obyvatel do 17 let, 24,4 % obyvatel starších 65 let
- městské obyvatelstvo: Cagliari má 150 000 obyvatel
- náboženství: 69 % katolíci, 13 % ostatní, 9 % bez vyznání, 5 % ateisté, 2 % protestanti, 2 % evangelíci
- oficiální jazyk: italština
- obyvatelstvo pod hranicí chudoby: 4 %
- gramotnost: 98 %.
Politika
- státní zřízení: autonomní oblast Itálie
- volby: italské regionální volby se konají jednou za pět let
Ekonomika
- HDP na hlavu: 21 340 eur, podle odhadu z roku 2019 (ČR – 31 600 eur)
- měna: euro
Geografie
- rozloha: 47 783 km², asi jako Morava
- charakter území: rozmanitý hornatý terén s členitým pobřežím
- podnebí: středomořské, s teplými a suchými léty a mírnými zimami; až 300 slunečních dní v roce
- min. noční / max. denní teploty (°C) v Cagliari: leden–březen 5/16, duben–červen 8/27, červenec–září 17/30, říjen až prosinec 6/21
- nejvyšší bod: Punta La Marmora, 1 834 m n. m.