Rybám chybí ticho: Hluk ovlivňuje jejich schopnost lovit a rozmnožovat se
I slabý hluk může stresovat ryby a ubližovat jim. Většina hlavních výzkumů se dosud zaměřovala na účinek extrémně hlasitého zvuku, který vydává například pilot zatloukaný do mořského dna či seismické otřesy. Poslední studie však zkoumá méně intenzivní, ale vytrvalé zvuky
„Takových zdrojů je mnoho,“ říká spoluautor studie, profesor biologie na University of Maryland Arthur Popper. „Neustálý hluk dělají lodě a čluny – rybářské i rekreační. Setkáme se s nimi především v přístavech.“
K tomu se přidávají zvuky z větrných farem, z akvakulturních nádrží a různých konstrukcí, které lidé na moři stavějí. Popper zjistil, že pokud hluk není příliš velký, ryby se jej naučí ignorovat a přizpůsobí se mu podobně jako zvukům přírody (například vanutí větru, šum vln apod.). Pokud ale překročí určitou hranici, rybám se přestává dařit.
TIP: Hovory zvířecího světa aneb Hlučné ryby i velrybí šlágry
Narušena je jejich vzájemná komunikace i lov, který závisí na bedlivém naslouchání pohybu kořisti či naopak predátorů. Na rozdíl od lidí nemají ryby možnost před hlukem utéci.
I zvýšení hladiny hluku o 10 decibelů má přitom velký dopad na jejich zdraví. Může dojít k hormonálním změnám v rybím těle, což má vliv na jejich rozmnožovací schopnosti i délku života. Popper dokázal, že platejsi při větším hluku začnou plavat rychleji, zatímco tresky značně zpomalí. U žraloků a rejnoků, kteří se snaží zachytit zvuky blížící se kořisti, může být ovlivněna schopnost lovit. „V poslední době se začíná mluvit o tom, jak zařídit, aby lodě a čluny byly tišší a jak snížit hlučnost větrných farem,“ říká Popper. „Je to sice dlouhodobá a velmi drahá záležitost, ale nějaký způsob rozhodně existuje.“
