Rybák obecný: Neúnavná mořská vlaštovka

Rybáci obecní (Sterna hirundo) se podobají rackům, jsou ale štíhlejší a menší. Velmi dobře je lze poznat díky vidlicovitě vykrojenému ocasu a úzkým špičatým křídlům, která v rozpětí dosahují až 80 cm. Jejich let je lehký a houpavý. Na rozdíl od racků jsou ve vzduchu velmi obratní a dokážou na malém prostoru rychle měnit směr letu.

Lov a skromná hnízda

Rybáci loví kořist tím způsobem, že se ve vzduchu zastaví na místě a chvíli třepotají křídly jako poštolka. Pátrají po rybkách a jakmile zaměří kořist, střemhlav se z výšky okolo šesti metrů vrhají do vody, až voda vystříkne. Tímto způsobem racek nikdy neloví. Rybák je také schopen potopit se za rybičkou až 30 cm hluboko. Od racků rybáky rozeznáte taky podle hluboce vidlicovitě vykrojeného ocasu a černé „čepičky“ na hlavě. 

Rybáci hnízdí společně s racky na malých ostrůvcích nebo březích rybníků či řek. Jejich hnízda jsou jen malé důlky, které ptáci vykrouží tělem a často je jen spoře vystelou suchými stébly. V některých případech výstelka úplně chybí. Při stavbě hnízda spolupracují oba partneři. Občas rybáci nemají jinou možnost než postavit hnízdo na zaplavovaném místě. Tehdy si pod ním vybudují vyšší základ, aby jejich vajíčka byla vždy v suchu. 

Střed kolonie pro průbojné

Samice snáší začátkem května dvě až tři skvrnitá vajíčka, na nichž sedí převážně sama. Sameček ji jen občas při zahřívání vajec vystřídá. Když se mláďata vylíhnou, jsou pokryta prachovým žlutě kropenatým peřím. Jakmile oschnou, opouštějí hnízdo a toulají se společně s ostatními mláďaty po celé kolonii. 

Hlavní potravou těchto ptáků jsou drobné rybičky, občas mohou lovit i korýše a hmyz. Mláďata se toulají po okolí s jinými mláďaty, ale rodiče je bezpečně poznají, a vždy nakrmí ta svá. V kolonii rybáků panuje neustálý křik, a také souboje mezi jednotlivými ptáky jsou na denním pořádku. Stojí za zmínku, že podle umístění hnízda lze poznat „osobnost“ jednotlivých ptáků. Uprostřed kolonie hnízdí vždy ti nejprůbojnější jedinci, kteří dokážou obhájit své teritorium. Na okrajích pak najdete mladší jedince. 

Námluvy se svatebním darem

Ze zimovišť k nám rybáci přilétají v dubnu; koncem léta v srpnu nebo v září se vracejí zpět na zimoviště. Jsou mimořádně vytrvalými letci, kteří na cestě mezi hnízdišti a zimovištěm dokážou běžně překonat vzdálenost přesahující 10 000 kilometrů. Během jednoho dne přitom nemají problém přeletět 500 i více kilometrů. 

Na hnízdiště přilétají všichni společně, ale nespárovaní. Teprve na místě probíhá vyhledávání partnerů, které je spojeno se složitým obřadem. Sameček své vyvolené nabízí během toku „svatební dar“, což je drobná rybička. Přinese rybku v zobáku, usedne před dámu svého srdce a s nepatrnými úklony jí tento dar nabízí. 

Samička chvíli váhá. V okamžiku, kdy se rozhodne dar přijmout, jí ovšem sameček, který jako by si svůj záměr rozmyslel, s nabízenou rybičkou odlétne. Samička jej následuje a po chvilce dojde k předání rybky během letu. Partneři pak společně létají nad kolonií. 

Péče při sezení na vejcích

Svatební lety probíhají i během následujících dní, kdy si ptáci předávají dar jen symbolicky. Krouží vysoko nad hladinou bez mávání křídel, aby nabrali výšku. Potom postaví křídla kolmo vzhůru, a klesají k vodní hladině. Prolétnou nad vodou a pak usednou na břehu. Až po několik dnech nastává akt páření, při němž se samička přikrčí, partner jí naskočí na hřbet a za neustálého mávání křídel se snaží o spojení. Někdy je akt krátký, jindy může trvat déle. Občas lze vidět, jak sameček se stabilitou na hřbetě samičky zápasí. 

TIP: Zedníček skalní: Okřídlený krasavec z jihu Evropy

Svatební dar přebírá samička někdy i přímo na zemi. Podobný akt jako je tento, kdy samec předává ulovenou rybičku, můžeme ještě vidět i během sezení na vejcích, kdy opět sameček přilétá a svou družku na hnízdě krmí.