Ruský pokus o přistání sondy Luna-25 na Měsíci skončil neúspěchem

Mise Luna-25 byla prvním ruským pokusem o přistání na Měsíci po téměř 50 letech. Podle ruské kosmické agentury mělo jít o předstupeň potenciálního nového průzkumu Měsíce prováděného člověkem na místě. Na Měsíci měl ruský modul zkoumat jižní pól a zaměřit se mimo jiné i na pátrání po vodě. Sonda měla shromažďovat a analyzovat vzorky půdy.

Lunární sonda Luna-25 zamířila do vesmíru na palubě nosné rakety Sojuz-2.1b v pátek 11. srpna z kosmodromu Vostočnyj na ruském Dálném východě. Kolem sedmé hodiny ranní Roskosmos uvedl, že operátoři na Zemi mají nad vesmírným plavidlem plnou kontrolu a krátce před polednem agentura potvrdila oddělení modulu od horního stupně Fregat a jeho nasměrování k cíli. K němu Luna-25 dorazila ve středu 16. srpna. Po navedení na měsíční orbitu se měl modul 21. srpna pokusit o měkké přistání na povrchu našeho souputníka.

Nevydařený návrat po 47 letech

V neděli 20. srpna 2023 ale zveřejnila ruská kosmická agentura Roskosmos zprávu, že Luna-25 nezvládla sobotní brzdící manévr, který jí měl navést na dráhu vhodnou pro přistání. Sonda narazila do měsíčního povrchu a byla zničena. Podle zveřejněných předběžných informací byl chod motorů Luny-25 výrazně delší, než bylo plánováno a navedl sondu přímo na kolizní dráhu s povrchem Měsíce. Dlouho očekávaná mise, která měla vrátit Rusko zpátky mezi kosmické velmoci, tak skončila fatálním neúspěchem. 

Projekt Luna-25 navazoval na poslední lunární misi Sovětského svazu Luna-24, která v roce 1976 dokázala přistát na Měsíci, odebrala 170 gramů vzorků a vrátila se s nimi na Zemi. Na projektu Luna-25 a dalších ruských misích na Měsíc se původně měla podílet i Evropská kosmická agentura (ESA), která ovšem po ruském vpádu na Ukrajinu loni v únoru přerušila spolupráci s Moskvou. Rusko následně prohlásilo, že jeho lunární programy budou pokračovat a že evropské vybavení a technologie nahradí svými. Lunární misi nedávno zahájila i Indie, jejíž modul Vikram by měl přistát na Měsíci 23. srpna.

Přistání Luny-25 bylo naplánované v oblasti jižního pólu Měsíce, severně od kráteru Boguslawsky. Šlo o primární místo přistání, které vzešlo z 12 kandidátských míst. Místo přistání bylo vybráno s ohledem na světelné podmínky, radiovou viditelnost, sklon terénu a předpokládaný hmotnostní podíl vody v regolitu. Roskosmos měl v záloze i dvě náhradní lokality nacházející se jihozápadně od kráteru Manzinus a jižně od kráteru Pentland A.

Luna-25 nesla 31 kg vědeckých přístrojů jejichž hlavním úkolem měl být průzkum lunárního regolitu a extrémně řídké atmosféry Měsíce. Lander byl vybaven i odběrovým ramenem pro získání vzorků až z hloubky 40 centimetrů pro přístroj LAZMA-LR. Na rameni byl nainstalován infračervený spektrometr LIS-TV-RPM. Plánovaná životnost přistávacího modulu byla jeden rok. Lander tak měl přečkat lunární noc, o což se měly starat radioizotopové topné jednotky a také malý radioizotopový termoelektrický generátor.