Rozsáhlý výzkum odhalil zvláštní souvislost mezi velikostí mozku a zíváním

Ačkoliv zívání představuje zcela běžný jev, jeho podstatu se vědcům dosud uspokojivě objasnit nepodařilo. Zívání je navíc běžné nejen u lidí, ale i u savců a ptáků. Etolog Jorg Massen z nizozemské Univerzita v Utrechtu a jeho spolupracovníci uskutečnili rozsáhlý výzkum zaměřený právě na zívání, do něhož zahrnuli 55 druhů savců a 46 druhů ptáků. K dispozici měli detailní údaje o celkem 1 291 zívnutích, která sami natočili v zoologických zahradách anebo získali z online zdrojů.

Z jejich výzkumu vyplynulo, že zívání je evolučně velmi stará a konzervovaná záležitost, která se vyskytovala již u předků skupiny zahrnující jak savce, tak i ptáky a jejich příbuzné, tedy krokodýly, želvy, ještěry, atd. Jinými slovy, savci a ptáci zívají stejně a nejspíš ze stejného důvodu. Zároveň se ale také objevila velmi zajímavá souvislost mezi zíváním daného druhu a velikostí mozku. Čím má daný živočich větší mozek, tím déle zívá. Lidé by tím pádem měli být v zívání mistry, což opravdu jsou.

Zívání zřejmě chladí mozek

Závěry výzkumu podle autorů podporují hypotézu, podle které je zívání významné pro rychlé ochlazení mozku. Čím větší má někdo mozek, tím déle musí zívat, aby jej v potřebné míře ochladil. Během podobného výzkumu v roce 2016, který zahrnul 24 druhů, vyšlo najevo, že nejkratší zívání mají myši (průměrně 0,8 sekundy), zatímco nejdéle ze studovaných druhů zívali lidé (6,5 sekundy).

TIP: Obnova kyslíku, nebo varovný signál: Proč lidé zívají?

Bioložka Margarita Hartlieb z Vídeňské univerzity prohlásila, že analýzy velkého počtu zívnutí byly velmi náročné. Zívání je totiž, jak známo, nakažlivé a s kolegy museli přemáhat spánek. Nakonec se ale stali vůči zívání imunními. Nakažlivost zívání zřejmě souvisí s jeho sociálními funkcemi. Mohlo by například pomáhat sladit náladu ve skupině.