Rodinný život pavouků: Vražedná a sebevražedná dramata na osmi nohou

Zplození potomstva je smyslem života všech živočichů a pavouci nejsou výjimkou. Nenajdeme však mnoho zástupců živočišné říše, kde by námluvy byly tak riskantní záležitostí, jako u těchto osminohých predátorů. Fatální hrozby vyplývají už z faktu, že samice jsou často mnohonásobně větší než samci. U některých nefil (Nephila) váží samičky v průměru 125krát víc než sameček. Jde o největší rozdíl mezi pohlavími ze všech známých suchozemských tvorů. Výjimky z pravidla, podle kterého jsou samičky pavouků větší než samečkové, jsou velmi vzácné. Patří k nim například „pavoučí potápěč“ vodouch stříbřitý (Argyroneta aquatica).

Pro řadu samečků jsou námluvy tím posledním, co ve svém životě zažijí. Umírají spontánně prakticky ve stejném okamžiku, kdy svými kopulačními orgány vnesou spermie do pohlavních orgánů vyvolené samičky. Páření řady druhů křižáků z rodu Argiope, snovačky druhu Tidarren argo nebo lovčíka tmavého (Dolomedes tenebrosus) tak trvají pouhopouhou sekundu. Opakem jsou pavouci, jejichž milostné hrátky zaberou bezmála celý den, jako u některých plachetnatek (Troglohyphantes). Tito pavouci žijí v jeskyních, kde mají jen málo nepřátel. Nemusí proto s pářením nijak spěchat a sexu se oddávají 16 až 18 hodin. 

Tance a zásnubní písně

Jestliže jsou námluvy bleskové, jako třeba u zmíněných křižáků, nemají pavouci příležitost k namlouvacím rituálům. U řady druhů jsou ale zásnuby doprovázeny nápadnými tanci či zpěvy. Mistrovství v nich dosáhly skákavky (Salticidae). Například samci australské skákavky Maratus speciosus předvádějí několikaminutové představení, při kterém vysoko zvedají třetí pár končetin. Mají tento pár nohou nápadně prodloužený a na koncích zbarvený do uhlové černě. „Prostná“, která pavouk předvádí, jsou o to nápadnější, že sameček při nich pobíhá z místa na místo a různě se natáčí. Ještě efektnější je na jeho zásnubním tanci zvedání a natřásání pestře zbarveného zadečku. Maratus speciosus při tom ukazuje ostře oranžové chlupy, které jsou viditelné jenom ve víru námluv. Při každodenních aktivitách je pavouk schovává. 

Mexická skákavka Habronattus coecatus zase provází námluvy „songem“, který se skládá z mnoha různých rytmických motivů vyluzovaných buď vibrací nohou, nebo jejich třením o jiné části těla. Některé „sloky“ připomínají skandování sportovních fanoušků v hledišti stadiónu. K nejhlasitějším „zpěvákům“ patří další australská skákavka Maratus michaelseni. Při námluvách vydává sameček třením končetin o tělo zvuky jasně slyšitelné i na vzdálenost několika metrů. 

Světelná show a svatební dary

Bioluminiscenční námluvy podniká skákavka druhu Cosmophasis umbratica z Indie a Indonésie. Samci a samice se k námluvám scházejí na sluncem osvícených listech rostlin pozdě dopoledne a časně odpoledne, kdy se jim nabízejí optimální světelné podmínky. Samci různými částmi těla odrážejí ultrafialové záření, což samičky nemohou přehlédnout, protože mají oči citlivé i k této části světelného spektra. Samičky ultrafialově nezáří. Mají ovšem na povrchu těla pigment, který vydává po dopadu ultrafialového záření od samečka zelenavou bioluminiscenci. Po té pase ultrafialově svítící samec… 

Zvláštností námluv některých pavouků jsou „svatební dary“, které samci nabízejí samičkám, aby si je naklonili. Lovčík hajní (Pisaurus mirabilis) balí samičce svůj úlovek do pavučiny a páří se s ní v době, kdy samička jeho dar rozbaluje. Samci ale nehrají vždycky poctivě. Někdy přibalí ke kořisti i nepoživatelný předmět, aby objem dárku zvětšili. Jindy nešetří na pavučinovém obalu a jeho nadbytečnými vrstvami dárek rovněž opticky „nafukují“. 

Páření a potom smrt

Před pářením vytvoří samec pavouka malou pavučinku, do které uvolní své sperma. Odtud pak nabírá sperma do „injekčních stříkaček“ na konci makadel, kterými přenáší spermie do pohlavních orgánů samice. Samcům snovaček z rodu Tidarren v dospělosti jedno makadlo upadává a k oplození samice jim tak zůstává jediný „nástroj“. Makadla tvoří pětinu celkové váhy samečkova těla, a když se pavouk jednoho zbaví, odlehčí se mu a získá na pohyblivosti. U jemenské snovačky Tidarren argo utrhne samice při páření samci i toto jediné makadlo, které pak ještě několik hodin ponechá zasunuté ve svých pohlavních orgánech. Makadlo tam celou dobu reflexivně pokračuje ve vytlačování spermií. Samec bez makadla už ale není schopen dalšího páření a jeho život tím končí.

Páření jako „labutí píseň“ samců je u pavouků celkem běžné. Mnozí samečkové koneckonců vůbec nejsou uzpůsobeni k tomu, aby přijímali potravu. Přišli na svět jen proto, aby zplodili potomky. Nic jiného je nezajímá, nic jiného ani nezvládnou. Po páření se uchýlí do ústraní, kde zanedlouho uhynou. Někdy sameček ani neodchází daleko a dožije třeba na okraji sítě samičky, se kterou se spářil. 

Oběť pro další generaci

Pavouci jsou kanibalové a výrazný pohlavní dimorfismus – tedy nápadný rozdíl ve velikosti těla obou pohlaví – dává samičkám navrch. Již zmíněné „svatební dary“ jsou proto pro samce mnoha druhů jakousi bezpečnostní pojistkou. Samice se totiž rozbalováním dárku zabaví a po jeho zkonzumování bývá natolik nasycená, že ji na další chod v podobě samečka přejde chuť. Někteří samci se ale sežrání samičkou nevyhýbají, protože tak mohou dodat matce svých potomků živiny k produkci většího počtu vajíček. Samec se tak posmrtně domůže vyššího počtu potomků. 

Extrémně nakloněn sežrání samičkou je sameček australské snovačky Hasseltovy (Latrodectus hasselti). Během páření provede jakési „salto mortale“, kterým nastaví svůj zadeček přímo před samiččina klepítka s jedovými žlázami. Samice začne požírat samce ještě během páření. Ten se tím nenechá vyrušit a makadly dál vnáší do samiččiných pohlavních orgánů spermie. Tím, že se nabídne své partnerce jako pokrm, získá dodatečný čas pro páření a zvýší tak své šance na zplození početnějšího potomstva. 

Rekordy pavoučích snůšek

Pavoučí samice ovšem nejsou jen hrozivé kanibalky, ale také velmi výkonné matky. Vajíčka kladou do kokonů ze speciální pavučiny, která vytváří vajíčkům optimální podmínky a chrání je. Samičky některých pavouků kladou impozantní počty vajíček, která rozdělí do několika kokonů. To platí pro některé nefily (Nephila). Rekordmankou s nejpočetnější snůškou je zřejmě nefila chluponohá (Nephila pilipes) s více než třemi tisíci vajíček v jednom kokonu. Celkem může velká samička této nefily naklást kolem deseti tisíc vajíček. V některých encyklopediích se jako rekordní uvádí snůška samic pavouků rodu Mygalomorphus. I ta prý klade kolem tří tisíc vajíček, která mají mít mezi pavouky rekordní velikost malého hrášku. Zoologové přijímají tento údaj s rozpaky, protože rodové jméno Mygalomorphus nepatří žádnému z popsaných žijících ani vyhynulých pavoučích druhů. Danou informaci je proto nutné brát jako tradovaný omyl nebo vyloženou lež.

Jako nejmenší se někdy uvádí snůška samiček drobného, v Evropě hojně rozšířeného pavouka vzokana obecného (Oonops domesticus). Ty kladou do kokonu po dvou vajíčkách. Samičky jeskynních pavouků Telema tenella ovšem do kokonu umisťují jen po jednom vajíčku. Strategie klást jediné vajíčko je u jeskynních pavouků celkem běžná, protože jeskyně nenabízejí potomkům mnoho potravy. Rozptýlením jednotlivých vajíček na velkém prostoru samička předchází vyostřené konkurenci mezi jejími mláďaty. To je dobře, protože rivalství může celkem snadno přerůst v kanibalismus. 

Matky jako potrava mláďat

Pro mnohé pavoučí matky nakladením vajíček vše končí. Některé tím dokonce završí svůj život a uhynou. Najdou se však i samice, které o potomstvo pečují. Některé samičky hlídají kokon s nakladenými vajíčky. Za nejzazší formu péče o potomky považují vědci tzv. matrifagii, kterou najdeme přinejmenším u šesti různých evolučních linií pavouků. 

Učebnicovým příkladem matrifagie je chování matek pavouků stepníka čárového (Stegodyphus lineatus) žijícího v extrémně suchých oblastech Středomoří včetně izraelské pouště Negev. Samice po nakladení vajíček přestane přijímat potravu a zároveň v těle prudce zvýší produkci trávicích enzymů. Začne tak pomalu trávit své vlastní orgány a měnit je na výživnou kapalinu. Šetří přitom například srdce, aby si zajistila základní životní funkce a vydržela co nejdéle.

Když se z vajíček vyklubou malí pavoučci, matka jim po dva týdny vyvrhává malé porce svých natrávených útrob. V zadečku se jí mezitím vytvářejí „bubliny“ strávené tkáně, které mláďata nakonec nabodnou a vysají. Tím zasadí matce poslední ránu a pavoučice hyne. Mláďata získají až 95 % všech živin obsažených v matčině organismu a za dobu tohoto zvláštního „sebevražedného výkrmu“ zvětší svou velikost na trojnásobek. 

Další pavoučí matky volí odlišné formy sebeobětování. Samice cedivky domácí (Amaurobius ferox) nejprve nabízí čerstvě vyklubaným mláďatům nová, čerstvě nakladená vajíčka. Ta nejsou určena pro zplození další generace potomků, ale slouží výhradně jako konzerva na živiny bohaté potravy. Když mláďata tato „krmná vajíčka“ zkonzumují, začnou se poohlížet po další potravě. Neodolatelně je láká chvění pavučiny vyvolávané pohybem jejich matky. Samice v této době cíleně rozechvívá síť a láká tak mláďata k sobě. Ta jí nakonec vyskočí na horní stranu hrudi a zaboří do ní svá klepítka. Malí pavoučci sají matčiny tělesné tekutiny a zároveň jí do těla vylučují toxiny ze svých jedových žláz. Matku tak rychle zabijí a hodují na ní ještě další dva týdny. 

Rodina kojícího pavouka

Zcela nečekaný projev mateřského chování nedávno pozorovali čínští vědci u samic tchajwanské skákavky Toxeus magnus (viz Mravenčí přetvářka). Čínským vědcům vrtal hlavou fakt, že se v hnízdě skákavky nachází buď dospělá samice s mláďaty, nebo několik dospělých jedinců. Znamená to, že matka pečuje o potomky až do jejich dospělosti? Detailní pohled na život pavoučí matky od chvíle, kdy nakladla vajíčka, postavil vědce před novou záhadu. Mláďata utěšeně rostou, i když jim matka nenosí žádnou potravu a sama mláďata neopouštějí hnízdo. Čím se tedy mladí pavouci živí? 

Odpověď na tyto otázky jim odhalil až pohled na spodní stranu matčina zadečku a to pod mnohonásobným zvětšením mikroskopu. V příčném záhybu tam matka vylučuje drobné kapky zvláštního sekretu, který mladí pavouci pojídají. Pokud bychom přirovnali tento pavoučí sekret k mléku savců, moc bychom nepřeháněli. Skladbou živin se sekret mléku hodně podobá a podobně jako mléko pokryje všechny nároky na výživu potomka.

TIP: Rekordy pavoučí říše: Kdo jsou obři a trpaslíci mezi pavouky? A kolika let se dožívají?

Po vylíhnutí z vajíčka se mladí pavouci skákavky Toxeus magnus živí „mlékem“ celých šest týdnů, tedy skoro až do dospělosti, které dosahují ve věku kolem osmi týdnů. Pokud nemají mláďata k sekretu přístup, pak těžce strádají. Nerostou a do deseti dní hynou. První tři týdny života jsou mláďata odkázána výhradně na mléko. Další tři týdny už je matka přikrmuje nalovenou kořistí.