Rod zelených cizinců: Zdomácnělý platan a vzácný ořešák
Vedle stromů, které v naší zemi rostou od nepaměti, je možné na mnoha místech vidět také druhy nepůvodní. Některé u nás téměř zdomácněly, jiné jsou dosud raritou. Do první skupiny patří platan javorolistý, zástupcem té druhé je ořešák černý
Snad nikdy nezapomenu na ono pozdní říjnové odpoledne. Po celý den jsme tehdy bojovali s mlhou a vichrem na svazích Mont Lozére ve francouzských Cevennách. Silné poryvy nám vrhaly do obličeje ledové krystalky, které bodaly jako jehly a my měli pocit, že se snad už nikdy neohřejeme. Když jsme ale nakonec sestoupili do tichého, starosvětského Floracu, městečko hýčkalo pozdní šikmé slunce. V ulicích nás jemně ovíval vánek, který ševelil v aleji prastarých platanů na náměstíčku a pod nimi posedávali lidé u stolků útulných kavárniček. Pod těmito platany určitě roku 1878 odpočíval i slavný (tehdy však začínající) osmadvacetiletý spisovatel Robert Louis Stevenson, který tudy procházel při svém putování Cevennami s oslicí Modestinou.
Otazníky kolem původu
Když slyším slovo „platan“, okamžitě se mi vybaví dvojverší písně Veličenstvo Kat geniálního písničkáře Karla Kryla:
„Král klečí před Satanem, na žezlo se těší / a lůza pod platanem radu moudrých věší…“
O původu platanu javorolistého (Platanus hispanica) se botanikové přou. Někteří jej považují za křížence platanu východního (Platanus orientalis), který pochází z východního Středomoří a Malé Asie a platanu západního (Platanus occidentalis), jenž má domovinu kolem říčních břehů na jihovýchodě USA. Jiní však tuto hypotézu popírají a pouze tvrdí, že původ platanu javorolistého je neznámý.
Pokud bychom připustili domněnku, že platan javorolistý je hybridem platanu východního a západního, je záhadou, proč tak dobře prospívá uvnitř velkých měst se suchým ovzduším a proč tak dobře snáší znečištěné prostředí. Oba jeho „rodiče“ totiž obývají místa kolem řek a jezer.
Nová generace do větru
Tento impozantní, rychle rostoucí, opadavý a dlouhověký strom dosahuje výšky deseti až čtyřiceti metrů. Má většinou kratší kmen a silné větve. Charakteristická je nažloutlá a šedohnědá borka, která se uvolňuje ve velkých plátech. Platan má tuhé listy, s řapíkem dlouhým 5–10 cm a s čepelí dlouhou 15–25 cm, přičemž palisty límcovitě obepínají výhony.
Kvést začíná ve věku 22–24 let a jeho jednopohlavní kulovitá květenství jsou dost nenápadná. Platan je jednodomou, větrosnubnou dřevinou. Zralá plodenství jsou 12–15 cm dlouhá se dvěma až třemi kuličkami – hlávkami – o průměru 3–4 cm. Přes zimu zůstávají na větvích a teprve na jaře se rozpadají. Chlupaté nažky, které jsou vpředu tupě okrouhlé a nesou zbytek jedné čnělky, roznáší vítr. Pokud semena dopadnou na vlhká stanoviště, spolehlivě vyklíčí.
Svědek hraběcí lásky
Největší platan v Česku najdeme v Bartošovicích u zámku a stáří tohoto takzvaného Josefínina platanu se odhaduje na 170 let. Kmen má ve výšce 1,3 metru nad zemí obvod 760 cm a nejvyšší větve dosahují 32 metrů nad zem. Ke košatému obru se váže příběh o lásce, která smrtí nekončí: po smrti hraběnky Josefíny Pachtové (zemřela 6. 12. 1833) nechal hrabě Josef Jiří Meinert na důkaz věrné lásky postavit hrobku a na jaře příštího roku vysadil na hraběnčinu památku u zámku před oknem své pracovny strom dovezený z Anglie. Nevíme, zda je tento příběh pravdivý, ale faktem je, že platan javorolistý v Bartošovicích je dnes nejmohutnějším a nestarším evidovaným platanem v České republice.
Oříšek pro šperkaře
Dalším z „cizinců“ u nás je ořešák černý (Juglans nigra). Strom pocházející ze Severní Ameriky může dorůst 15–50 metrů a pro svou dekorativnost je v našich parcích pěstován stále častěji. Kvůli velmi kvalitnímu dřevu se dokonce uvažuje o jeho lesnickém využití. Pevné a těžké dřevo s tmavohnědým až nafialovělým jádrem je často v zemi původu využíváno v nábytkářství.
TIP: Dvojčata přes půl světa: Strom, který „doplaval“ z Havaje na Réunion
Listy tohoto ořešáku jsou sudozpeřené i lichozpeřené. Nápadné ořechy sedí v tlustých zelených obalech (3–5 cm tlustých) jednotlivě nebo po dvou. Zelené obaly jsou silně aromatické a svou vůní trochu připomínají muškátový oříšek. Ořechy mají velmi tvrdou skořápku, kterou mají kvůli její dekorativnosti v oblibě šperkaři. K výživným, i když prý nepříliš chutným semenům, se ale i přes velkou houževnatost obalu drobní hlodavci i tak dostanou.
V Česku byl ořešák černý poprvé zaznamenán roku 1803 v zámeckém parku v Lednici, 1831 v Konopišti a 1835 v pražské Královské oboře. V současnosti roste nejmohutnější exemplář s obvodem kmene 611 cm v zámeckém parku v Kvasicích na Kroměřížsku.
