Riziko povolání: Co bolelo staroegyptské písaře?
Negativní důsledky dlouhodobého sezení, spojené s povoláním administrativního pracovníka, znali již staří Egypťané. A nedávný výzkum českých badatelů ukázal, jakými bolestmi či neduhy trpěli tehdejší písaři.
V dobách stavby pyramid dosahovalo gramotnosti pouhé jedno procento obyvatel starého Egypta, a písaři tak představovali privilegované členy tamní společnosti. Vykonávali řadu administrativních funkcí, včetně vedení úředních záznamů a evidence daní. Dochované písemné i umělecké doklady přitom naznačují, že trávili spoustu času vsedě se zkříženýma nohama nebo vkleče a skláněli se nad listy papyru či hliněnými nebo dřevěnými deskami. A přestože se jejich práce nepovažovala za fyzicky náročnou, podle nové studie měla neblahý vliv na tělo a způsobovala devastaci kostry.
Záda, prsty, kolena
Odborníci analyzovali téměř 70 mužských koster nalezených v nekropoli v Abúsíru, kterou experti z Českého egyptologického ústavu zkoumají už několik dekád. Zhruba tři desítky tělesných pozůstatků z let 2700–2180 př. n. l. patřily podle písemných dokladů písařům, přičemž tým prostudoval celkem 1 767 kosterních znaků a porovnal je s ostatky starověkých Egypťanů, kteří vykonávali jiné povolání.
Egyptologové se navíc spojili se specialisty na namáhání a poškození kostí a společně pak odhalili, že degenerativní změny kloubů byly u písařů častější než u mužů jiných profesí. Konkrétně se jednalo o klouby spojující dolní čelist s lebkou, o pravou klíční kost, pravou pažní kost v místě styku s ramenem, první záprstní kost pravého palce, část stehna u kolene a také zejména horní polovinu páteře. Kromě toho kostry vykazovaly otlaky na obou kolenních čéškách a zploštění kosti v dolní části pravého kotníku.
Riziko povolání
Podle vědců jde o důkaz profesního přetížení způsobeného tím, že dotyční seděli se zkříženýma nohama nebo klečeli a hlavu měli po většinu času skloněnou vpřed. Stejně jako sezení u stolu a naklánění se při pohledu na monitor může poškodit páteř a krk, zažívali starověcí egyptští písaři zřejmě srovnatelné tělesné napětí z přílišného hrbení se nad papyrem.
Co se týká poněkud záhadné degenerace čelistních kloubů, podle autorů studie za ni nejspíš mohlo žvýkání konce rákosů a trav, aby vznikly hlavičky podobné štětcům. Poškození pravého palce zas možná způsobilo opakované štípání per. Přestože tedy písaři ve starověkém Egyptě tvořili elitu a jejich povolání patřilo k nejžádanějším, i jejich práce přinášela jistá zdravotní rizika.
