Revolver Nagant: Spolehlivý pracant z carských zbrojovek
Poprvé se nasazení v bojových podmínkách dočkal při potlačování boxerského povstání v Číně roku 1900. Ve výzbroji ruských vojáků zůstal obě světové války a stal se symbolem bolševické revoluce. S oblibou jej používali obávaní důstojníci NKVD i bezpečnostní pracovníci pošt či bank. Řeč je o legendárním revolveru Nagant.
Příběh revolveru Nagant se začal psát v roce 1859, kdy bratři Leon a Emil Nagantové založili podnik na výrobu a opravy průmyslových zařízení. Práce jim stále přibývala a oni se začali čím dál více specializovat na opravy revolverů, pušek a zbraní různých výrobců. Pouze opravy ale nemohly mladé konstruktéry uspokojovat stále, a tak se začali zabývat také vývojem vlastních pušek.
Navzdory tomu, že výrobky bratří Nagantů byly levné a na výrobu jednoduché, nic nového na trh nepřinesly. Jejich dílny však zaujaly velkou rybu zbrojního průmyslu – Samuela Remingtona, jenž po návštěvě Ruska s bratry uzavřel smlouvu na výrobu svých zbraní v Evropě. Nagantové pak se svolením amerického konstruktéra zmodernizovali závěr jeho pušky, již následně přijala do své výzbroje lucemburská armáda.
Stále levnější
Jednalo se o malé vítězství, dvojice však u dlouhých zbraní nevydržela. V dalších letech vyvinula primitivní dvouhlavňovou pistoli pro belgické četnictvo. Ta byla nehorázně levná a jednoduchá, že je až s podivem, že se udržela ve službě až do přelomu století, kde ji nahradily pistole Browning Model 1899. Dále přijali zakázky na revolver pro belgickou armádu, ale jejich zbraň od počátku zaostávala za konkurencí. Bratři Nagantové však dokázali nabídnout takovou cenu, že v Bruselu dlouho nepřemýšleli. Zajímavé je, že navíc museli svou zbraň degradovat, protože podle mínění vysokých důstojníků byl kvalitní revolver s dvojčinným mechanismem příliš dobrý, než aby jím mohl být vyzbrojen každý. Finální výrobek tak dostal jednočinný mechanismus, čímž konečná cena ještě klesla.
Následovaly roky zakázek, kdy armády jednotlivých zemí zaváděly novější a novější modely, výrobky Nagantů tak putovaly například do Norska, Srbska, Argentiny či Brazílie. V tu dobu se však starší z bratrů Emil začal potýkat se špatným zrakem a podlomeným zdravím. Vzdal se vedení firmy ve prospěch svého bratra, ale než slepota naplno postoupila, začal pracovat na svém posledním revolveru.
Jednu z hlavních nevýhod tohoto typu zbraně představoval únik prachových plynů mezi hlavní a bubnem v okamžiku výstřelu. Mnoho konstruktérů se snažilo tento jev minimalizovat a Emil Nagant si v roce 1892 nechal patentovat několik inovací. Šlo například o mechanismus přitlačující válec k hlavni nebo nábojnice s hluboko uloženou střelou.
Cesta do Ruska
Revolver, do nějž Nagant zakomponoval některé tyto mechanismy, pak bratři představili na soutěži pro novou krátkou zbraň pro ruskou carskou armádu. Konstruktéři projevili veškeré úsilí, aby jejich výtvor nahradil masivní Smith & Wesson model 3, který vojáci používali skoro čtvrtstoletí, a nakonec slavili úspěch. Ruská armáda následně zavedla do výzbroje tříčárkový (označení pro ráži – jedna čárka znamená 0,1 palce, tři čárky tedy 7,62 mm) revolver vzor 1895 systém Nagant. Zajímavostí je, že vojáci například požadovali, aby zbraň zastavila koně na 50 kroků. O tom, kolik zvířat ale zahynulo během testování, historie mlčí.
První kusy se do Ruska dostaly z Lutychu z již přejmenované zbrojovky Fabrique d’Armes Leon Nagant, než v roce 1892 získal výhradní licenci Tulský zbrojní závod. Leon zatím přeorientoval svou firmu na vývoj automobilů, v této oblasti ale velkých úspěchů nedosáhl a v meziválečném období jeho podnikání skončilo.
Vyzkoušeli jsme
Na střelnici jsme zkoušeli dnes již vzácnější jednočinný model pro mužstvo, vyrobený v roce 1901 v továrně „Imperatorskij Tulskyj Oruzheinyj Zavod“. Tělo zbraně je velice příjemných oblých tvarů. Oproti válečným konkurentům, které jsme měli možnost porovnat (rakousko-uherský Rast-Gasser M.98 a italský Bodeo M.1889), působí nagant užším a elegantnějším dojmem. Úchop je velice příjemný i pro velké ruce, má nízkou hmotnost a dobré vyvážení. Zářez v mířidlech je malý, nahrává mu ale dobová střelecká příručka. Dříve se totiž vojáci učili střílet z krátkých zbraní ne s nataženou rukou, ale s lehce pokrčeným loktem. Revolver se tak dostal blíže k obličeji. Pro člověka, který chová ke zbraním velký respekt a obává se velkého zpětného rázu, může být tento styl střelby velice nepříjemný. U nabíjení nám revolver jasně ukázal, že se jedná o armádní zbraň.
Nabíjecí klapka, odklápějící se do boku, má velice silné pero, ale její vroubkovaná horní strana značně pomáhá úkonu. Do válce patří sedm nábojů, které se vkládají jednotlivě, válec se pak ručně posouvá po směru hodinových ručiček. Doporučujeme si klapku dát pouze do poloviny chodu. Nebrání nabíjení, ale pokud ji otočíte až k tělu zbraně, pro zaklopení překáží lučík. V případě manipulace v rukavicích se pak bude jednat o velice obtížnou činnost.
Natažení kohoutu je po více výstřelech stále náročnější, v tom vás ale může hřát u srdce, že ruská pera spouště si i po 122 letech stále zachovávají svou pevnost. Obávám se, že u válečné produkce by kvalita již pokulhávala. Při natažení kohoutu se otočí válec o jednu polohu a přitlačí se k hlavni. Před natažením tedy teoreticky vidíte na levé straně válce část dna nábojnice, s níž se bude po natažení střílet.
Jednoduchá legenda
Střelba probíhala hladce. Používali jsme náboje vyráběné Srbskou firmou Prvi Partizán, s nimiž jsme neměli žádný problém. Zpětný ráz je srovnatelný se zbraněmi té doby a nejedná se o nic extrémního. Po vystřílení válce je třeba přebít. To se provádí tak, že střelec otevře nabíjecí klapku a při otáčení válce prázdné nábojnice v ideálním případě prostě vypadnou. Pokud se lehce roztáhnou a zůstávají na místě, je k dispozici vyrážeč nábojnic, který je uschován v ose válce. Otočením o půl otáčky po směru hodinových ručiček jej odaretujete, povytáhnete z těla, vykloníte na objímce pod hlavní a pak už si jen musíte najít grif, jak jednou rukou vyrážet, druhou držet zbraň a současně pootáčet s válcem.
Až ukončíte střelbu a budete chtít zbraň vyčistit, můžete nechat vyrážeč vytažený a pouze vytáhnete osu válce, v níž byl vyrážeč uschován. Poté z rámu vypadne i nábojový válec. Do mechanismu se můžete podívat po vyšroubování klasického šroubku na těle, kdy vám uvolněné střenky odhalí polovinu těla podobně jako u většiny dobových revolverů. Většina pamětníků, kteří se s nagantem dostali v obou světových válkách (i menších konfliktech mezi nimi) do styku, považovala revolver Nagant za spolehlivou zbraň, která zvládne i horší zacházení. V moderní sbírce se pak jedná o cennou akvizici.
Jak hluboko do kapsy?
Nabídka střeliva je dnes velice pestrá. Novovýrobu srbské firmy PPU lze sehnat od 16 Kč za kus, prodávají se balené po 50 kusech. Náboje italské Fiocchi pak stojí skoro dvojnásobek. V obchodech se stále objevuje sportovní střelivo do revolverů Nagant z dob Sovětského svazu, kdy jeden náboj v krabičce po 40 kusech vyjde na 12 Kč. Také samotná zbraň je dnes velmi dobře k dostání. Cena se pohybuje od 8 000 Kč za válečné kusy a stoupá v závislosti na stavu či některé méně rozšířené variantě. Sběratelsky nejzajímavější kousky jsou exempláře první produkce ještě mimo ruskou říši ve firmě bratří Nagantů či verze s tlumiči hluku, které se vyráběly pro agenty KGB.
