Lidé často drží dietu, ať už kvůli snaze zhubnout, nebo ze zdravotních důvodů. Žádný člověk by ale nedokázal v hladovění konkurovat pětici zvířat, která je na tento způsob života výborně adaptována.
Mezi savci patří k přeborníkům v „askezi“ pouštní sudokopytník velbloud(Camelus). Tato odolná zvířata dokážou velmi dobře snášet extrémní podmínky dlouhodobého pobytu v suchých oblastech. Podmínky, které by běžného člověka spolehlivě zahubily, snáší velbloudi s přehledem. Pozoruhodné je, že bez jídla vydrží kratší dobu než bez vody, což je opak běžné situace u většiny ostatních živočichů. Důvodem je, že velbloudi si svoji vodu nosí s sebou. Tedy přesněji řečeno nikoli vodu, ale tukovou tkáň ve svých hrbech. Tu mohou v případě potřeby metabolizovat a vodu z ní uvolnit. Při metabolickém využití tukové tkáně v hrbu se uvolňuje voda a energie, která velbloudovi vystačí na dlouhou dobu, nicméně nepokrývá veškerou potřebu živin zvířete.
Ačkoliv je to neuvěřitelné, lidské tělo může bez jídla (nikoliv ale bez vody!) vydržet možná déle než to velbloudí. Tento krutý poznatek vychází z neuvěřitelného příběhu indického zajatce Bhagata Singha, který bez jídla údajně přežil po dobu 116 dní (téměř tří měsíců), přičemž ztratil celých 60 kilogramů tělesné hmotnosti. (foto: Shutterstock)
Nepodceňujte psy | až 117 dní
Ještě „výkonnějším“ hladovkářem než velbloud je pes domácí(Canis familiaris), nebo alespoň některá jeho plemena. Psi a některé další psovité šelmy (vlci, kojoti, psi dingo) dokážou dlouhodobě regulovat tělesnou teplotu tak, aby šetřili energetickými zásobami. Svoji „metabolickou pec“ zapínají jen v případě, že teplota okolního prostředí klesne pod minimální hodnotu nutnou k udržení jedince při zdraví a při životě. Tak může šelma výrazně omezit spotřebu potravy. Je známo mnoho případů, kdy pes přežil bez jídla v dobré kondici i několik týdnů a v jednom extrémním případě dokonce téměř tři měsíce (117 dní). Takových „výkonů“ jsou ale samozřejmě schopni jen málokteří psi, záleží také na jejich velikosti, fyzické kondici, fyzikálních podmínkách okolního prostředí apod.
Schopnosti přežívat neobvykle dlouhé extrémní situace se v případě psů ukazují prakticky každým rokem. Díky celosvětovému rozšíření domácích psů se v případě válečných nebo ekologických katastrof bohužel velmi často ukazuje, jak odolní dokážou někteří psi být. Výjimkou není přežití na opuštěném ostrově, na plovoucích troskách nebo ve stoce či v zavaleném sklepení. (foto: Shutterstock)
Půst a pak trek mrazem | 120 dní
Tučňáci patří k neuvěřitelně odolným živočichům, což se týká zejména mrazivých antarktických podmínek. Především samci jsou ale zároveň přeborníky ve zvládání hladu. Právě otcové totiž hlídají vajíčko s potomkem v průběhu zimních měsíců, zatímco samička odchází hledat potravu. Tučňák musí snášet extrémní mrazy při ochraně vejce (které je uloženo na jeho nohách a chráněno kožním záhybem), energii přitom čerpá z bohatého zdroje, uloženého v tělesném tuku. Ztratí tak ovšem až polovinu své hmotnosti, protože vydrží nejíst a nepít až po dobu tří měsíců. A to nejlepší na konec – když se vrátí samička, sameček se konečně může najíst – předtím ho ale někdy čeká pochod až do vzdálenosti 120 kilometrů k nejbližšímu pobřeží!
Tučňák císařský(Aptenodytes forsteri) je s výškou až 130 cm a hmotností do 45 kg největším ze současných tučňáků. Ačkoliv se obvykle dožívá věku kolem 20 let, někteří jedinci mohou dosáhnout věku až kolem 50 let. Rozmnožují se i při teplotě kolem -40 °C a větru o rychlosti 144 km/h. (foto: Wikimedia Commons, NOAA NESDIS, ORA, Michael Van Woert, CC0)
I v dočasné hibernaci | až 16 měsíců
Studenokrevní obratlovci jako plazi a obojživelníci dokážou období hladu zvládat ještě mnohem lépe než teplokrevní savci a ptáci. Žáby umí vyměňovat plyny (kyslík, oxid uhličitý) s okolím skrze kůži a v případě nedostatku potravy mohou upadat do stavu hibernace po velmi dlouhou dobu. Jejich spotřeba energie je potom natolik nízká, že žába takto vydrží i po dobu delší než rok. Jde o adaptaci na dočasné zhoršení podmínek okolního prostředí, jako je dlouhodobé sucho nebo sněhová pokrývka. Některé žáby se dokonce mohou nechat dobrovolně „zmrazit“, přičemž jejich vnitřní orgány chrání vysoký obsah glukózy v těle. Při oteplení pak srdce opět začne bít a žába zcela normálním způsobem pokračuje ve svém „bytí“.
Podobné schopnosti jako žáby vykazují také mnozí plazi, zejména pak hadi. U některých hadů je jejich schopnost vydržet o hladu pověstná. Stejně jako ostatní současní plazi, hadi nedokážou regulovat aktivně svoji tělesnou teplotu. Najednou ale často spořádají tak velké množství potravy (například celou ovci nebo kajmana), že potom nemusí jíst až po dobu mnoha měsíců. (foto: Shutterstock)
Suchozemští přeborníci | až 3 roky
Mezi suchozemskými obratlovci je jasným rekordmanem krokodýl. Tito starobylí plazi, kteří se objevili v době počínající éry dinosaurů, jsou dodnes jedněmi z nejobávanějších predátorů naší planety. Vděčí za to i svým neobvyklým schopnostem překonávat nepříznivé podmínky. Krokodýli jsou studenokrevní tvorové, dokážou ale regulovat výdej energie podle teplot v dané sezóně – pokud je větší horko, jsou aktivnější. Když je nedostatek potravy, setrvávají po dlouhou dobu téměř nehybně a tímto způsobem šetří svoji energii s úžasnou efektivitou, kterou by jim kterýkoliv elektronický přístroj v pohotovostním „standby“ režimu mohl závidět. Bez jídla totiž údajně vydrží až tři roky!(foto: Shutterstock)
Extrémní zvířecí vytrvalci | až 10 let
Absolutními rekordmany v hladovění mezi obratlovci by byly dvojdyšné ryby z jižní polokoule, které vydrží bez jídla ještě o rok déle než rekordní krokodýli. Podle některých údajů by však i tyto dávnověké vodní tvory hravě překonal slepý jeskynní obojživelník macarát jeskynní (Proteus anguinus) z Balkánu, který údajně zvládá přežívat až deset let pouze ze svých tělesných zásob! (foto: Wikimedia Commons, Nacionalni park Una, CC BY-SA 4.0)
Mnozí křesťané se v období postu před velikonocemi dobrovolně vzdávají některých druhů potravin, zvláště masa. Spolu s nimi se však nevědomky postí i některá zvířata.