Recept na přežití: Jak vypadalo plenění Říma Vizigóty?
Bloumat ulicemi starého Říma, to zní jako perfektní nápad na cestu do minulosti. Jen na kalendář si člověk musí dávat pozor. Takový 24. srpen roku 410 bychom cestovatelům časem příliš nedoporučovali. Tehdy totiž na Věčné město zaútočili východogermánští Gótové.
To, jakým způsobem Vizigóti pronikli za bránu Porta Salaria dodnes jasné není. Snad jim pomohli vzbouření otroci. Ale pro toho, kdo se nacházel ve městě, to moc velký význam nemělo. Co se dalo v takové situaci dělat? Předně zmizet. O ne-přežití přitom rozhodovalo několik maličkostí. Třeba v jaké části města se kdo právě nacházel.
V západních sektorech města kolem Alexandrijských lázní to vypadalo na docela slušné šance. Z metropole se odtud dalo pěšky zmizet pryč s dostatečným náskokem. O dost hůře se vedlo těm, kteří se nacházeli kolem Saturnova chrámu a mauzoleí. Tam totiž sídlily pokladnice, úřady a stála obydlí těch nejmovitějších. Vizigóti, a do města jich proudilo dobře kolem 40 tisícům, odtud brali vše, co jim přišlo pod ruku. Všechny, na které tu narazili, považovali za boháče. A mučili je, aby jim vydali zlato a cennosti.
Kostel jako záchrana?
Jaká další maličkost mohla hrát podstatnou roli? Třeba to, v jakého boha kdo věřil. Křesťané hledali útočiště v chrámech. Ty totiž Vizigóti, na rozdíl od „pohanských“ chrámů římských božstev, překvapivě neplenili. Takže volbu té správné víry lze rozhodně označit za dobrý tah. Ale pozor, i tady existovala určitá rizika. Plenění nájezdníků trvalo dva a půl dne, a když už skoro doznívalo, nastoupila druhá směna. Do rabování se zapojili sami římští vojáci, kteří nejprve nedokázali město uchránit. A doprovázel je i početný dav přeživších Římanů, kteří konverzi nepodstoupili. A ti měli na křesťany pifku. Celý ten vpád Vizigótů si totiž vyložili jako trest starých bohů za ztrátu víry. V tento moment se naopak zdálo velmi nebezpečné nacházet se v jakémkoliv křesťanském kostele.
Na konci srpna byl Řím, proslavené město, které si podmanilo svět, sám podmaněn. Z jeho výzdoby a slávy mnoho nezůstalo. Proto se také většina zbývajících obyvatel vystěhovala na venkov. Anebo za moře, do Afriky. Ta sice neoplývala komfortem metropole, ale žilo se tam o dost bezpečněji. O tom, že římská říše se nachází v úpadku, už nikdo nepochyboval.
