Raději se jim vyhněte obloukem: Pět nejagresivnějších zástupců zvířecí říše
Zřejmě nepatří mezi první pětici zvířat, která by si lidská mysl primárně spojila s nebezpečím. Při setkání v přírodě je ale velmi prozíravé vyhnout se jim širokým obloukem
Černá smrt Afriky
Mamba černá (Dendroaspis polylepis) patří k nejobávanějším hadům afrického kontinentu, což je plně opodstatněné. Může dorůst délky přes čtyři metry a na krátkou vzdálenost se pohybuje rychlostí až 20 km/h. Navíc se vyskytuje téměř ve všech prostředích, jaké Afrika nabízí, od bažin přes savany až po vesnice. Když jí záměrně nebo náhodou vstoupíte do zamýšlené únikové cesty, její chování se promění ve vražednou zuřivost. Do těla nepřítele nebo kořisti dokáže vpravit mnoho dávek smrtícího neurotoxického jedu, který ji okamžitě ochromí.
Jed tohoto hada je pro člověka smrtelný již v množství 10 až 15 miligramů, mamba přitom jediným kousnutím dokáže vpravit do těla i několik stovek miligramů! Uštknutí mambou černou proto bývá v drtivé většině případů smrtelné. Není-li v dosahu pomoc, oběť umírá do dvou minut. (foto: Shutterstock)
Nesmlouvavý útočník
Nejagresivnějším a nejnebezpečnějším žralokem není proslulý žralok bílý, ani obávaný žralok tygří, nýbrž žralok bělavý (Carcharhinus leucas). Má pověst extrémně agresivního predátora, který v mělkých vodách bez rozvahy útočí i na člověka a může být zodpovědný za množství případů záhadných úmrtí a zmizení. Disponuje velmi silným stiskem čelistí a co je nejhorší – dokáže se adaptovat na sladkovodní ekosystémy, takže se s ním lidé mohou ke své smůle občas setkat i v řekách a jezerech teplých oblastí světa.
Za kořist poslouží žralokům bělavým jakýkoli jiný obratlovec, kterého dokážou ulovit, živí se ale i měkkýši a korýši. Velmi agresivně si chrání teritorium. Mnoho útoků, které byly původně přisuzovány žraloku bílému a tygřímu, měl na svědomí právě tento druh. (foto: Shutterstock)
Obávaní všežravci
Prasata divoká (Sus scrofa) obývají velká území Evropy a západní Asie, přičemž se zdržují zejména v lesních ekosystémech. Stejně jako je vlk divokou obdobou našeho psa domácího, je divoké prase nedomestikovaným protějškem vepříků. Zatímco ale na domestikovaná prasata pohlížíme jako na poměrně líná a bezbranná stvoření, jejich divoký příbuzný je ve svých ekosystémech obávaným tvorem. Jde o všežravce, ale dokáže skolit i větší kořist – někdy dokonce zabíjí srnčí dorostence! Prasata jsou často plachá, ale mohou být naopak i velmi agresivní a zaútočit také na lidi. Vzhledem k velikosti i ostrým tesákům mohou pro člověka, který nechtěně naruší jejich teritorium, představovat značné nebezpečí.
Velcí jedinci dosahují délky až kolem 200 centimetrů a hmotnosti výrazně přes 100 kilogramů. Co se týče útoků na člověka, praseti divokému není co vyčítat. Chová se zcela přirozeně, když brání mláďata nebo teritorium. (foto: Shutterstock)
Bohatýrský bojovník
Ačkoliv rosomák sibiřský (Gulo gulo) vypadá jako miniaturní medvěd, ve skutečnosti jde o největšího suchozemského zástupce čeledi lasicovitých. Vzrůstem nepřesahuje statného psa, přesto se chová jako dominantní predátor velikosti grizzlyho. Rosomáci jsou známí svojí neuvěřitelnou agresivitou a odvahou, s jakou při lovu napadají kořist. Nezaleknou se ani mnohonásobně většího protivníka a byly zdokumentovány případy ulovení jelena i jiných velkých kopytníků. Také při útoku na člověka mohou být tyto šelmy velmi nebezpečné. Bylo dokonce pozorováno, že rosomáci se při obraně svého teritoria dokážou postavit i medvědům.
Rosomáci obývají prostředí tundry a tajgy severní polokoule, zejména pak Kanadu, Aljašku a Sibiř. Dříve byli hojní také v severní Evropě, ale za poslední dvě století byly počty těchto zajímavých šelem výrazně zdecimovány člověkem kvůli zvýšenému zájmu o kvalitní kožešinu. (foto: Shutterstock)
Strážce teritoria
Jestřáb lesní (Accipiter gentilis) je poměrně velký dravec s rozpětím křídel až 127 centimetrů, podstatně větší jsou samice. Jestřábi jsou silně teritoriální a zuřivě chrání především hnízda a mláďata. K tomu účelu neváhají použít ostré zahnuté drápy i silný zobák. Nečiní jim přitom problém zaútočit i na člověka, pokud se ocitne v přílišné blízkosti hnízda. V současnosti jsou jestřábi lesní na našem území vedeni jako ohrožený a přísně chráněný druh. Mnozí myslivci jej však považují za škodnou. Kromě Evropy se tito krásní dravci vyskytují také v Severní Americe a v mnoha částech Asie.
Jestřábi jsou velmi zdatní predátoři, schopní bleskově najít kořist a stejně bleskově zabíjet. Napadají i větší živočichy, které dokážou rychle a spolehlivě usmrtit. (foto: Shutterstock)
