Pyrenejští mrchožrouti mají problém s dostupností potravy
Supi a další mrchožrouti mají kvůli zákazu ponechávání mršin na pastvinách problém s dostupností potravy. Dokládá to i případ ženy, jejíž mrtvolu ve Francii sežrali vyhladovělí supi...
Sup bělohlavý (Gyps fulvus) si své jméno vysloužil díky bílému peří, které pokrývá i jeho krk, jenž je u většiny druhů supů holý. Pták s rozpětím křídel okolo dvou a půl metru se vyskytuje od Španělska po Indii, menší populace žijí i v Alpách a severní Africe.
Největší evropská kolonie žije v Parque Natural Hoces del Río Duratón. Od 80. let minulého století se počet jedinců ve Španělsku a Francii asi zdesetinásobil, v posledních letech je však ohrožuje zákaz ponechávání mršin uhynulých hospodářských zvířat na pastvinách, vyhlášený jako prevence proti šíření nemoci šílených krav (BSE).
Tragédie, která upozornila na problém
Kvůli preventivnímu nařízení mrchožroutům dramaticky kleslo množství dostupné potravy a byly zaznamenány i případy, kdy supi – právě pro nedostatek potravy – loví oslabená a nemocná zvířata. Na problém upozornil i případ ženy, která se v roce 2013 zabila pádem z útesu během túry po francouzských Pyrenejích. Než se k ní dostali záchranáři, prakticky celou ji během necelé hodiny sežrali vyhladovělí supi.
TIP: Pyrenejští odklízeči mrtvol: Po stopách okřídlených mrchožravců
V některých částech Asie supi do značné míry vymizeli, protože farmáři hospodářským zvířatům podávali protizánětlivý lék diklofenak, který je ale pro supy smrtelný. Situace se začala lepšit až po zákazu používání tohoto léku.
Pyrenejští mrchožrouti
Sup bělohlavý (Gyps fulvus) je větší než evropští orli – s výškou až 110 cm a rozpětím křídel až 265 cm. Obývá jižní části Evropy (Srbsko, Chorvatsko, Řecko, Krétu a také Izrael) v mnoha desítkách jedinců, přičemž 90 % populace žije ve Španělsku. Dospělí množící se jedinci jsou rezidentní, mladí supi kočují na jaře až do Francie a dále do západní Evropy, na podzim pak do západní Afriky. Někteří ptáci mají výrazné barevné značení na letkách, aby byli snadno poznat dalekohledem. Jedinec takto označený ve Španělsku byl pozorován až v Senegalu. Běžně zalétají na několik dnů do Maroka. Samice snáší jen jedno vejce a po přibližně 50 dnech se líhne mládě, které zůstává na hnízdě až pět měsíců. Sup je schopen hladovět během období, kdy je bezvětří a deštivé počasí. Pokud se však dostane k potravě, je schopen do volete nacpat až šest kilo masa.
Sup hnědý (Aegypius monachus) byl donedávna mizejícím druhem, v současné době se vyskytuje hojněji aspoň ve Španělsku, kde žije asi několik desítek párů. Dalších několik málo desítek žije na Kavkaze a v Turecku a také na Balkáně a středomořských ostrovech. Je to největší dravec v Evropě, celý tmavohnědý, s rozpětím křídel až 285 cm. Obývá otevřené pouštní a polopouštní krajiny, živí se mršinami, dokáže ovšem také lovit oslabenou menší kořist.
Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus) se ve dvou poddruzích vyskytuje v Evropě, Asii a Africe. Jde o dravce s poměrně úzkými křídly s rozpětím téměř 3 metry a výškou okolo 120 cm. Orlosup ostrůvkovitě obývá především vysokohorské oblasti, v zimě pak sestupuje níže do údolí. Žije na třech kontinentech ve výškách obvykle okolo 2 000 metrů. Často obývá pusté skalnaté oblasti se srázy a soutěskami s výhledem na pastviny a níže položené louky. Za potravu mu až z 85 % slouží kosti. Maso a zbytky kůží jsou důležité především v období krmení mláďat. Díky vysoce kyselému obsahu žaludku je schopen strávit kosti během 24 hodin a to i pořádné kusy, 10 cm v průměru a až 4 kg těžké. Orlosupi si osvojili důmyslnou techniku rozbíjení velkých kostí o skály. Vynesou vybraný kus výšky 50–100 metrů a pak jej upustí na pevnou skálu. Kost se roztříští a orlosup se dostane k výživnému morku.
