Půl století v uniformě (1): Německý generál Alexander von Falkenhausen
Veterán první světové války, vojenský poradce na Blízkém i Dálném východě, odpůrce nacismu, zároveň však vojenský guvernér Belgie a severní Francie. Tím vším stihl být pozoruhodný velitel i diplomat, který mezi generály německé armády patří spíše k těm méně známým
Nikdo jiný z německých důstojníků se nemůže pyšnit tím, že by ho k 80. narozeninám jeho dobrý přítel, čínský prezident Čankajšek, vyznamenal jedním z nejvyšších čínských řádů. K tomu dodejme, že ještě dávno předtím, v posledním roce první světové války, hrdě obdržel prestižní německé vyznamenání Pour le Mérite. O množství dalších ocenění ani nemluvě...
Fascinace Dálným východem
Celým jménem Alexander Ernst Alfred Hermann Freiherr von Falkenhausen se narodil 29. října 1878 v hornoslezském Blumenthalu (dnešní Kwiatków). Tady prožil rané dětství jako druhý ze sedmi potomků barona Alexandra von Falkenhausen. Svým původem byl dokonce spřízněn s pruskou královskou rodinou. Přestupem z gymnaziálních studií ve Vratislavi na kadetní školu ve Wahlstattu učinil první kroky k mimořádně pozoruhodné vojenské kariéře. Školu absolvoval v roce 1897 a jako podporučík byl zařazen k 91. oldenburskému pěšímu pluku.
O dva roky později se dobrovolně přihlásil k nasazení na Dálném východě, kde právě kontingenty evropských armád potlačovaly boxerské povstání. Než na druhý konec zeměkoule dorazil, většina bojů už skončila. Započala zde však jeho fascinace čínským či japonským prostředím. Během rusko-japonské války v letech 1904–1905 byl přidělen ke generálnímu štábu a strávil 18 měsíců studiem jazyka i dokumentů ve vztahu k Japonsku, Číně a Koreji. Následně, do vypuknutí první světové války, sloužil jako vojenský atašé v Tokiu.
Vyhazov z armády kvůli nacistům
Dne 23. srpna 1914 Japonsko vyhlásilo válku Německé říši a císařští důstojníci byli ze země odvoláni. Ještě na podzim toho roku se major von Falkenhausen dočkal nasazení na západní frontě v Evropě. Později ho převeleli na východní bojiště a v roce 1916 se připojil k německé vojenské misi v Turecku. Bojoval proti Rusům na Kavkaze i proti Britům v Palestině. Mimořádně úspěšně si vedl zejména jako náčelník štábu osmanské 7. armády. V závěrečném období konfliktu byl Alexander von Falkenhausen ustanoven vedoucím vojenským poradcem v Istanbulu.
Po skončení války zůstal v armádě, a to navzdory tomu, že Versailleská mírová smlouva Reichswehr značně zredukovala. Osvědčil se jako schopný vyjednávač a velitel nejen při řešení pohraničních nesrovnalostí s Polskem, ale také při jednání se vzbouřeneckými veliteli v rámci německých jednotek. V meziválečném období tak postupně stoupal na kariérním žebříčku. Vzhledem ke svým zkušenostem se stal v roce 1927 velitelem pěchotní školy v Drážďanech. Zde byl jeho podřízeným a adjutantem pozdější polní maršál Erwin Rommel.
Po třech letech ve vojenském školství Falkenhausena, již s hodností generálporučíka, z aktivní služby propustili. Důvodem měl být jeho údajný vstup do NSDAP, o čemž informoval její stranický tisk, ve skutečnosti však von Falkenhausen do strany vůbec nevstoupil. Přesto o místo v armádě přišel. Vzápětí dostal od Ernsta Röhma nabídku stát se velitelem nové velitelské školy SA v Mnichově.
Vysloužilý generál však pro nacistickou ideologii sympatie neměl. Politicky inklinoval ke konzervativní monarchistické Německé národně lidové straně (DNVP) a raději vstoupil do antikomunistické veteránské skupiny Stahlhelm. Po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 nabyl přesvědčení, že jeho návrat do německé armády momentálně není reálný.
Hvězda čínského vojenství
Vtom se mu ale otevřely dveře na východ. Čínský generalissimus Čankajšek mu v roce 1934 nabídl místo mezi svými německými vojenskými poradci. Poté, co dostal souhlas od vojenských nadřízených, přestěhoval se von Falkenhausen do Nankingu a stal se významnou osobností čínsko-německé spolupráce v polovině 30. let.
Se samotným Čankajškem ho pojilo přátelství, dokonce zabránil i jeho únosu a zachránil mu život. Spolu s dalšími německými poradci pomáhal s reformou čínské armády. Zodpovídal za většinu výcviku vojáků a velkou měrou se podílel na zlepšení jejich bojeschopnosti. Spolu s generálem Hansem von Seecktem chtěl podle německého vzoru organizačně zeštíhlit Čankajškovy ozbrojené síly na 60 kvalitních loajálních divizí. Čas jim však nepřál – roztržky Nankingu s císařským Japonskem gradovaly.
Čína v nadcházející válce nebyla zcela připravena rovnocenně čelit svému soupeři. Von Falkenhausenovi se podařilo dobře vycvičit jen asi 80 000 mužů, soustředěných v osmi divizích. Pod vlivem německých poradců Čankajšek měnil své původní strategie a bojové plány, aby si zachoval dostatek sil.
Von Falkenhausen mu doporučoval, aby vedl s Japonci opotřebovávací válku, neboť měl za to, že císařství dlouhodobě probíhající konflikt nemůže vyhrát. Zasazoval se také o budování menších pevností na strategicky důležitých místech s cílem zpomalení nepřátelského postupu. Stejně tak radil Číňanům, ať se soustředí na partyzánské operace za nepřátelskými liniemi. I on sám šel obdivuhodným příkladem. V bitvě o Šanghaj (srpen–listopad 1937) řídil urputnou obranu, která udivila celý svět.
