Ptakopyskové ve slepé uličce: Čerstvá krev ostrovním populacím nepomůže
Zatímco populacím ptakopyska podivného na australské pevnině a v Tasmánii se daří relativně velmi dobře, ptakopysci obývající ostrovy King Island a Kangaroo Island jsou blízko vyhynutí
Studie Mette Lillieové z australské University of Sydney odhalila, jaké přesně nebezpečí ohrožuje populace ptakopysků (Ornithorhynchus anatinus). Důvodem je nízká genetická diverzita genů hlavního histokompatibilního komplexu (MHC), který hraje klíčovou úlohu v obraně organismu proti patogenům a nemocem.
Stav, ve kterém se ostrovní populace nacházejí, je způsoben příbuzenským křížením v rámci dlouhodobě izolované skupiny jedinců. Například na King Islandu je populace ptakopysků izolována od okolí od poslední doby ledové, která tu panovala před 14 000 lety. Na Kangaroo Island se ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století dostalo asi 20 ptakopysků, kteří tu vytvořili malou populaci, jež mohla jen stěží zajistit potřebnou diverzitu.
TIP: Rakovinou stíhaný tasmánský čert: Ďábel u brány pekelné
„Když je v genech MHC velké množství variací, populace lépe prospívá a dokáže odolávat nemocem,“ říká Lillieová. „Malé populace by měly být pečlivě sledovány, aby se zavčas odhalilo případné propuknutí závažného onemocnění. To by totiž mohlo mít na početní stavy katastrofální dopad.“
Podle Lillieové není řešením doplnění populací o jedince z pevniny. Genetická diverzita by sice stoupla, ale současně by izolované populace byly vystaveny riziku zavlečení nemocí, proti kterým se nedokážou bránit. Studie by měla pomoci k lepšímu managementu dalších populací s nízkou genetickou diverzitou, jako je například koala. Zároveň vysvětluje jeden z důvodů decimace ďábla medvědovitého (Sarcophilus harrisii, tasmánský čert), který již od roku 1995 bojuje s nakažlivou formou rakoviny tváře.
