Ptáci v období mrazů: Jak správně pomáhat v nerovném boji s tuhou zimou

„Ptáci se Bohu povedli …“, říká v jednom ze svých veršů slovenský básník Milan Rufus a asi by se nenašlo moc lidí, kteří by s ním nesouhlasili. Ptáci oživují krajinu a ti, kteří přijali za svůj biotop i městské prostředí, jsou pro obyvatele betonových džunglí často jedinými posly divočiny. Na ty, kteří neodlétají do teplých krajin a zůstávají celoživotně věrni svému domovskému území, doléhá nevlídné zimní období plnou silou.

Když jsem mnohokrát při zimním táboření pozoroval za úsvitu šmejdivé poletování zpěvných ptáčků v zasněžených křovinách, přemýšlel jsem nad jejich nezdolnou vitalitou. Vždyť čím je ptačí tělíčko menší, tím rychleji ztrácí teplo, a proto potřebuje více energie, aby si stálou teplotu udrželo. Pro přežití je tedy nezbytně nutné vytvoření tukových zásob a stálý přísun potravy. Právě v tomto ohledu může člověk malým opeřencům významně pomoci.

Krmítka – tradice stará 200 let

Odborníci se nemohou shodnout na tom, zda je vhodné ptáky v zimě přikrmovat. Někteří tvrdí, že si opeření tuláci i za nejtvrdších zimních podmínek potravu naleznou. Je ale jisté, že při takovém hledání dojde k významným ztrátám na ptačích životech. V této souvislosti jiní zdůrazňují, že rostlinná skladba naší kulturní krajiny se změnila natolik, že přikrmování stálých ptáků je nanejvýš vhodné. Osobně se kloním ke druhému názoru.

Historicky největší zásluhu má na tradici zimního přikrmování ptáků Velká Británie. Tamní ochránci přírody začali tuto bohulibou činnost provozovat již před dvěma stoletími. V případě, že se i vy rozhodnete ptáky přikrmovat (a ti vám za to budou zimu zpestřovat svojí půvabnou přítomností), měli byste začít v listopadu a vytrvat až do konce března.

Ptačí ráj

Přírodovědec Miroslav Saniga, který pracuje v Ústavu ekologie lesa Slovenské akademie věd, vybudoval na zahradě svého rodinného domu v Liptovských Revúcach úžasný Ptačí ráj. Svěřil se mi, že ve stovkách krmítek a ptačích budek tady ročně zkrmí mimo jiné zhruba šest metráků slunečnicových semen a já si se svým necelým metráčkem připadal jako žabař.

Miro Saniga mne také upozornil na fakt, že vyvěšené budky neslouží pouze jako vhodná útočiště při jarním a letním hnízdění doupných ptáků. V zimě jsou lákavými úkryty před noční zimní slotou. „Například sýkorky jsou za silných zimních větrů a při mrazivém nečasu namačkány v budkách jako sardinky,“ tvrdí nadšený ornitolog, který je světovou kapacitou na zedníčky skalní a tetřevy hlušce. „Organismus sýkorky v noci snižuje teplotu těla i o několik stupňů, utlumuje všechny důležité fyziologické funkce a upadá do stavu jakési letargie – torporu“.

„Tehdy je méně vnímavý na vnější podněty. Sýkorka se schoulí do klubíčka a zahalí se do načepýřeného peří, takže vypadá jako barevný tenisový míček. Člověku, který nezná přírodu a nechápe pozoruhodné jevy odehrávající se v jejích zákoutích, se zdá, že ptáček je mrtvý. Jen pulzování „míčku“ nasvědčuje, že jde o živého tvora. Se sýkorkou ve stavu částečné hibernace je možné jemně manipulovat (vážit, měřit) bez toho, abychom ptáčka probudili. Je to nepopsatelný pocit – usínat v domě, okolo kterého dřímá v budkách ve stavu hibernace 123 sýkorek…“

Miro Saniga zdůrazňuje, že v dobách až šestnáctihodinových mrazivých nocí, kdy panuje mráz okolo -20 °C, může sýkorka zhubnout za noc až o 2–3 gramy, což je asi 15 % její večerní váhy! Spotřebovanou energii promění na teplo. A ráno ji musí rychle doplnit energeticky vhodnou potravou.

Co do krmítka?

Pokud se ptákům rozhodnete v zimě se sháněním jídla pomoci, nemůžete jim do krmítka přihodit cokoliv. Například kuchyňský odpad by jim mohl ublížit, vhodná jsou naopak semena. Z nich jdou opeřeným strávníkům nejvíc k duhu semena slunečnic, proso, konopí, mák, lněné semínko, semínka bodláků, řepka a drcená jádra vlašských a lískových ořechů. Ze sušených plodů a bobulovin jsou vhodné jeřabiny, plody bezu černého, hlohu, rakytníku, břečťanu a svídy. Ideálním krmivem je rovněž tzv. zadina, tedy odpad od mlátiček a čističek obilí, který obsahuje i semena plevelů.

Přidávat můžete rovněž ovesné vločky (nejlépe drcené), strouhanou housku (ne slanou!) a pokud nemrzne, i nadrobno nakrájené kousky masa a strouhanou mrkev – obojí k rychlému zkrmení. V případě, že nemrzne, jsou vhodná i půlená jablka. Dobrá je také krupice a hrubá mouka zapražená na tuku.

Velmi vítaným zdrojem potravy jsou tzv. tuková krmítka – do převráceného květináče nebo poloviny rozříznutého kokosového ořechu nalijete rozehřátý tuk se slunečnicovými semeny a drcenými ořechy, který po ztuhnutí zavěsíte na strom či keř. Pro zrnožravé ptáky můžete zhotovit zemní stříškový zásyp.

Častí i vzácní hosté

Nejčastějšími návštěvníky krmítek jsou sýkory koňadry a sýkory modřinky, zvonci zelení, vrabci domácí a polní (i když jich v posledních letech významně ubývá), pěnkavy obecné a pochopitelně kosi černí. V okolí často paběrkují sojky obecné.

Vzácněji k vám mohou na oběd zaskočit čížci lesní, stehlíci obecní, sýkora uhelníček, sýkora babka a sýkora parukářka (na krmítkách u lesa), mlynaříci dlouhoocasí, brhlíci lesní, hýlové obecní, dlaskové tlustozobí, strakapoudi, šoupálci, střízlíci obecní, červenky obecné, pěnkava jíkavec a drozd cvrčala a kvíčala (poslední tři druhy jsou zimními hosty ze severu).

TIP: Záludnost plných krmítek: Více jídla znamená méně mláďat

Kam je nejlépe krmítko umístit? Na vhodná místa do zahrad a parků. Tak, aby ptáci měli dobrý přehled po okolí a včas zpozorovali třeba lovící kočku. Zavěšujte je na stromy a keře, na okraje remízků a lesa, ale můžete je umisťovat i na balkony. Ptáci zdroje potravy brzy objeví, a pokud je krmení pravidelně doplňováno, horlivě je navštěvují.

Kde nejlépe krmit?