První opravdové stíhačky (1): Duel britského Sopwith Pup a německého Halberstadt D.II

U společnosti Sopwith vznikl koncem roku 1915 prototyp moderně vyhlížejícího dvoumístného stroje s názvem 1½ Strutter. Tou dobou britští konstruktéři konečně dodali vlastní synchronizační zařízení umožňující palbu kulometu skrz točící se vrtuli, druhou zbraň pak ovládal pozorovatel. První struttery se na frontě objevily v březnu 1916 a mimo jiné plnily i roli stíhačky, protože královští letci doposud neměli specializovaný letoun.

Průzkumník, nebo štěně? 

Dobré bojové výkony inspirovaly konstruktéry ke stavbě podobného, jen menšího a jednomístného letadla, kterému se ze začátku říkalo Scout. Jeho první prototyp byl dokončen v únoru 1916 a během března prošel náročnými testy. Poháněl ho roční motor Le Rhône 9C o výkonu 60 kW a výzbroj tvořil jeden 7,7mm kulomet Vickers vybavený synchronizátorem. Maximální rychlost dosáhla tehdy vynikajících 180 km/h a stroj se díky nízké hmotnosti a velké ploše křídel vyznačoval mimořádnou obratností. Místo kroucení konců křídel se boční náklon prováděl už pomocí křidélek na obou křídlech. 

Letoun na první pohled připomínal Sopwith 1½ Strutter a vypadal prý jako jeho mládě, tak také vznikla jeho přezdívka Pup (štěně), která se užívá dodnes. Nikdy ale nešlo o oficiální název, neboť u společnosti ho prý považovali za nedůstojný. 

Několik prvních strojů se zkoušelo koncem léta 1916 u 1. námořního křídla přímo na frontě a 22. září na něm James Goble sestřelil německý dvoumístný LVG. Další dorazily k 8. stíhací peruti námořního letectva na Sommě v říjnu. Piloti si je rychle zamilovali a pupy si získaly i oprávněný respekt u nepřítele. „Okamžitě jsme viděli, že tohle nové nepřátelské letadlo je lepší než naše stíhačky,“ komentoval jej Manfred von Richthofen. Jednalo se o tehdy nejlepší britskou stíhačku, na níž jen příslušníci 8. perutě do konce roku 1916 získali 20 sestřelů, z toho pět vítězství zapsal právě Goble. Tomu 4. prosince padl za oběť i jeden stíhací Halberstadt D.II.

Pro námořnictvo i armádu 

Další slavný stíhač James McCudden o „štěněti“ napsal: „Když došlo na manévrování, Sopwith Pup by se otočil dvakrát, zatímco německý albatros jen jednou. Jednalo se o pozoruhodně dobrý stroj pro všechny možné bojové akce. Byl tak extrémně lehký a měl dobré letové vlastnosti, že po malém tréninku by se s ním dalo přistát snad jen na tenisovém kurtu.“ Koncem podzimu začalo pupy používat i armádní letectvo a jako první se na ně přezbrojila 54. stíhací peruť. Ta s nimi dosáhla vynikajících výsledků a Maurice Scott za jeho řízením zničil deset nepřátelských letounů a jeden pozorovací balon. 

Později se na ně přezbrojily další perutě, ale během léta 1917 je začaly u bojových útvarů pomalu nahrazovat ještě obratnější stroje Sopwith Triplane a začátkem podzimu pak Sopwith Camel. Přezbrojování ale postupovalo pomalu a jako úplně poslední pupy na frontě používala 54. peruť, která je vyřadila až v prosinci. Oblíbená „štěňata“ sloužila také u protivzdušné obrany Velké Británie a používala se i na palubě první letadlové lodi Furious. Další pak dosloužila jako cvičná a poslední dolétala až po skončení války.