Proč se v pásu asteroidů nezformovala další planeta?

Když v počátcích existence Sluneční soustavy začaly vznikat zárodky planet, byl celý systém plný smetí nejrůznějších rozměrů, od prachových zrn po kilometrové planetesimály. Ty se postupně srážely a utvářely skutečné oběžnice – v nitru systému se jednalo o kamenné světy, zatímco o něco dál migrovali budoucí plynní obři. Za tzv. sněžnou čárou se vyskytoval dostatek těkavých materiálů, aby umožnil zrod právě plynných a ledových obrů.

Planety pak svou gravitací ovlivňovaly pohyb menších těles a speciální úlohu sehrál v mladé soustavě zejména Jupiter: Jednak umožnil „zamknout“ množství objektů v současném hlavním pásu planetek, ale zároveň nedovolil, aby se konstruktivně srážely a zformovaly další oběžnici. Časem byla spousta těles z hlavního pásu gravitačním rušením vypuzena, takže dnes už se tam na utvoření planety ani nenachází dost materiálu. 

Sumární hmotnost tamních objektů se odhaduje na pouhá 3 % hmotnosti Měsíce. I kdyby se tedy všechny spojily, vzniklo by těleso jen o málo větší než trpasličí planeta Ceres, jejíž průměr dosahuje necelých 1 000 km.