Proč nás zatím nekontaktovaly cizí civilizace? Je to tím, že se samy ničí?
Pokud by mělo v kosmu žít tolik civilizací, jak to, že jsme se zatím s žádnou nespojili? Jedno z možných vysvětlení nabízí hypotéza Berserkr
Díky pokroku v posledních dekádách již víme, že Sluneční soustava není jedinečná, ale že obdobných planetárních systémů existuje v kosmu nepřeberné množství. I s našimi omezenými pozorovacími možnostmi již známe přes pět tisíc oběžnic u cizích sluncí a řada z nich se podobá Zemi. Panuje-li v celém vesmíru analogická situace, mohly by se v něm mimozemské civilizace vyskytovat relativně běžně.
V roce 1950 se tak známý fyzik Enrico Fermi řečnicky zeptal: Pokud by mělo v kosmu žít tolik civilizací, jak to, že jsme se zatím s žádnou nespojili? Hovoří se o tzv. Fermiho paradoxu a literatura již nabídla různá vysvětlení, včetně inspirace ve vědecko-fantastickém světě – a sem patří také hypotéza Berserkr.
V románech Freda Saberhagena představovali berserkrové samoreplikující se sondy, určené k vyhubení protivníka v galaktické válce. Něco se však zvrhlo, takže zaútočili i na své tvůrce a celkově se nastavili na zničení libovolného života, který detekují. Cizí civilizace jsme podle uvedené hypotézy nezachytili proto, že buď zůstaly potichu a přežily, nebo potichu nezůstaly, a pak je berserkrové zlikvidovali. Šlo by jistě o zajímavé vysvětlení Fermiho paradoxu, neboť samoreplikující se sondy nabízejí vyspělé civilizaci zcela přirozenou možnost, jak zkoumat vzdálený vesmír a hledat inteligentní protějšky. Co když se tedy Saberhagenovy romány odehrávají v realitě?
Mimozemšťané v číslech
Vysvětlení Fermiho paradoxu lze shrnout do několika desítek kritérií, která umožňují vznik inteligentního života sahajícího po hvězdách. Drtivou většinu z nich by měl takový svět splňovat – nicméně pro nedostatek příkladů odlišných od Země nelze přesně říct, jak velkou roli jednotlivé okolnosti hrají.
Zatímco ideální planeta, jež obíhá ve vhodné vzdálenosti od perfektní hvězdy, představuje bezesporu extrémně vzácný jev, vývoj jednobuněčných organismů k mnohobuněčným je naopak vcelku „zaručený“. Vždyť na Zemi se odehrál několikrát nezávisle na sobě.
Drakeova rovnice je konkrétnější a stojí na sedmi parametrech, jejich hodnoty však opět můžeme jen odhadovat. Některým vědcům z ní proto vychází, že Mléčnou dráhu musí obývat až milion rozvinutých civilizací, zatímco odhad samotného Franka Drakea hovoří o deseti, a jiní astrofyzici zmiňují dokonce statisticky méně než jednu.
