Proč mají vnější planety naší soustavy tak velký počet měsíců?
Kolem prvních čtyř planet Sluneční soustavy – Merkuru, Venuše, Země a Marsu krouží dohromady jen tři měsíce. Zbylých 99 % všech známých měsíců připadá na vzdálené plynné a ledové obry. Čím je dán tento nepoměr?
Velké planety našeho solárního systému se v minulosti utvořily v jiném prostředí než planety zemského typu. Předpokládá se, že podstatnou část svého zrodu strávily za tzv. sněžnou čárou, kde se voda vyskytovala především v pevném skupenství, zatímco v centru soustavy setrvávala převážně ve formě páry.
Dále musíme mít na paměti, že ve větších vzdálenostech solárního systému je celkový objem materiálu vyšší a gravitační rušení od Slunce naopak menší. Jádra velkých planet nejspíš obklopovaly mohutné disky se zbytkovou látkou, v nichž se snadno formovaly zárodky menších těles – budoucích měsíců. Takto zřejmě vznikla většina regulárních satelitů, které dnes v okolí velkých oběžnic známe. Jejich iregulární protějšky představují z větší části zachycené objekty, neboť i takto velké planety přicházejí k dalším souputníkům.
Počty známých měsíců | |||
Merkur | 0 | Jupiter | 92 |
Venuše | 0 | Saturn | 146 |
Země | 1 | Uran | 27 |
Mars | 2 | Neptun | 14 |