Vědci dnes nedokážou jednoznačně určit, co způsobilo vznik prstenců okolo velkých planet. Téměř jistě to však přímo souvisí s bohatostí rodiny přirozených satelitů. Velké planety přitom obklopují desítky měsíců, od těles s rozměry srovnatelnými s planetami zemského typu po kilometrové skály.
TIP: Bizarní megasaturn: Ohromné prstence kolem planety J1407b rotují v protisměru
Obě charakteristiky – existence prstenců i množství satelitů – mají zřejmě společného původce: jednak výskyt planety v oblasti, kde se těkavé prvky nesnadno vypařují (za tzv. sněžnou čárou), a dále dostatek volného materiálu v její bezprostřední blízkosti, který na sebe planeta nabalila svým výrazným gravitačním působením. Prstence pak představují buď zbytek po kondenzaci měsíců v prachoplynném disku v okolí protoplanety, nebo spíš důsledek vzájemných kolizí či rozpadů přirozených satelitů v rozsáhlé rodině.
S ohledem na nejasnost původu není ani zcela zřejmé, zda jsou prstence pouze přechodným jevem, s životností například několika milionů let, nebo trvalou ozdobou. Změny v prstencích Neptunu pozorované během éry družicové astronomie však hovoří spíš pro první možnost.
