Io patří se svým průměrem přes 3 600 km mezi největší přirozené družice ve Sluneční soustavě, je dokonce větší než náš Měsíc. Souputník Země je však geologicky mrtvý, zatímco Io se řadí k nejaktivnějším tělesům v našem solárním systému.
Na snímcích pořízených sondami Voyager, New Horizons a Galileo se podařilo detekovat víc než 150 aktivních sopek, přičemž se očekává, že ve skutečnosti by jich mohl být i dvojnásobek. Hlavní prvek veškeré tamní vulkanické aktivity představují sloučeniny síry.
Mohutnou sopečnou činnost vyvolává slapový ohřev od Jupitera. Io obíhá kolem planety po mírně výstředné trajektorii, což v jeho nitru podněcuje obrovskou slapovou vlnu, způsobující v pevné kůře a plášti „příliv“ s výškou až 100 m. Třením se horniny taví a dochází k vulkanické aktivitě. Výkon slapových sil se odhaduje až na 1014 W!
Za normálních okolností by působením slapů došlo ke změně trajektorie měsíce na kruhovou, jeho otáčení by se synchronizovalo do stavu vázané rotace a slapové síly by vymizely. V systému Jupiterových průvodců však existují tzv. rezonance, přičemž zejména vliv Europy a Ganymedu udržuje dráhu Io výstřednou. Dokud budou tyto vazby zachovány, tektonická aktivita na zmíněném měsíci neustane.
