Přímé cesty oceánem: Keporkakové nejezdí objížďkou
Keporkaci drží mezi savci délkový rekord migračních tras. Navíc jejich cesty jsou nejen nejdelší, ale velryby také dorazí vždy na stejné místo, a to po jednotlivých, stovky či tisíce kilometrů dlouhých přímkách
Keporkaci, zvaní také velryby hrbaté (Megaptera novaeangliae), jsou mezi savci rekordmany migračních tras. Vědecký tým pod vedením Travise Hortona z University of Canterbury na Novém Zélandu nyní zjistil, že tyto trasy jsou nejen nejdelší, ale že keporkaci dorazí vždy na stejné místo, a to po jednotlivých, stovky či tisíce kilometrů dlouhých přímkách. Neodchýlí se přitom o více než jeden stupeň, a to i když musí odolávat silnému protiproudu.
TIP: Podceňovaný smysl aneb Vědci začínají rozplétat tajemství velrybího čichu
Šestnácti jedincům byly připevněny satelitní přístroje, které sledovaly a zaznamenávaly jejich pohyb z místa na místo. Všichni keporkaci byli neuvěřitelně přesní při hledání kýžené destinace, bez ohledu na to, kolik měsíců či let dělilo jejich migrační cesty.
Tajemství velrybí navigace
Vědci se dříve domnívali, že keporkaci využívají pro navigaci magnetického pole, ale různorodost jednotlivých tras tomu nenasvědčuje. Stejně tak je nepravděpodobné, že by se řídili sluncem, jehož poloha na nebi se mění příliš často na to, aby mohlo posloužit jako účinné vodítko. Podle Hortona je možné, že keporkaci využívají kombinaci obou těchto prostředků a mimo to sledují i měsíc a hvězdy. Objevují se i názory, že vnímají zvuky svých spoluputovníků, jež se nesou daleko oceánem, a částečně se jimi řídí. Skutečný způsob jejich navigace však zatím zůstává tajemstvím.
