Příběh výjimečné fotografie: Teplo medvědího dechu v Tatrách
Medvědy jsem na svých toulkách přírodou viděl už několikrát, a i když nás dělil plot Bavorského lesa nebo jiného zooparku, vždy jsem k nim cítil respekt. Ale potkat se s tímto impozantním tvorem ve volné přírodě je neskutečný zážitek
Objektiv mi už nechce zaostřit. Vlastně se mi už medvědí hlava ani nevejde do hledáčku. Fascinován focením jsem si ani neuvědomil, že se tak moc přiblížil a minimum, na jaké můj objektiv ostří, jsou tři metry. Ještě před chvílí jsem jej měl v hledáčku celého na nějakých pětadvacet metrů, a teď? Jsem od něj na skok. Co když mu zavoním? Instinktivně přestávám fotit a zadržuji dech. Mezi mnou a šelmou je jen tenká stěna krytu, což pro dvěstěpadesátikilové zvíře není žádná překážka. Další krok, pak ještě jeden a přísahám, že cítím jeho dech.
TIP: Vysoké Tatry - Podmanivá krása nejmenších velehor Evropy
V hlavě mi bleskne myšlenka na širokoúhlý objektiv, ale jen co huňáč otočí hlavu směrem ke mně, zafuní a podívá se přímo do objektivu, rychle si to rozmyslím a zůstanu raději potichu a bez pohnutí. Medvěd ještě chvíli cosi hledá, pak projde okolo krytu a mizí v lese někde za mými zády. Pár minut poslouchám, zda se neozve zapraskání nějaké větvičky a přemýšlím, že ani ve snu by mě nenapadlo, že mé první setkání s medvědem v tatranské přírodě bude vypadat právě takto. Další fotografie autora najdete na webu fototatry.sk.
