Příběh slavného vojevůdce: Jak se maršál Radecký vydal na pochod dějinami
Česká historie nezná novodobého vojevůdce, který by tak razantně vstoupil do povědomí evropských národů. Jedni ho bezmezně ctili, druzí nenáviděli. Válka plodí jen vítěze a poražené! A Radecký patřil vždy k těm prvním…
Tisícihlavý dav se v zimním počasí tlačí za rakví Václava Radeckého. Ruští, rakouští a pruští důstojníci mu vzdávají hold. Pětidenní pohřeb tak často podunajská monarchie nezažívá. Mladičký císař František Josef doprovází svého maršála na poslední cestě až na Heldenberg do zdejší krypty. Jeho odvážné přání, aby byl Radecký pohřben v kapucínské kryptě ve Vídni, kde leží jen císařská rodina, mu nebylo splněno! Své ostatky sám Radecký odkázal jinam! Přesto jej císař nepřestane do konce života obdivovat. Odchází „otec“ a zachránce monarchie! Pro jiné zase bachař „žaláře národů“.
Strýc? Ožebračil ho!
Jan Josef Václav Radecký, který žil v letech 1766 až 1858, byl českým šlechticem. Jeho rod pocházel z východních Čech z vladyckého rodu z tvrze Radče u Nového Bydžova. Radečtí jsou známi už od středověku, ale ničím zvláštním nevynikali. Za zmínku stojí kanovník Václav Radecký, ředitel huti pro stavbu katedrály svatého Víta. Po smrti Radeckého rodičů se poručnictví chlapce ujal strýc. Rodinné jmění se mu podařilo úspěšně promrhat. V této ostudné situaci zbyla Radeckému jediná volba. Mezi vojenskou službou nebo duchovní dráhou! Cesty osudu jsou nevyzpytatelné.
Radecký tak kvůli strýcově pošetilosti neváhal vstoupit do válečné akademie už ve dvanácti letech! Jenže – doktor ho odmítl pro celkovou tělesnou slabost. Radecký obdržel doporučení, aby na vojenskou kariéru do konce života nepomýšlel! Po pěti letech se ucházel o přijetí do rakouského pěšího pluku a opět pohořel. Radecký to nevzdával a v osmnácti vstoupil do kyrysnického pluku. Ovšem jako kadet, takže si všechno platil sám a sloužil na vlastní náklady! Budoucí náčelník generálního štábu a polní maršálek tak vlastně neměl vojenské vzdělání.
V krvavém žáru bitev
Pak už se Radecký jako poručík kyrysníků účastnil války proti Turkům. A ukázal svého bojovného ducha. Povšiml si ho sám generál Laudon. Odvážný a talentovaný muž rychle povyšoval. Radecký pak bojoval proti Bonapartovi, v roce 1813 v bitvě u Lipska již jako náčelník generálního štábu rakouské armády. A měl rozhodující vliv na vítězství nad Napoleonem.
Korunované hlavy spojenců Rakouska-Uherska se totiž do jisté míry nenáviděly. Vrchní velitel Karel ze Schwarzenberga proto vyvíjel diplomatické úsilí, aby vůbec udržel jednotu v hlavním stanu! Veškeré plánování bitvy padlo na Radeckého. Když po úspěchu táhly spojenecké armády na Paříž, zasazoval se Radecký o rychlé překročení Rýna. Vojáci ho obdivovali, protože nebojoval jen s nepřítelem, ale i s válečnou byrokracií. Radeckému vždycky záleželo na zlepšení stavu armády. Později to brilantně předvedl v Itálii. Jeho vojáci byli skutečně připravení.
Hvězdná chvíle v důchodu
Zdálo se, že nejslavnější éru má Radecký za sebou. Byl povýšen na generálmajora a jmenován velitelem olomoucké pevnosti. Sám Radecký odchod do Olomouce vnímal jako odchod do penze. Nastala doba dlouhého míru. Nikdo netušil, že největší sláva ho teprve čeká! Horká půda Itálie se začala chvět. Radecký byl odvelen do funkce velitele rakouských vojsk v Lombardii a v severní Itálii. Zkušený muž k nelibosti důstojnického sboru i armády začal vojsko uvádět do stavu pohotovosti. V roce 1848 v souvislosti s evropskou revoluční vlnou vypuklo v Miláně povstání. Nato sardinský král vypověděl válku.
Radeckého armáda se náhle ocitla mezi dvěma ohni. Byla však připravena. I přes početní nevýhodu vybojoval dvě velké bitvy. Vítězil jak díky vojevůdcovskému umění, tak díky disciplinovanosti. Kvalita rakouských vojáků, které na válku připravil, byla rozhodující. Sardinský král rezignoval. Radecký byl jmenován guvernérem Lombardsko-Benátska. Pro vlastenecké Italy však představoval největší zlo. U nás se spor o Radeckého projevil v tahanicích o jeho památník na Malostranském náměstí v době okupace.
O Radeckém je však známo, že to nebyl tupý řezník, který by si liboval v masakrech. Naopak jim všemožně bránil. Dokonce mnozí Italové o něm psali jako o člověku, který své řemeslo provozoval s noblesou a ohleduplností! Radecký absolvoval za život sedmnáct polních výprav a získal všechny rakouské řády. S manželkou Františkou Kamillou ze Štrasolda měl osm dětí. Podřízení ho zbožňovali a nazývali otcem. Ve svých devadesáti jedna letech v rodinné milánské rezidenci uklouzl na voskovaných parketách. Zlomil si krček stehenní kosti. Nezničitelný maršálek následně podlehl banálnímu zranění a v požehnaném věku zemřel.
