Příběh krvavého denáru: Pamětní mince měla popularizovat Caesarovu vraždu
O březnových idách roku 44 př. n. l. byl v senátu ubodán římský vojevůdce Gaius Julius Caesar. Jednou z reakcí na tento čin bylo vydání speciální pamětní mince, která měla vraždu popularizovat.
Podle dějepisce Appiána z Alexandrie (95–165 n. l.) se celý incident odehrál nesmírně brutálně. Vojevůdce nejprve zasáhli do hrudi, načež vyskočil z křesla a otočil se k útočníkům. Další spiklenec ho však bodl do boku a následovaly rány směřující na tvář, do stehna a hrudi.
„Caesar se v hněvu a s křikem ohnal jako šelma na každého z nich a teprve po Brutově ráně (…) boj vzdal (…). Ani když padl, nepřestali spiklenci běsnit a zasadili mu třiadvacet ran; mnozí se ve shluku navzájem zranili svými zbraněmi.“
Antická reklamní kampaň
Historik Plútarchos (46–127 n. l.) událost podává ještě sugestivněji: „(…) snažil se ostatním bránit a obracel se s křikem brzy sem, brzy tam, ale když uviděl Bruta s taseným mečem, přetáhl si přes hlavu plášť a spustil se, ať už náhodou, či byl tam vrahy zatlačen, na podstavec, na němž stála Pompeiova socha. Prolévání krve ji tak potřísnilo, takže se zdálo, jako by Pompeius sám stál nad pomstou vykonanou na jeho nepříteli, jenž ležel u jeho nohou (…).“
I když Plútarchos není zrovna tím nejspolehlivějším autorem, je jisté, že šlo o velmi krutý akt, který nakonec nebyl tak populární, jak si pachatelé představovali. Skutek tedy museli propagandisticky zpracovat, a proto přistoupili i k ražbě zcela mimořádné mince.
Říká se jí Brutův denár, protože má na přední straně portrét hlavního spiklence s nápisem, který znamená „Brutus imperátor“. Dále nese jméno Lucia Plaetoria Celestiana, což byl pověřený monetál, který v rozhodném roce zastával úřad kvestora (zajišťoval výběr daní či placení pokut). Na rubové části je čepice zvaná pileus symbolizující svobodu. Pro maximální názornost nechybí ani dvě dýky coby nástroje krvavého díla. Jedna zastupuje Bruta a druhá neméně důležitého Cassia.
Peníz navíc nese nápis EID MAR značící březnové idy, čímž chtěli vrahové sdělit, že právě k danému datu se lid zbavil područí tyrana. Ze stejného důvodu se také ústřední dvojice spiklenců ráda připodobňovala ke Castorovi a Pollukovi, tedy mytologickým zachráncům města.
Navzdory veškeré snaze však byla mince v oběhu nesmírně krátce – od roku 43 do roku 42 př. n. l. Pak nabral politický vývoj zcela nový směr. Roku 42 byl Caesar prohlášen za boha a spiklenci poraženi ve dvou bitvách u Filipp. Odkaz mrtvého vojevůdce tedy vyhrál a specifická památka přestala být žádoucí.
