Překvapení při testu sebeuvědomění: Co vidí ryba v zrcadle?

Rybka připlouvá k zrcadlu, které tvoří jednu stěnu akvária a chvíli se v něm prohlíží. Pak odplouvá ke kameni a usilovně otírá bříško o jeho ostrou hranu. Snaží se tak zbavit nápadné černé tečky v přední části břicha. Rybka přitom na tečku přímo nevidí a může toto „mateřské znaménko“spatřit pouze v zrcadle. 

Problém druhé ryby? 

Černá piha nenarostla na bříšku pyskouna rozpůleného (Labroides dimidiatus) sama od sebe. Japonský biolog Masanori Kohda nejprve pyskouny navykl na to, že se v zrcadle vidí a pak jim na přední část bříška nalepil značku vyrobenou z černé lepicí pásky. Pokud se pyskoun v zrcadle pozná, měla by ho černá „piha“ zneklidnit. Pokud však pyskoun vnímá svůj obraz v zrcadle jako cizí rybu, pak nebude jevit o tečku valný zájem. Jako kdyby si řekl: „To se mě netýká, to je problém té druhé ryby.“ 

Usilovnou snahou o odstranění „pihy“ pyskoun rozpůlený dokázal, že se v zrcadle poznává. Došel k závěru, že černá tečka na jeho tělo nepatří a měl by se jí co nejrychleji zbavit. Naložil s ní proto jako s parazitem přisátým ke kůži, které si pyskoun rovněž odstraňuje z těla drhnutím o kameny. 

Než Kohda a jeho spolupracovníci zveřejnili překvapivý objev na stránkách vědeckého časopisu PLOS Biology, provedli řadu ověřovacích experimentů. Například lepili pyskounům na bříška značky z průhledné pásky, aby se přesvědčili, že se ryba skutečně řídí tím, co vidí v zrcadle a ne třeba tím, že ji kůže pod značkou svědí. Pyskouni ponechávali „neviditelné“ značky bez povšimnutí. Stejně tak je nevzrušoval pohled na jinou rybu za průhledným sklem, i když měl tento pyskoun na těle nalepenou černou značku. Závěr studie byl jednoznačný: Pyskoun rozdělený pozná sám sebe v zrcadle a vykazuje tak základy sebeuvědomění. 

Premianti a propadlíci před zrcadlem

Pro nás lidi je celkem přirozené, že při pohledu do zrcadla vidíme sami sebe. Ve zvířecí říši to ale taková samozřejmost není a většina testovaných živočichů při pohledu do zrcadla nedojde k závěru: „To jsem já!“ Ostatně i člověk se musí k sebepoznání dopracovat. Děti se začínají poznávat v zrcadle až ve věku od roku a půl do dvou let.

U zrodu „zrcadlového testu“ stál v 70. letech minulého století americký psycholog Gordon Gallup ze State University of New York. Čtveřici šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes) dal k dispozici zrcadlo a když si na něj lidoopi zvykli, namaloval jim barevný puntík na takové místo na těle, aby mohli značku pozorovat pouze v zrcadle. Uvědomí si šimpanzi při pohledu do zrcadla, že se jejich tělo změnilo? Budou barevné tečce věnovat zvýšenou pozornost? Ano! 

Šimpanz se tak stal prvním známým živočichem, který před zrcadlem prokázal, že si uvědomuje sám sebe. Schopnost považovanou do té doby za výsadu člověka tedy sdílíme se svými nejbližšími příbuzným z živočišné říše. Vědci se později soustředili na živočichy, o jejichž schopnostech měli vysoké mínění. Dosáhli střídavých úspěchů. Například delfín skákavý (Tursipps truncatus) zrcadlový test zvládl; gorila (Gorilla gorilla) naopak selhala a neuspěl ani pes (Canis familiaris).

Slon indický (Elephas maximus) se nejprve v zrcadle nepoznal, ale pak vědci pojali podezření, že možná nenabídli tlustokožci pohled na dostatečně velkou část těla. Použili proto mnohem větší zrcadlo a sloni se v něm poznali. Sloni vlastně ani napoprvé nezklamali. Vždyť kdo z nás by se poznal, kdyby v zrcadle viděl ze své tváře třeba jen na centimetr čtvereční kůže? 

Překvapiví absolventi

Při zrcadlovém testu zcela „vyhořeli“ makaci, kočky, prasata, koně, papoušci, sépie a mnozí další tvorové, jejichž mozky v živočišné říši rozhodně patří k těm výkonnějším. Naopak příjemně překvapila zvířata, jejichž schopnosti bychom asi nikdy na roveň šimpanzům či dvouletým dětem nestavěli. 

Značku na hrudi si při pohledu do zrcadla pokoušejí sundat straky obecné (Pica pica). Modrou tečku se snažili před zrcadlem odstranit ze své hlavy mravenci druhů Myrmica rubra, Myrmica subileti a Myrmica ruginodis. Pokud se mravenci v zrcadle neviděli, tečka na hlavě jim nevadila. Mravenci si hlavu neškrabali ani v případě, že je vědci postavili před průhledné sklo, za nímž stál jiný mravence s modrou tečkou na hlavě. Pyskoun rozpůlený rovněž patří k těm živočichům, od kterých se úspěch v zrcadlovém testu nečekal a je první mezi rybami, kdo nároky zkoušek před zrcadlem zvládl. 

Čím se liší zvířata schopná poznat sebe sama v zrcadle od těch, která to nedokážou? Proč se pozná v zrcadle mravenec s bídným zrakem a špetkou neuronů v hlavě, když stejný úkol nezvládne makak? To vědci zatím netuší. 

Omluvenka pro neúspěšné

Neúspěch při zrcadlovém testu nutně neznamená, že si zvíře sebe samo neuvědomuje. Například pes žije ve světě tvořeném přednostně pachy, takže jeho hlavním smyslem je čich a nikoli zrak. Proto vědci postavili psy před „pachové zrcadlo“. Nabrali vzorky moči od nejrůznějších psů včetně těch zkoušených a nabízeli je k očichání testovaným zvířatům. Předložili jim moč několika cizích psů, jejich vlastní moč a pak jejich vlastní moč s příměsí moči cizí. A právě této směsi psi věnovali nejdelší čas při očichání vzorku. Evidentně jim přišla stejně „divná“ jako šimpanzům barevná tečka namalovaná na čele. 

TIP: Schopnost sebeuvědomnění u zvířat: Vidím se, tedy jsem!

Také intelekt goril bychom neměli shazovat jen proto, že se nepoznaly v zrcadle. Při pohledu do zrcadla se totiž gorily nevyhnou tomu, aby samy sobě nepohlédly do očí. Takový pohled ovšem tito velcí primáti chápou jako projev čirého nepřátelství a snaží se mu vyhnout. Do zrcadla se proto na sebe nekoukají a těžko tak mohou zjistit, že se jim na čele objevila barevná značka.