Překročení hranice heliosféry a vstup Voyageru 2 do mezihvězdného prostoru přinesl řadu překvapení
Sondy Voyager 1 a 2 zkoumají tajemství mezihvězdného prostoru, který se rozkládá za heliosférou. Co nám už návštěva vzdáleného světa přinesla?
Přesně před rokem překročila americká meziplanetární sonda Voyager 2 hranici heliosféry, ohromné bubliny elektricky nabitých částic, které tryskají z našeho Slunce. Bylo to šest let po sesterské sondě Voyager 1. Voyager 2 se tak stal druhým lidským zařízením, kterému se to podařilo. Voyager 1 přitom vyletěl ze severní polokoule heliosféry, zatímco Voyager 2 z jižní polokoule.
Sondy Voyager teď za hranicí heliosféry sbírají data, k nimž jsme doposud neměli přístup. A podle odborníků jsou plná překvapení. Překvapující bylo pro vědce například zjištění, že jak sonda Voyager 1, tak i Voyager 2 pronikly heliosférou ve velmi podobné vzdálenosti od Slunce – 121,6 AU, respektive 119 AU.
Za hranicí heliosféry
Takovou shodu přitom vědci neočekávali. Voyager 2 totiž překročil heliosféru během solárního minima, kdy je aktivita Slunce nejnižší. Voyager 1 pronikl heliosférou v průběhu solárního maxima, čili v období nejvyšší aktivity Slunce. Podle dosavadních modelů chování Slunce by se přitom měla heliosféra v průběhu změn aktivity Slunce podstatně měnit.
TIP: Co je helipauza? Dostal se Voyager 1 za hranici Sluneční soustavy?
Velmi zvláštní jsou i pozorování magnetického pole před a po průletu heliosférou. Putování Voyageru 1 ukázalo, že magnetické pole oblasti heliosféry je orientováno stejně, jako magnetické pole mezihvězdného prostoru. Vědci přitom čekali, že se tato magnetická pole budou lišit. Sonda Voyager 2 pozorovala totéž, což je pro vědce potvrzením předchozího zjištění.
Aktuálně se Voyager 1 nachází 148 AU od Země a Voyager 2 dělí od naší planety 122 AU. Na svou cestu obě sondy vyrazily v roce 1977, tedy před dlouhými 42 lety.
