Pravěk na prodej: Dinosauří fosilie končí v soukromých sbírkách boháčů

V roce 1997 překvapila vědecký svět zpráva, že nejkompletnější a do té doby největší nalezenou kostru proslulého dravého dinosaura druhu Tyrannosaurus rex, známou pod přezdívkou Sue, vydražila aukční síň Sotheby’s za fantastickou přepočtenou sumu 305 milionů korun. Koupilo ji chicagské Fieldovo muzeum přírodních věd, a cennou fosilii si tak dnes mohou prohlédnout všichni návštěvníci – přičemž přístup k ní mají i vědci, kteří se o tento druh zajímají. 

Bohužel ne vždy se podaří významný exponát zkameněliny dinosaura či jiného pravěkého tvora zachránit pro potřeby vědy, takže pak obvykle končí v soukromých rukou finančníků, obchodníků nebo nadšených sběratelů kuriozit. 

Draží se minulost

Například v roce 2009 prodala aukční síň v Las Vegas kostru tyranosaura zvaného Samson za přepočtenou sumu 136,8 milionu korun – a lebka zvířete se později objevila ve vstupní hale jisté kalifornské společnosti vyvíjející software. V prosinci 2016 se zas ve francouzském Lyonu prodala téměř kompletní kostra dravého alosaura, a to zhruba za 28,2 milionu korun. O čtyři měsíce později zakoupil anonymní zájemce lebku rohatého triceratopse za 4,5 milionu. A loni v červnu se v Paříži vydražila za 59,1 milionu kostra alosaura, nalezená v americkém Wyomingu. 

V některých případech jsou podobné obchody dokonce nezákonné, jak ukázala aukce nabízející kostru mongolského dinosaura druhu Tarbosaurus bataar, blízkého příbuzného tyranosaura. Fosilie měly v roce 2012 skončit jako exponát v newyorských kancelářích, nakonec se však zjistilo, že zemi svého původu opustily nelegálně. Americká strana je později vrátila.  

Odevzdejte kosti!

Je tedy zřejmé, že dobře zachované a často impozantní zkameněliny dinosaurů začínají být žádaným luxusním zbožím, čemuž se přizpůsobuje i nabídka. Každý rok tak „lupiči hrobů“ ilegálně vykopávají nesmírně cenné fosilie na území států, jako je Mongolsko, Kazachstán nebo Čína, a pašeráci je poté tajně vyvážejí za hranice. Historické pozůstatky pak končí v dražbách v Japonsku, případně na Západě. 

Čína už dokonce na vývoj trhu reagovala tvrdým zpřísněním trestů za vykopávání a nezákonný export zkamenělin. Přesto podloudná činnost stále bují, jak ukázal i příklad druhu Deinocheirus mirificus: Kompletní podobu zmíněného dinosaura bylo možné zrekonstruovat až díky odevzdání pašovaných fosilií, které evropský majitel čestně předal do rukou vědy. 

Není divu, že se odborníci stavějí k dražení zkamenělin se značnou nelibostí. Společnost paleontologie obratlovců (Society of Vertebrate Paleontology, SVP) se dokonce vždy snaží prodeji zabránit a tlačí na aukční domy, aby dražbu zastavily. David Polly, prezident SVP, tvrdí: „Fosilní exempláře, které skončí v soukromých rukou, jsou pro vědu ztracené. Nejde o běžné kusy uměleckých děl – jsou to potenciálně unikátní a nenahraditelné doklady o minulosti naší planety a jako takové mají hodnotu pro celou společnost.“ 

Pašovaná nejistota

Existují samozřejmě i čestné výjimky, nicméně nejcennější a nejlépe dochované exempláře obvykle končí zcela mimo povědomí vědeckých institucí. Občas prosákne zpráva o fantastických objevech uschovaných v soukromých sbírkách anonymních boháčů z Hongkongu, New Yorku či Londýna: Jejich sídla údajně ukrývají například ohromnou lebku severoafrického dravého dinosaura druhu Spinosaurus aegyptiacus o délce 2,4 metru nebo kolosální 43centimetrový zub tyranosaura.

Nejenže se tak podobné exponáty nedostanou do rukou badatelů, ale také se ztratí velmi cenné informace o původu nálezu. Ani sebelépe dochovaná fosilní kostra dinosaura přitom nemá pro vědce přílišnou hodnotu, pokud nevědí, z jakých geologických vrstev pochází, jaké bylo složení okolních hornin a podobně. 

Uvedené nedostatky názorně ilustrují kostry propašované z Číny či Mongolska a konkrétně třeba malý příbuzný tyranosaura pojmenovaný Raptorex kriegsteini: Protože odborníci netuší, z jak starých vrstev nález pochází, nemohou s jistotou rozhodnout, zda se jedná o samostatný nový druh, nebo o mládě již známého tarbosaura. 

Mimo dosah vědy

Podle paleontologa Thomase Carra se dnes v soukromých sbírkách nachází nejméně patnáct koster tyranosaurů. Oproti tomu veřejné vědecké instituce si hýčkají asi čtyřicet zástupců. Carr zkoumá růst a tvarové proměny právě tohoto druhu, tudíž by možnost „osahat si“ nové kostry – v mnoha případech ostatky mláďat či nedospělých jedinců – znamenala zásadní přínos pro jeho práci. 

TIP: Sibiřské bílé zlato: Jak se žije lovcům mamutů z 21. století

Přístup k nim však bohužel nemá a v dohledné době ho ani nezíská. Některé soukromě vlastněné kusy se sice nacházejí ve veřejných expozicích, nicméně jejich podrobný výzkum a například přesné měření jednotlivých kostí nejsou možné. A fosilie, která není chráněna, uschována a poskytována pro studium odborníkům z muzejní či univerzitní instituce, zůstává pro vědu v podstatě bezcenná.