Pragmatické uvažování budoucích otců: Víc potomků, nebo víc starostí?
Sladkovodní ryby cichlidy žijící v Jižní a Střední Americe a v Africe jsou odjakživa proslulé vzornou péčí o potomky. Mimo jiné je u nich pozoruhodné, že rodičovské povinnosti plní samci i samičky rovným dílem.
Mezinárodní tým amerických, finských a německých vědců ovšem zjistil, že samečci mají za určitých okolností přece jen tendenci partnerku opustit a všechnu starost o mladé nechat na ní. Toto chování se častěji objevuje u větších druhů cichlid obývajících jezera a dochází k němu spíše v pozdější fázi období tření. V důsledku tohoto jednání je pak nejen přetížená samička, která jako „svobodná matka“ nemůže kvalitně zastat všechnu potřebnou péči o mláďata, ale několikanásobně větší hrozba ze strany predátorů číhá i na malé rybky. Samečci tak jsou vlastně sami proti sobě, neboť mnoho jejich vlastních potomků přijde o život.
Proč dají přednost volnosti před ochranou mláďat, která nesou jejich genetickou informaci, není zatím jasné. Na první pohled kontraproduktivní chování je pravděpodobně motivováno příležitostí k dalšímu páření, které může přinést nové potomky. Energie vynaložená na páření se pak může zdát jako výhodnější investice, než dlouhodobá, vyčerpávající péče o již narozená mláďata.
