Pouť za klenotem Medníku: Kandík psí zub dnes roste na jediném místě v Česku

Čekání, touha a naděje nedílně patří ke vzácným chvílím a nevšední okamžiky nepřicházejí zadarmo. Cyklámový poklad kvete na – pro mne – odlehlém místě a doba jeho květu je závratně krátká. Nikolaj Sladkov ve své knize Za pírkem modrého ptáka píše: „Když mě něco zajímá, musím za tím jít. A tak jdu.“ A na jiné stránce jeho knížky najdete: „A dny čekání měly také svůj hluboký smysl a překypovaly netrpělivostí a vzrušením.“ Předmět mé touhy má podivné jméno „kandík psí zub“! Moje marné pokusy o setkání s ním měly přinést kýžený obrat až jednoho časného jara…

V kolébce trampingu

Vzácný šperk paní Flóry naleznete v Česku ve volné přírodě na jediném místě: v kolébce českého trampingu na kopci Medníku. Tento nepřehlédnutelný vrch, který se tyčí nad údolím řeky Sázavy, dosahuje výšky 416,5 m n. m. a nachází se ve Středočeské pahorkatině nedaleko vsi Pikovice na území obce Hradištko. Velká koncentrace starých trampských osad v jeho okolí dokazuje, že tato oblast měla pro romantické duše mimořádný význam.

V žertovné písni Babička Mary se o Medníku zmiňuje Jan Werich, jehož životní přítel a spolupracovník Jiří Voskovec měl nedaleko Pikovic chatu. Medník také najdete v repertoáru písničkářů Honzy a Františka Nedvěda.

Šperk mezi šperky

Medník byl vyhlášen jako národní přírodní památka v roce 1933 na výměře 19,2 ha. Jeho svahy jsou porostlé zejména listnatými lesy, v nichž převládají habrové doubravy a bučiny. Horninové podloží Medníku je tvořeno bazickými vyvřelinami, které vznikaly v období proterozoika před více než půl miliardou let a náleží ke zlatonosnému jílovskému pásmu. Na úbočích tohoto kopce jsou dobře zachovány relikty štěrkopískové říční terasy řeky Sázavy z období kvartéru. Najdete tu i svahy s malými kamennými moři.

Na Medníku objevíte zajímavé a vzácné rostliny. Svou izolovanou lokalitu tu má např. ostřice chlupatá (Carex pilosa). Mezi vzácné druhy patří třeba i kopytník evropský (Asarum europaneum), jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a mnohé další. Jednoznačně nejvýznamnějším druhem je však liliovitá jednoděložná rostlina kandík psí zub (Erythronium dens-canis).

Uprostřed zlatonosných jam

Kandík psí zub je na květ skoupý a vykvétá pouze na několik málo dní v roce. Když jsme za ním vyráželi z Brna, známí botanikové vrtěli hlavami – tvrdili, že kandík pokvete nejdřív až další týden, zatímco znalci v Praze nám ironicky sdělovali, že doba jeho květu před pár dny minula. Z Pikovic jsme tedy od toku zlatonosné řeky Sázavy stoupali kolem ostrůvků sasanek pryskyřníkovitých a listnatými bukovými lesy po naučné stezce bez velkého očekávání…

Když jsme kolem sebe spatřili pravidelné terénní vlny, rozbušilo se mi srdce. Ocitli jsme se v lokalitě zvané V jámách. Habrová doubrava skrývá botanický klenot i nesmazatelné stopy po prastaré povrchové těžbě pikovického zlata. V lese jsou patrné kruhové propadliny a někde i kopečky vytěžené hlušiny, které zvolna zahlazuje sama příroda.

Tesák ukrytý v zemi

Kandík psí zub je vytrvalá jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých, která kvete brzy zjara. Kvítky růžovofialové barvy, které se říká cyklámová nebo také cyklámenová, je možné vidět jen na krátký čas v březnu či počátkem dubna. 

Rostlinka zpravidla dorůstá maximálně dvaceti centimetrů. Její listy jsou vejčité až široce kopinaté, nachovo-tmavozeleně mramorované. Vyrůstají přízemně a vstřícně, zpravidla pouze po dvou. Lodyhu má kandík rudofialovou, tenkou a lysou. Okvětní lístky, při bázi tmavší, někdy skvrnité, jsou až pět centimetrů dlouhé a často se ohýbají nazpět. Jeho plodem je tobolka. Kandík psí zub skrývá v zemi malou cibulku podlouhlého tvaru, která připomíná psí tesák: ta dala rostlině její druhové jméno.

Jde o jediný druh rodu kandík, jenž roste v Evropě. Je rozšířen nesouvisle v jižní a střední Evropě – od severu Portugalska a Španělska přes Francii, Švýcarsko, Itálii, Rakousko, přes Slovensko (např. Slovenský kras, Muránská planina atd.) na Ukrajinu a dále na sever Balkánského poloostrova. Roste zpravidla ve světlých květnatých bučinách.

Málo květů, hodně lidí

Na úbočí vrchu Medník při levém břehu Sázavy byl kandík psí zub objeven teprve roku 1828 a jak bylo řečeno, dnes už jej v Česku jinde nespatříte. I tady se ovšem bohužel vyskytuje v nepatrném množství – ve světlé bučině v nadmořské výšce 300 m n. m. Otázka původnosti tohoto druhu na Medníku nebyla dosud botaniky jednoznačně zodpovězena. Některé hypotézy tvrdí, že jde o reliktní stanoviště kandíku, zatímco jiné teorie se domnívají, že sem byl kandík zavlečen a vysazen z jižní Evropy v průběhu středověku, například mnichy ze Sázavského kláštera.

Václav Burle, velký milovník přírody, který lokalitu na Medníku po desetiletí soustavně sleduje a dělá vše pro její ochranu, na svém blogu o letošním stavu kandíků píše: „Lokalitu na Medníku, nedaleko soutoku Zlaté a Velké řeky, jsme začali kontrolovat téměř denně od poloviny března. Dlouho se nic nedělo a pak doslova přes noc začal ten každoroční zázrak. Vše vyvrcholilo v sobotu 25. března. Rostlin, oproti minulým rokům, bylo opět méně, ale zajímavé bylo velké množství psích zubů v trsech. Něco takového jsme snad ještě nikdy neviděli. Byl to velkolepý koncert. Ale co se nestalo. Vrátili jsme se na rezervaci v pondělí sedmadvacátého hodně brzy po ránu. Na první pohled bylo vidět, že kandíků je tam oproti sobotě znatelně méně. Kam se ty rostliny poděly? Tak to jsme nepochopili. Všechny zbývající byly unavené. Vypadaly, jako by jim chyběla vláha. Jak jich bylo málo, tak o to víc tam bylo lidí…“

Osobně se obávám, že úbytek květů během takové chvíle byl přímým důsledkem přítomnosti většího množství lidí, pod jejichž nohama, respektive rukama, vzácné kandíky nenávratně zmizely…

Kdo nese vinu?

Skutečností je, že na Medníku bývaly kandíků miliony! Ze starších dokumentů vyplývá, že shánčivé ženy nosily do Prahy i do dalších měst plné nůše cyklámových květů na trh tak, jako později nosily nůše plné vonných fialek. Přitom dnes na lokalitě najdete sotva stovku kvetoucích kandíků, protože z místní populace každoročně vykvete maximálně 5 % rostlin.

TIP: Plodné tygřice z české džungle: Invazivní křižák pruhovaný

Kdo za to může? Stovky statných nepůvodních smrků, které zastínily sluncemilovným rostlinám světelnou lázeň? Vždyť v minulosti už dokonce bylo vydáno rozhodnutí, že mají být vyrubány… Kdysi zde byly srázy plné rozkvetlých kandíků psích zubů; dnes na kamenitých stráních neroste ani jediný. Nebo jsou na vině kuriozit chtiví zahrádkáři, kteří bělostné cibulky vyrýpali? Nebo desetitisíce turistů, kteří chodí mimo vyznačené stezky a nevšímavě zadupávají nekvetoucí rostlinky? Či snad dokonce státní ochrana přírody, která nejeví o kandíky psí zuby zájem, jak tvrdí Václav Burle? Příčin asi bude víc, ale důsledky jsou jasné. Poslední populace kandíků řídne a já asi můžu být rád, že jsem je nakonec alespoň jednou viděl v květu…