Pouliční moudrost New Yorku: Reportáž Davida Těšínského z prostředí amerických raperů

„Jednoho dne ráno jsem vstal a řekl si: Sakra! Každodenní život raperů v amerických ulicích mě baví. Tedy přesněji řečeno představy, které se mi v hlavě vykreslují při poslechu kvalitního oldschoolového hip hopu z devadesátek, jaký dělal třeba Gang Starr. V té chvíli se mi tvoří v hlavě fotky a chci je přenést do reálného světa,“ vysvětluje David Těšínský, co ho přimělo se vydat na východní pobřeží USA. Začal tedy na sociálních sítích shánět kontakty, které by ho propojily se zajímavými postavami undergroundové rapové komunity. 

A hned zkraje dostal rázné upozornění: „Jednoho francouzského fotografa, dobrodruha, který měl stejný nápad, před rokem zastřelili. OK, řekl jsem si – na některých místech je prostě pravděpodobnost, že se člověk ocitne ve špatný čas na špatném místě, vyšší než jinde. Rapeři jsou kreativci a sami nejsou nijak nebezpeční, ale například ulice Detroitu, kam je nutné se za nimi taky vydat, prosluly koncentrací problémů až moc.“ 

Jako cíl si tedy zvolil „hlavní město světa“, jež udává tón nejen v hudbě, ale prakticky v každém žánru s přívlastkem „pouliční“ – v módě, poezii či graffiti. Právě tam se v 70. a 80. letech 20. století mezi černošskými komunitami žijícími v depresivních panelácích na předměstích zrodil velmi svérázný hudební styl.

Nešlo o songy v pravém smyslu slova, ale ani o slam poetry, tedy improvizovanou poezii, jež tehdy vzkvétala ve vysoce kultivovaném Chicagu. Jednalo se o průnik ostrých rýmů a frázování do chytlavých beatů, o něco nového, autentického, plného vášně a prožívané mizérie. „Není v tom jen rap, je v tom všechno. Rap není jen hudba, je to způsob žití,“ vysvětlil českému fotografovi jeden z newyorských raperů. „Tak jako ty dýcháš, oni rapují.“ Bylo jasné, že vzniknou skvělé fotky. 

Rap na vrcholu

Cestu vzhůru neměl rap nikdy vydlážděnou a ani v době své největší slávy se nezbavil nálepky hudby pro lidi z problémových vrstev. Proměnil se však jeho charakter: Původně docela srozumitelné kusy volající po sociální spravedlnosti postupně zahltil pouliční slang a odkazy na kulturu gangů, jež v 90. letech dosáhla vrcholu. Tak se zrodil rap, jak ho dnes zná většina Evropy z hudebních klipů: Skupiny afroamerických teenagerů ověšených zlatými řetězy v nich naznačují ostrými gesty střelbu směrem ke všem „niggas“, kteří jim neprokázali adekvátní respekt. 

Přišla doba, kdy se umělci míchali se skutečnými gangstery a stávali se z nich nejen hvězdy, ale také oběti střelby – snad žádný jiný hudební žánr nemá mezi svými představiteli tolik obětí vražd. Na ulici vykrvácely legendy jako 2Pac, Notorious B.I.G., Jam Master Jay a další, přičemž mnozí z nich odešli ve věku 20 až 25 let. Mezitím se rap stále víc komercionalizoval. A přestože se etabloval mezi mainstreamovými žánry a řada jeho interpretů se proměnila v globální star, hudební kritiky přestal zajímat. Kdo chtěl rapovat autenticky, musel se obloukem vyhnout nahrávacímu studiu a vrátit se mezi posprejované zdi, kde se ty nejlepší kusy rodí společnou improvizací několika umělců. 

Zpátky ke kořenům

Kvůli focení pozval Těšínský několik svých kontaktů na jediné místo. „Dorazili na Union Square, kam jsem setkání svolal, a spousta z nich se navzájem neznala. Čekal jsem, co se bude dít. Rychle se seznámili a hned začali s free stylem – prostě improvizace. Fotil jsem je, jak rapují po ulicích Manhattanu. Hiphopový podkres hrál nahlas z boomboxu a bylo to intenzivní. Většina lidí je v New Yorku zvyklá na tolik věcí, že procházeli kolem a ani si toho nevšimli. V jednu chvíli nás míjel štáb National Geographic a chtěli nás natáčet. Ptali se na svolení. Rapeři jim poctivě řekli, že jde o můj projekt a že se musejí zeptat mě. Připadal jsem si jako Jack Nicholson, který dává svolení svým malým dětem, aby se poprvé podívaly na jeho horor Osvícení,“ směje se český fotograf. 

Později se s týmiž lidmi setkal v Bronxu, jenž se od dob své pochmurné „slávy“ výrazně proměnil a stal se vyhledávaným cílem mladých umělců: „Začali rapovat o korupci, nefungujícím systému a zlu, které způsobuje policie a stát. Přitom to udrželi vycentrované, protože věci nejsou jen černé nebo bílé a hodně policajtů je dobrých, že jo. Jsou to doslova shakespearové rapu. Inteligentně a pohotově tvoří slovní spojení, která se rýmují, popisují dění a zároveň přicházejí s nějakým přiléhavým ponaučením nebo provokativním prohlášením. Většinou se jedná o intelektuální myslitele, schopné prokouknout přetvářku reality a zformulovat, co pochopili.“ 

TIP: Příběhy obyčejného slumu: Reportáž Davida Těšínského ze současné Ghany

Jak Těšínský tvrdí, nikdy by ho nenapadlo, že svým focením přispěje ke vzniku nové tradice. „Tím, jak jsem spontánně svolal první setkání, se věci nějak pohnuly. Teď se prý rapeři vídají pravidelně každý týden, ve stejném složení, ale pokaždé v jiné ulici.“ Newyorský rap se tak vrací ke svým undergroundovým kořenům a začíná jeho renesance.