Postrach zlodějů: Kdy vznikly první klíče a zámky?
Klíče od bytu, kanceláře či auta jsou samozřejmou součástí dnešního světa. Spolu se zámky ovlivňují životy lidí už tisíce let a představují nepostradatelný vynález, který může člověku poskytnout jak svobodu a bezpečí, tak přesný opak. Jakého významu nabývalo zamykání v průběhu dějin?
Potřeba uzavírat své cennosti je stejně stará jako strach z jejich odcizení. Obava ze zlodějů přitom existovala ještě dříve než bezpečnostní systémy nejstarších zámků, proto museli lidé k ochraně svého majetku, či dokonce života využívat jiných možností. Pro tyto účely vznikaly podzemní nebo zazděné skrýše a byli zapojeni hlídací psi, hadi i krokodýli ve vodních plochách před střeženým objektem. Ochranu vlastnictví výrazně zefektivnil a zpřístupnil až příchod klíčů a zámků.
Mezi nebem a zemí
Nejstarší archeologické nálezy se datují do období okolo roku 4000 př. n. l. V oblasti dnešního Iráku a Egypta byly objeveny fragmenty klíčů a zámků ze dřeva, které z bezpečnostního hlediska značně limitovalo jejich spolehlivost. Na tento nejstarší mechanismus navázali Římané, kteří přinesli kovové prvky.
Zámky už tehdy zdánlivě připomínaly ty současné, jelikož se v nich po vložení klíče uvolňovala západka k otevření dveří. Během starověku se vynález stal široce rozšířenou pomůckou, jak potvrzuje Starý zákon dokončený ve 3. století př. n. l., jenž ho opakovaně zmiňuje. Dokonce se zde objevuje v dodnes používaném významu „mít na něco recept“, tedy „mít k něčemu klíč“. Předmět pronikl skrz starší část Bible do jazyka v symbolické rovině a stal se znakem autority a síly.
Nový zákon pak vložil klíče do rukou sv. Petra. Zásadním atributem apoštola, který je považován za prvního papeže, se staly na základě Matoušova evangelia: „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi,“ řekl Ježíš Kristus Petrovi. V návaznosti na tato slova se pak klíč zprostředkovaně dostal do erbu státu Vatikán, sboru kněží Vyšehradské kapituly nebo města Řezna.
Umění i koníček
Po staletích stagnace ve vývoji se nutnost zamykání znásobila v době středověkých pevností a hradů, kdy se zámky zvětšovaly, ale dbalo se spíše na estetickou stránku než na zdokonalování bezpečnostních opatření. Vyráběla se zařízení zdobená zmenšeninami gotických architektonických prvků a ze zámečníků se tak nevyhnutelně museli stát i kováři a umělci. Podoba dveří a dekorativnost originálních zámků se stala mimo jiné výrazem movitosti majitele. Některé zámky obsahovaly i více klíčových dírek, jež bylo potřeba odemykat postupně různými klíči.
Profese zámečníků, která se přirozeně vyvíjela spolu s klíči a zámky, představovala též koníček mocných osobností. V 18. století se jí věnoval francouzský král Ludvík XVI. (1774–1792), kterého zradil jeho učitel zámečnictví François Gamain, když během Velké francouzské revoluce pomohl revolucionářům dostat se k dokumentům a korespondenci vladaře, uložených pod zámkem, jenž spolu žák a lektor vytvořili. Ve stejném období propadla sběratelství zámků také carevna Kateřina II. Veliká (1762–1796). Podle jedné ze zkazek dokonce nechala omilostnit zámečníka, který pro ni vytvořil náhrdelník.
Jedna dírka, více klíčů
S vývojem zámečnictví se modernizovaly i metody zlodějů. Vynálezce zámků Alfred Charles Hobbs (1812–1891) k tomuto problému napsal: „Lupiči jsou velmi zapálení pro svou profesi a věděli o loupení mnohem dříve, než vůbec zámečníci začali o loupení diskutovat.“ Zloději měli tehdy jednodušší práci, protože zámky až do první poloviny 19. století mohli odemykat napodobeninou klíče, kterou zkonstruovali při znalosti tvaru a velikosti klíčové dírky. Podnět pro zdokonalení přišel po krádeži v loděnicích v Portsmouthu roku 1817, kdy britská vláda vyhlásila soutěž ve vytvoření inovativního zámku, odemykatelného pouze jedním klíčem. Ten vynalezli bratři Charles a Jeremiah Chubbsovi. Jejich systém byl zdařilý, uměl detekovat vložení jiného než originálního klíče do zámku a blokovat jeho odemčení.
Kromě veřejných výzev začalo hnát rozvoj vynálezu dopředu podnikání a vzestup obchodu. Potřeba zamykání se násobila každou dekádou, kdy se šířila průmyslová revoluce. Před více než 150 lety vznikla moderní podoba zámku s cylindrickou vložkou, který představoval opravdovou revoluci v odvětví zabezpečovacích systémů. Každý zámek a klíč se stal originálem a díky sériové výrobě se dostal do běžných domácností.
Ve 20. a 21. století pak došlo k zapojení moderních technologií do výroby klíčů a zámků, čímž se částečně vyřešil odvěký problém ztráty či zapomínání klíče. V současnosti už umíme konstruovat zámky na kódy, čipy, karty, otisky prstů či sítnice oka. Je tak možné, že v budoucnu již klíče nebudeme potřebovat vůbec.
Symbol věčné lásky
Slovo zámek se do českého jazyka dostalo z indoevropského meuk znamenajícího provedení rychlého pohybu. Od 14. století je výraz kromě významu zamykání a odemykání doložen ve smyslu opevněného místa, z čehož se časem vydělil zámek jako označení pro šlechtické sídlo. Přímou inspirací pro češtinu bylo německé slovo Schloss, které prošlo stejným vývojem. Mnohoznačné je i slovo klíč, které má celkem šest významů: od prostředku k poznání, přes nástroj k utahování šroubových matic, po značku, kterou se stanoví význam not podle polohy v osnově.
Klíče a zámky hrají od první světové války také symbolickou roli v partnerských vztazích. Zvyk umísťování zámků lásky na mosty a zahození klíče pro věčné trvání milostného poměru se váže ke skutečným událostem. Jistý Relja musel v roce 1915 opustit svou partnerku Nadu a odejít bojovat do Řecka. Tam se znovu zamiloval, po válce se do rodného Srbska nevrátil a nešťastná Nada se utrápila k smrti. Od té doby všechny dívky z města Vrnjačka Banja zamykaly zámky na mostě, kde se Relja a Nada před válkou potkávali. Ten se dnes jmenuje Most Ljubavi (česky Most lásky). V současnosti se tradice rozšířila po celém světě včetně Velké čínské zdi, ale je vnímána značně negativně pro dopady zámků na stabilitu a nosnost mostů.
