Poslechněte si upovídané alpaky: Společenská zvířata s velkou „slovní zásobou“
Alpaky jsou společenská zvířata, která žijí ve stádech, což vysvětluje širokou škálu nejrůznějších zvuků, jimiž se dorozumívají
Nejčastějším signálem mezi alpakami (Lama pacos) je mručení, které zvířata vydávají ve stavech úzkosti, například způsobeném náhlou změnou prostředí. Frkáním se alpaky upozorňují na nebezpečí a pomlaskáváním samice napravují chování svých mláďat. Krátkým beknutím upozorňují ostatní, že na určitou část pastvy si činí nárok a skřípavý zvuk je slyšet, když jsou s jídlem hrubě nespokojeny. Ve stresu téměř piští a hlasitý zurčivý zvuk vzdáleně připomínající oslí hýkání vydávají samci při páření.
Ve vysokých nadmořských výškách, kde noční teploty klesají pod 0 °C, se těmto býložravým sudokopytníkům hodí bohatá srst, která prý může mít 22 různých barev – od bílé až po hnědou a černou. Jednotlivé kusy jsou přitom jednobarevné, nebo se v jejich srsti kombinuje více různých barev.
TIP: Za lamami do Džungle – Na návštěvě v brněnském Lamacentru Hády
Lama alpaka je nejmenším domestikovaným zástupcem čeledi velbloudovitých (Camelidae). Dospělí jedinci jsou zhruba 55–65 kilogramů těžcí a v kohoutku dorůstají výšky 90–130 cm. Od hlavy po zadek měří asi 1,2–2,25 metru a jejich ocas je dalších 15–25 cm dlouhý.
Alpaky přirozeně obývají vysoko položené oblasti jihoamerických And od 1 000 do 4 800 metrů nad mořem, kde se živí výhradně spásáním trávy. Fakt, že alpaky někde dodnes žijí i v nižších nadmořských výškách, naznačuje, že dříve přirozeně žili i v nižších polohách. Do hor se ve větší míře uchýlily zřejmě s příchodem španělských konkvistadorů a jejich stád dobytka.
