Popelka carevnou: Dánská princezna udělala terno s ruským následníkem trůnu

Princezna Dagmar, jinak také v historii uváděná jako Marie Sofie Dánská, pocházela z velmi skromných poměrů. Její otec Kristián IX. byl sice po matce spřízněný s dánským králem Frederikem V. a s dalšími evropskými panovnickými domy, nestál však v přímé následnické linii na trůn žádného z nich. Dánským králem byl korunován nečekaně v roce 1863, kdy už měl šest dětí. Téměř všechny pak dosáhly na některý z evropských trůnů, proto se mu také říkalo „tchán Evropy“. 

Sestry krasavice 

Krása zejména jeho dvou starších dcer byla pověstná. Nejstarší Alexandru si v roce 1863 vybrala pro svého syna Bertieho, tedy pozdějšího krále Edwarda VII., sama královna Viktorie. Svatba katapultovala tuto dánskou „chudou“ a dosud bezvýznamnou královskou rodinu do první ligy evropského sňatkového trhu. Hned po ní si už v Kodani začali podávat kliku ti nejurozenější nápadníci z celé Evropy. 

Uspěl ruský car Alexandr II., který o rok později požádal o ruku mladší Dagmar pro svého syna a následníka Nikolaje. Ještě v době zasnoubení, když právě pobývala Dagmar v Petrohradě, ale její snoubenec zemřel. Jako příčina se nejčastěji uváděla tuberkulóza, ale ve spojení s ní se hovořilo i o meningitidě. Zoufalá situace! Poslat princeznu zpátky nepadalo v úvahu. Dagmar už byla uvedena do rodiny a dlouhé měsíce se připravovaly zásnuby i svatební smlouva. V Rusku se už počítalo, že budoucí carevna bude švagrovou anglického krále. To byla lákavá představa! 

Carevič jako carevič 

Také rodičům Dagmar bylo jasné, že se takový svatební projekt už v budoucnu nezopakují. Nakonec se oba panovnické páry dohodly. Dagmar si prostě vezme Nikolajova bratra Alexandra! Aby nový „projekt“ působil věrohodně, byla k tomu vymyšlena za vlasy přitažená „pohádka“, že si to přál umírající carevič Nikolaj a že vložil ruku své snoubenky do ruky svého bratra. A tak se podepsaly připravené svatební listiny a 17. června 1866 došlo v Kodani k zásnubám. Tři měsíce na to přijela dánská princezna už jako nevěsta následníka ruského trůnu do Kronštadtu a 12. října 1866 v katedrálním chrámu Zimního paláce konvertovala prostřednictvím pomazání k pravoslaví. 

Přijala nové jméno Marie Fjodorovna a ruský titul. Jako velkovévodkyně Marie Fjodorovna se potom o několik dní později, 28. října 1866, v Petrohradě provdala za mladšího bratra svého původního ženicha, careviče a následníka trůnu velkoknížete Alexandra, pozdějšího cara Alexandra III. Následník jako následník! Jiné jméno ve smlouvách představovalo v tomto případě opravdu jen nepodstatný detail. Nicméně šlo o skvělý tah. 

Manželství se ukázalo jako mimořádně šťastné a krásná carevna se těšila v Rusku velké oblibě. Navíc s vrozeným taktem dokázala krotit výbušnou povahu svého manžela a on jí byl celý život věrný, což ruští carové nemívali zrovna ve zvyku. Jinak se ale do politických záležitostí moc nemíchala. 

Zrod legendy 

Car Alexandr III. svou ženu nesmírně miloval a hýčkal různými dary. Ke dvacátému výročí zásnub ji chtěl obdarovat něčím opravdu mimořádným. Jako obvykle s velkým předstihem požádal svého klenotníka Carla Fabergého o nějaký neobvyklý dar. Ten slíbil, že určitě carevnu dárkem překvapí, což se i stalo. Na tomto překvapení pracoval klenotník se svými spolupracovníky skoro rok. Carevnu dárek nadchl. A právě tehdy se zrodilo legendární vejce Fabergé. Až do konce svého života své manželce každý rok u příležitosti Velikonoc věnoval car další takový klenot. 

Jeho syn a pozdější car v otcem započaté tradici pokračoval s tím, že obdarovával jak svou matku, tak svou manželku. Každé další vejce bylo pro dárce i obdarovaného překvapením. Dnes mají tyto skvosty nevyčíslitelnou hodnotu. 

Idylka skončila 

V manželství se carskému páru narodilo šest dětí, z toho čtyři synové a dvě dcery. V roce 1894 zasáhl do života carské rodiny nemilosrdný osud. Na první pohled zdravím kypící 193 centimetrů vysoký car trpěl závažným onemocněním ledvin, čemuž podlehl v pouhých devětačtyřiceti letech. Marii to nesmírně zasáhlo, stejně jako jejího nejstaršího syna, který nebyl na roli cara vůbec připraven. Marie se odmítala spokojit s rolí carevny-vdovy. Ostatně i ruská veřejnost jí dávala přednost před její snachou a nástupkyní Alexandrou. 

TIP: Xenie a Olga: Sestry popraveného cara Mikuláše II. strávily život v exilu

Po bolševické revoluci se jí podařilo nejdříve ukrýt na Krymu ovládaném bělogvardějci a pak z Ruska uprchnout. Svůj život dožila v rodném Dánsku, v zámečku Hvidøre Slot u Kodaně. Obývala ho společně se svou sestrou Alexandrou, ženou tehdy již mrtvého anglického krále Eduarda VII., k níž měla celoživotně blízko. A to navzdory tomu, že Alexandřin syn, anglický král Jiří V., jí odmítl poskytnout v Británii azyl. Až do své smrti 13. října 1928 odmítala Marie Fjodorovna uvěřit tomu, že bolševici v roce 1918 zavraždili jejího syna s celou jeho rodinou…