Polštář, nádraží, robot a mrtvý milenec: Pětice nejpodivnějších svateb
Pro někoho je svatba jen formalita, pro jiné představuje odrazový můstek do nového života. Vstříc lepším zítřkům se přitom někteří lidé vydávají po boku polštářů, rakví, robotů, ale třeba i železničních stanic
koho: nádražní budovu | kde: USA | kdo: Carol Santa Fe
45letá Carol Santa Fe nepotřebuje ke svému štěstí téměř nic. Místo lidských křivek ji přitahují tvrdé rysy a ostré hrany budov, třeba vlakových nádraží: A jedno takové – v kalifornském Santa Fe – si předloni vzala. „Zamilovaná jsem do něj byla odjakživa,“ tvrdí Carol, „chodily jsme spolu ale teprve od roku 2011“. Stanici si pojmenovala Daidra a každý večer se hromadnou dopravou vydává na 45minutovou cestu za svou „ženou“. Následně se okolo budovy prochází a nahlas si s ní povídá, přičemž se snaží ignorovat kolemjdoucí, kteří si ji měří podezíravými pohledy. V duchu prý s Daidrou mívá dokonce i sex.
Žena na baterky
koho: robota | kde: Čína | kdo: Čeng Ťia-ťia
Až do svých 31 let se Čeng Ťia-ťia nesetkal v milostném životě s ničím jiným než s odmítnutím. Loni se proto rozhodl, že přestane ideální partnerku hledat a raději si jednu stvoří. Živí se totiž coby specialista na umělou inteligenci, a tak pro něj nebyl problém naprogramovat si ženu svých snů. Posléze ji „vložil“ do speciálně uzpůsobeného robotického těla a pak už byla ruka v rukávu. Jing-jing, jak svou družku pojmenoval, váží sice pouhých 30 kg, moc toho nenamluví, neumí chodit a v podstatě se ani pořádně nehýbe – přesto mu naprosto učarovala a pár měsíců po jejím „zrodu“ se s ní oženil. Evidentní nedostatky novomanželky mu prý sice trochu vadí, hodlá na nich však pracovat a postupem času svou ženu údajně naučí vše, co od spokojeného manželství očekává.
Měkká nevěsta
koho: polštář | kde: Japonsko | kdo: Lee Jin-gyu
Svou dakimakuru – velký japonský polštář podélného tvaru, který se snadno objímá – bral s sebou 28letý Korejec Lee Jin-gyu úplně všude. Podle jeho přátel s ním „slečna polštář“ chodila do města i do přírody, jezdila s ním na atrakcích v zábavním parku a dokonce ho doprovázela do restaurací, kde měla vyhrazeno vlastní místo a „objednávala“ si také jídlo. Nikoho proto příliš nepřekvapilo, když se Lee po jisté době rozhodl s polštářem oženit: Nacpal dakimakuru do svatebních šatů a nechal si uspořádat speciální obřad, při němž si řekli své napůl neživé „ano“.
Vyvdané sebevědomí
koho: sama sebe | kde: USA | kdo: Yasmin Elebyová
Yasmin Elebyové se nelíbila představa, že by ve svých čtyřiceti letech stále ještě nebyla zadaná. Když se však kulaté narozeniny přiblížily a v jejím životě se neblýskalo na lepší časy, rozhodla se vzít situaci pevně do vlastních rukou: Koupila si šaty a objednala si obřadní síň v Houstonském muzeu. V den svých narozenin pak svolala družičky a za zvuku písně I Believe I Can Fly, tedy„Věřím, že dokážu létat“, se nechala oddat – sama se sebou. V Evropě ani v Americe není svatba na základě tzv. sologamie legální, takže obřad proběhl jen „na oko“. Yasmin si však pochvaluje, že si sňatkem zvedla sebevědomí a nemusí se ve svém věku cítit „zapomenutá“. Za pravdu jí dává také řada dalších žen oddaných za sebe samé, které se hlásí k hnutí, jež se rozvíjí už od roku 2000.
Láska až za hrob
koho: mrtvého snoubence | kde: Velká Británie | kdo: Michelle Thomasová
Devětadvacetiletý Kevin Lavelle se stal obětí násilí – devět výrostků ho umlátilo k smrti kovovými trubkami. Zesnulý po sobě zanechal dvě děti a snoubenku, kterou žal zlomil natolik, že se rozhodla vzít si svého nastávajícího i přesto, že ležel v nemocniční márnici. Uspořádala proto komorní obřad pro rodinu a blízké, objednala kněze, který předtím Kevina vyprovodil do nebe, a dokonce zajistila zdobenou rakev, v níž její muž spočinul. Svatby se zúčastnili oba potomci a Kevinův otec. Ceremoniál završila výměna prstýnků, a posmrtný sňatek tak skončil hořkosladkým štěstím.