Podmořský motýl: Invazivní perutýn ohnivý je postrachem i mnohem větších tvorů

Neznám snad nikoho, kdo by se šnorchloval nebo potápěl v Rudém moři a alespoň jednou neviděl perutýna. Tato ryba má minimum přirozených nepřátel. Někdy v nouzi se s ní snaží zasytit nějaký žralok, ale jinak je perutýn pánem moří. A nebojí se ani člověka... 

Potápění s loveckým doprovodem

Perutýn ohnivý (Pterois volitans) se obvykle pohybuje v mělčinách v blízkosti korálových útesů, kde si obstarává potravu. Španělština má pro něj pro jeho dekorativnost název „mořský vějíř“, anglicky se mu říká red lionfish, tedy červená lví ryba. Je to také kvůli vzhledu? Nebo proto, že perutýni někdy loví ve skupinách jako lví smečky? Obojí je možné. Ale také by jej někdo mohl klidně nazvat podmořskou zebrou kvůli nápadnému zbarvení těla, jenž je tvořeno nepravidelnými svislými pruhy, v nichž se střídá bílá s červenohnědou až černou. S jakoukoli jinou rybou je každopádně absolutně nezaměnitelný. 

Perutýn vypadá jako by ve vodě plachtil. Roztáhne svá „křídla“ a zcela bez známek námahy se pomalu vznáší pod mořskou hladinou. Přes den často odpočívá v převisu na útesu, hlavou dolů; večer se vydává na lov. Jakmile objeví vhodnou oběť, vytrvale ji sleduje a čeká na vhodný okamžik. Ve chvíli, kdy dojde k útoku, přitáhne perutě k tělu, vyrazí prudce dopředu a svou kořist doslova nasaje. Často loví v hejnu, nebo alespoň s dalším jedincem, někdy i dvěma nebo třemi. Roztáhnou své prsní ploutve a zaženou vyhlédnutou oběť do kouta, odkud není úniku. 

Kdo se potápěl v noci, pravděpodobně viděl lov perutýnů na vlastní oči. Stačí se potopit a rozsvítit baterku, světlo okamžitě přiláká několik „mořských vějířů“. Schovávají se ve stínu potápěče a vyhlíží, kde světlo odhalí nějakou spící rybku. Pak se ihned chopí příležitosti a vystartují po ní. Vzápětí jsou zase někde okolo potápěče a sledují světelný kužel baterky. Dá se říct, že potápěči jsou pro ně zdrojem snadné obživy.

Rozšíření kvůli hurikánu Andrew

Všude na světě ovšem tohoto pruhovaného krasavce neopěvují tak, jako příležitostní potápěči v Rudém moři. Perutýn, jemuž se v češtině méně lichotivě říká i rohatka jedovatá, původně obýval jen Tichý a Indický oceán. Proč tomu tak nezůstalo? Pravděpodobně za to může atraktivita perutýnů, díky níž si je do svých akvárií pořizovali mnozí američtí akvaristé. Když pak ale zjistili, že jediná ryba jim v akváriu sežere vše ostatní, vypustili ji „na svobodu“. Svůj díl viny nese i floridské akvárium v Key Biscayne, odkud před 27 lety, v důsledku škod napáchaných hurikánem Andrew, uniklo pouhých šest (někde se píše osm) jedinců perutýna.

Stačilo pár let a působení nepůvodního druhu, který se lavinovitě rozmnožil, se začalo negativně projevovat na podmořské fauně a korálových útesech. V současné době populace perutýnů decimuje četná místa, kde na ni nejsou ostatní organismy nijak připravené a působením mořských proudů se oblasti rozšíření stále posunují. Vzhledem k tomu, že prakticky nemá přirozeného nepřítele, stává se neúnosným obyvatelem moří. Už po pár letech zaznamenali „perutýnské“ problémy v kubánských vodách. Dnes ho najdete u pobřeží Floridy, Severní Karolíny, Texasu, Kuby, Bahamy, Bermud, Mexika a na jiných místech Karibiku, Mexického zálivu a dál. Před čtyřmi lety pronikli perutýni ve velkém množství přes Suezský průplav do vod okolo Kypru. Do té doby byli ve Středozemním moři pozorováni jen zcela výjimečně.

Lovem proti invazi

Perutýn svou agresivní žravostí a rychlou reprodukční schopností ohrožuje ekosystémy pobřežních útesů po celém světě. Místy prý lze napočítat 400 perutýnů na hektar korálových útesů. Je to stejné, jako se všemi ostatními invazivními druhy – pokud se nenajde nějaký přirozený predátor, cizinec začne v novém ekosystému dominovat nad druhy původními. Také u nás tuto situaci známe, máme zkušenosti například s raky americkými, kteří vytlačují z českých vod naše původní druhy. 

TIP: Takoví normální zabijáci: Osm predátorů světa pod hladinou

Ekologové se v současnosti snaží vyrukovat s receptem, který by tyto invazivní lovce alespoň přibrzdil. Vyzkoušelo se už kdeco od speciálně navržených pastí až po robotické harpunáře. Zdá se ale, že zatím nejefektivnější je tradiční lov pomocí harpuny. Vhodně organizovaný lov by měl perutýny udržet v přijatelných mezích, a proto jsou pořádány i speciální lovecké programy, které mají přilákat rekreační i komerční lovce. Dokonce se organizují závody v lovu perutýnů. Vzhledem k tomu, jak jsou perutýni přizpůsobiví, vytrvalí a vyzbrojení, jsou lidé jejich skutečně jediným nepřítelem.